MUDr. Jiří Pekárek,
prezident České stomatologické komory

K základním vyšetřovacím nástrojům v zubním lékařství patří přes veškerý pokrok obyčejné zubní zrcátko. Pomáhá nám prohlédnout si místa přímému pohledu skrytá. Do minulosti jeho prostřednictvím nevidíme, ale někdy je zapotřebí nastavit si zpětné zrcátko a ohlédnout se zpět. Redakce časopisu Sanquise mě požádala o zamyšlení nad pokrokem v zubním lékařství a tak se vyzbrojen zrcátkem i nezbytnou sondou pokouším pátrat ve své paměti po nejdůležitějších změnách od roku 1989.

Vznik nezávislé stavovské organizace

Na sklonku roku 1989 jsem šel po chodbě Dětské stomatologické kliniky v Motole, kde jsem byl zaměstnán, a hlavou mi bleskl nápad založit Občanské fórum pracovníků v zubním lékařství.  V oněch hektických dnech plných nadšení nebylo na realizaci podobných myšlenek třeba příliš času. Zakládající mítink pražských zubních lékařů se konal mezi svátky, následovalo republikové setkání zubních lékařů na začátku ledna, proměna Občanského fóra v Lékařskou komoru stomatologů a její založení v dubnu téhož roku. Vezli jsme se dál na příznivé vlně a po prosazení zákona jsme v záři roku 1991 založili Českou stomatologickou komoru. Letos uběhne od jejího založení 18 let. Vznik samostatné stavovské organizace považuji za klíčový moment pro další vývoj zubního lékařství a postavení zubních lékařů u nás. Naučili jsme se totiž rozhodovat sami o sobě, nezávisle na  často protichůdných zájmech ostatních lékařských oborů. Již v roce 1993 jsme vytvořili první Strategii komory a do dnešních dnů se snažíme jít usilovně za tím, co jsme si v ní vytkli.

Zakládání soukromých zubních praxí

Dalším důležitým krokem bylo přijetí zákona umožňujícího vznik soukromých praxí v roce 1992. Naše první odhady počtu zubních lékařů, kteří tuto příležitost využijí, byly více než skromné. V průběhu několika let odešli do „privátu“ téměř všichni zubní lékaři a tento exodus podstatně ovlivnil další rozvoj zubního lékařství. Je třeba si uvědomit, že zubní lékaři neměli v této době žádné zkušenosti s výkonem svobodného povolání. Neměl jim ani kdo poradit, protože chyběli předchůdci, kteří by jim předali své zkušenosti. Tato generace zubních lékařů se musela spoléhat jen sama na sebe. Jsem na všechny nesmírně hrdý, protože uspěli. Překonávání těžkostí s provozováním vlastních praxí však nebyl jediný problém. Odborná úroveň stomatologie na sklonku osmdesátých let byla silně poplatná nedostatku finančních zdrojů ve zdravotnictví. Dařilo se sice stomatochirurgii, ale úroveň oborů závislých na drahých materiálech, přístrojové technice, zubních laboratořích a podobně, nebyla srovnatelná s úrovní zubní péče za železnou oponou. Málokdo si již vzpomene na to, že ke zhotovení výplní jsme tehdy měli k dispozici pouze tři základní a poněkud zastaralé materiály. Možnost používat  moderní materiály, nové technologické postupy a léčebné metody, byla v lepším případě umožněna jen několika vyvoleným soudruhům. Zatímco naši šťastnější kolegové v jiných zemích se učili používat materiály postupně, jak přicházely na trh, my jsme museli zvládnout záplavu všeho, co se k nám po dlouhá léta nedostalo, ve velmi krátkém čase. Dnes se již rozdíly vyrovnaly a úroveň zubní péče poskytované českými zubními lékaři je plně srovnatelná se situací v dalších zemích EU a to nejen ve vybraných zařízeních. Pacienti si této změny a současné nabídky mnohdy neváží. Pohled do zpětného zrcátka,  a nejenom v zubním lékařství, by jim občas taky prospěl.

Standardní a nadstandardní zubní péče

Zubní lékařství u nás před 20 lety nevzkvétalo,  protože systém neměl na kvalitní péči dostatek peněz. Ani zdravotní pojišťovny nemají a nikdy nebudou mít takové zdroje, aby všem pacientům zaplatily bílé výplně, zlaté inlaye, implantáty a keramické můstky. V roce 1997 se komoře podařilo prosadit novelu zákona o veřejném zdravotním pojištění oddělující základní a nadstandardní péči. Zubní lékařství je tak jediný segment péče, ve kterém se v širším měřítku uplatňuje spoluúčast pacienta. Tento další zdroj přispívá významně  k dalšímu rozvoji zubního lékařství a paradoxně i k lepší kvalitě péče poskytované pacientům v rámci  veřejného zdravotního pojištění. V ordinaci přece neposadíme smluvního pacienta na horší křeslo a nepoužijeme horší vrtačku, rentgen apod. Je smutné, že dnes již více než dvanáct let starý vzor nebyl využit i v dalších oborech, ve prospěch těchto oborů i pacientů.

Moderní trendy v zubním lékařství

Pravděpodobně jsem měl napsat více o materiálech nahrazujících tvrdé i měkké tkáně, implantátech, laserech a jiných moderních prostředcích. Pro mne je však paradoxně nejdůležitější vědecky podložené poznání, že nic z těchto drahých prostředků nemusíme využívat a platit, pokud se budeme o své zuby dobře starat. Nejefektivnějším postupem v zubním lékařství je bezesporu prevence. Je levnější než léčba, ale přesto na ní asi dosud nemáme dost peněz. Přeji nastupující generaci zubních lékařů, mnohdy našim dětem, aby se jim tuto jednoduchou pravdu podařilo pacientům i politikům co nejrychleji vysvětlit.