Vášeň. Přesně to mají společné. Primabalerína Národního divadla, sochařka, světová rekordmanka v dálkovém plavání, houslistka a chiruržka... Na první pohled zcela odlišné osobnosti žijící v jiném prostředí, věnující se jiné profesi. Věnují se jí ovšem se stejnou či velmi podobnou vášní. Ani jedna z nich si nedovede představit, že by dělala v životě něco jiného. Že tahle „profesionální“ vášeň bolí? To všichni moc dobře víme. A přesto každý den znovu a znovu vystavujeme své tělo nezdravé zátěži, přepínáme své síly, důkladně a systematicky se huntujeme, jak se tak hezky česky říká... Většinou si nebezpečí s tímto počínáním spojená také velmi dobře uvědomujeme.
 
A následky? Řešíme teprve, když už to doslova nemůžeme vydržet. Tedy většinou pozdě. „Jsme odmalička zvyklí se řídit výkonnostním tréninkem. Měříme čas, počítáme body, chceme po dětech, aby udělaly deset kliků a dvacet sklapovaček. Když jde o začínající hudebníky, také je motivujeme pouze výkonem. A to je chyba,“ řekl časopisu Sanquis docent Pavel Kolář. Přední český fyzioterapeut sám musel kvůli zdravotním problémům před lety zanechat gymnastiky, a tak dnes moc dobře chápe, co prožívají lidé, když jsou nuceni změnit profesi. Možná by nemuseli, kdyby se od počátku soustředili na prevenci a kdyby se naučili správně naslouchat svému tělu.