Na mé dlouhé výtvarné cestě se prolnulo mnoho zájmů, fotografování, filmování, láska k historii, umění, cestování, radost z manuální tvořivosti. Na prahu gymnázia jsem si uvědomil, že je možné překonat ostych a vytvořit artefakt sám za sebe, mimo školní zadání. Vytvořil jsem tehdy cyklus filmových plakátů na své zamilované filmy od Felliniho, Tarkovského, Zulawského a dalších. Ve stejné době jsem dostal k Vánocům olejové barvy. Začátky byly ale svízelné, jako autodidakt jsem neměl ponětí o tom, že podklad je nutno připravit či jak dlouho budou barvy zasychat. Na rozdíl od současnosti neexistovala ani žádná literatura. A tak to stálo dost tápání, než jsem si osvojil technologii klasické mnohovrstevné olejomalby.
Složitější než technické problémy je cesta k nalezení svého tématu, k nalezení svého uměleckého vyjádření. Za neocenitelnou školu považuji setkání s díly velkých mistrů ve světových galeriích. Pohled na originál je ničím nezastupitelný zážitek. Umožní nejen technicky sledovat malířův rukopis, ale především vcítit se do umělcovy doby a tvůrčího záměru. Po čase začnou vyvstávat obecnější souvislosti výtvarného usilování. Před lety se mi poštěstilo být sám v Paříži a mít dost času: strávil jsem den v Louvru od rána až do zavírací doby. Odcházel jsem s osobním poznatkem, že napříč tisíciletími je pro umělce i diváka nejpřitažlivější zobrazení lidské tváře. Jako by do ní bylo možno vepsat a divákovi z ní vyčíst odpovědi na věčné lidské otázky, nejistoty a sny. Jako by člověk v osamělosti lidské existence hledal někoho dalšího, s kým by sdílel svou zkušenost - od hliněných etruských náhrobků až po současnost.
Přitahuje mě formální dokonalost starých vlámských mistrů, ale i volnost imaginace magického realismu. Jsou to prostředky, jejichž pomocí se snažím, aby v mých obrazech bylo to, co považuji za nejdůležitější: touha po lásce, zachycení prchavého okamžiku, neklid a úzkost z plynutí času. Za mnohé vděčím svému oboru, kardiochirurgii. Každodenní práce plná vypjatých situací a s bezprostředním rizikem úmrtí nemocného nutí člověka klást si otázky, jak si správně nastavit souřadnice lidského štěstí, na čem lpět a co naopak pomíjet jako nepodstatné.
Malování mě tedy provází celý život, představuje můj druhý život, protiváhu medicínské profesi. Bere si od ní témata, a naopak jí propůjčuje své služby, jako tomu bylo například při tvorbě multimediální monografie Interaktivní kardiochirugie. Je pro mě požehnáním a radostí, a doufám, že mi bude zachována schopnost umělecké výpovědi co nejdéle.

Kardiochirurgická klinika LF UK
a FN, Hradec Králové