Přebytečnou energii si organismus ukládá (může ukládat) ve formě tuku. Tyto základní údaje o obezitě jsou sice pravdivé, ale je tu jedno významné ALE. Jak to, že někteří jedinci mohou kontrolovaně sníst mnohem větší množství potravy (energie), standardně se pohybovat (vydávat energii) a na hmotnosti (váze) nepřibývají, zatímco jiní, svým způsobem méně šťastní, při stejné dodávce energie a na první pohled při celkem stejném výdaji energie mohou nápadně tloustnout? Je tu možno použít podobenství o dobře a špatně seřízeném automobilu. Máme dvě auta stejného typu jedoucí za stejných podmínek (rychlost, náklad, okolní teplota apod.). Dobře seřízené auto spotřebuje na 100 km řekněme 6 litrů benzinu, špatně seřízené 8 litrů. Cum grano salis, v přeneseném smyslu, ti šťastní jedinci, kteří mohou konzumovat jídla (energie), kolik chtějí a obezita je neohrožuje, to jsou ta špatně seřízená auta. Jak je to možné?
Dnes je známo, že během látkové výměny existují mezi „výchozí látkou“ a určitou jednodušší „cílovou látkou“ nebo určitou „průběžnou látkou“, metabolitem, různé možnosti energetické výtěžnosti, jak z metabolických pochodů vytěžit pro život nezbytnou energii v zužitkovatelné formě pro organismus (např. pro pohyb, tvorbu krvinek, reparativní syntézy apod.). Ty různé možnosti energetické výtěžnosti jako by souvisely s pomyslnými výhybkami, které udávají směr látkové výměně. „Výhybky“, jejich regulace, závisí na mnoha činitelích: zděděném genetickém aparátu (dědičných vlastnostech), koncentraci různých hormonů, ladění nervového systému, výživě, používaných lécích, vystavení různým stresovým situacím atd. Jsou určité pochody, které možno nazývat „prázdnými cykly“ (futile cycles), během kterých látková výměna běží doslova naprázdno, nevytváří nezbytnou zužitkovatelnou energii nebo ji vytváří krajně neekonomicky. Takzvané anaerobní pochody (bez kyslíku) vytvářejí neskonale méně zužitkovatelné energie nežli pochody aerobní, za přítomnosti kyslíku. Vytváří-li organismus více tepla, nežli by měl, snižuje se jeho výroba zužitkovatelné energie (např. hubnutí při horečkách, při zvýšené činnosti štítné žlázy, kdy nejednou bývají i subfebrilie, tj. lehce zvýšené teploty, nemocní špatně snášejí teplo apod.). Někdy vázne možnost potřebné „mobilizace“ tuku z jeho depot v tkáních, což snižuje možnost hubnutí obézního.
Staré srbské přísloví „Podívej se na matku a pak žádej dceru o ruku“ výborně vystihuje to, co je dnes už všeobecně známo a potvrzováno: že dědičnost má významný vliv na vznik a vývoj obezity. Téměř před 40 lety jsme při sledování 500 obézních zjistili obezitu u 72 % rodičů obezitou postižených, zatímco u kontrolní skupiny neobézních bylo obezitou postiženo jen 24 % rodičů. V rodinách obézních je mnohem větší výskyt případů cukrovky (kolem
20 %). Ženám-kandidátkám obezity se rodily děti vážící 4 kg i více. Takže i když byla třebas původně zcela štíhlá, má-li žena obézní rodiče, jeden z jejích strýčků má cukrovku a její děti při porodu měly váhu 4 kg a více, je vážně ohrožena obezitou. Tato dědičnost neznamená jen určité chuťové návyky, stravovací zvyklosti (např. značný konzum sladkostí, tuků), určitý pohybový stereotyp rodiny (např. povšechně malá pohybová činnost, nezájem o sport, nedostatek pohybu). Podrobné studie ukázaly, že se „dědí“ i klidový výdej energie (je-li nízký, je tu větší nebezpečí váhového přírůstku), výdej energie po jídle (obrazně řečeno organismus spotřebuje určitou energii při zpracování požité stravy). Dále záleží na složení stravy, na jejím množství, jejím rozdělení během dne, na aktivaci sympatického nervového systému, na výdaje některých hormonů (např. inzulinu). Dědičné jsou i změny v aktivitě enzymu lipoproteinové lipázy (LPL), která zajišťuje přísun volných mastných kyselin do adipocytů (tukových buněk), do nichž zajišťuje vstup glukózy hormon inzulin. Metabolit glukózy, alfa-glyceryl fosfát, se spojuje s volnými mastnými kyselinami, načež se s nimi uskladní v adipocytech jako tuk, ve formě tzv. triglyceridů neboli triacylglycerolů. Dědí se také typ aktivity, hormon senzitivní lipázy, která v tukových buňkách odbourává nashromážděný tuk na volné mastné kyseliny a glycerol, jejichž metabolizace („spalování“) pak uvolňuje nezbytnou energii. Systém hormon senzitivní lipázy je stimulován řadou hormonů: adrenalinem i noradrenalinem, hypofyzárním ACTH i růstovým hormonem, glukagonem, různými podněty autonomního nervového systému atd. Dále se do určité míry dědí schopnost (citlivost), jak reagovat na inzulin (inzulin povšechně tlumí mobilizaci tuků), schopnost metabolizace tuků i sacharidů. Zdá se, že dědičná je i organismem „hlídaná“ schopnost udržovat si určitou váhu. To má zřejmě své centrum na spodině mozku, v oblasti stále ještě poněkud tajemného hypotalamu.
U lidí existují určité geny, jejich spojení, která souvisejí (mohou snad určovat) s množstvím tuku v organismu, s jeho distribucí v určitých částech těla (např. kolem pasu, na hýždích). Jsou známy některé poměrně vzácné syndromy, které se nakupují v určitých rodinách, u nichž je jedním ze základních příznaků obezita, doprovázená často mentální zaostalostí, poruchou pohlavního vývoje, očními poruchami, malým růstem apod. Zajímavé jsou zde studie jednovaječných dvojčat, u nás např. sledované doc. MUDr. V. Hainerem a MUDr. M. Kunešovou. Při nich dvojčata jevila výraznou podobnost jak v redukci váhy, tak i v redukci tukové tkáně, byla-li vystavena snížené dodávce energie (tzv. redukční dieta).
Existenci tzv. „šetrného hospodárného“ genu (thrifty gene) ukázaly skutečnosti posledních desetiletí, kdy v určitých částech světa, dříve postižených celkem chudobou, došlo k nebývalému blahobytu, a tedy i k výraznému zvýšení konzumu potravin, menší povšechné fyzické náročnosti práce. Obyvatelé už nemuseli šetřit s jídlem, jejich organismus již nepotřeboval různá „úsporná opatření“ v látkové výměně, jejich práce přestala být těžká. Jako příklad lze uvést ostrov Neuru v Tichém oceánu, jehož obrovská naleziště fosfátů, těžených v posledních desetiletích, znamenala zmnohonásobení příjmu obyvatel, ale i nebývalý vzestup obezity (u mužů skoro v 65 %, u žen přes 70 %) a všech jí tak často doprovázejících komplikací (cukrovka, vysoký tlak, onemocnění srdce a cév, kloubů atd.). Podobně přibrala na váze v souvislosti s obrovskými příjmy z nalezišť ropy i část obyvatelstva Arabského poloostrova. Takže tu platí jedna z definic obezity - že je to nevhodná adaptace na prostředí s množstvím potravy. Ovšem neplatí to všude. V bohatém Japonsku je výskyt obezity celkem malý (sumo zápasníci jsou výjimkou) - zřejmě díky tradičnímu typu stravování, pohybu, snad i poděděnému genetickému kódu. Závěrem lze říci, že nejen u myší jsou známy geny spojené s obezitou.
Z výše uvedeného vyplývá, že obezita může být pro mnohé svým způsobem nespravedlivá, že ji jedni mohou získat jaksi mnohem snadněji než ti ostatní, protože podědili nepříznivé vlastnosti, které vznik obezity podporují. Proto i nadále zůstává hlavní obranou proti obezitě její prevence, tj. začít se starat o svou váhu (hmotnost) včas, obzvláště existuje-li určitá genetická (dědičná) zátěž, a to nejintenzivněji v údobích života, která jsou pro rozvoj obezity krajně „nebezpečná“. U žen je to hlavně doba těhotenství a poporodní, kojení, nejednou přechod, závažné stresové situace (např. rozvod), které postižená nejednou řeší přejídáním, hlavně sladkostmi (tzv. „uklidňování jídlem“), dlouhodobé užívání některých hormonálních přípravků, přechod ze zaměstnání fyzicky náročného na fyzicky méně náročné, přerušení intenzivního sportování (postižené si včas nesníží energetickou dodávku), přerušení dlouhotrvajícího kouření (často je následováno zvýšením chuti k jídlu a zlepšením využití přijímané energie, když přestane toxický vliv nikotinu), někdy doba pubertální atd. U mužů znamená nejednou začátek konce štíhlé linie vstup do manželství, dále odchod z fyzicky těžkého zaměstnání, stavy po těžkých úrazech, náhlé ukončení aktivní sportovní činnosti, odchod do důchodu, přerušení kouření atd. Jako zlý stín v těchto údobích života stojí za „kandidáty obezity“ jejich genetické vlastnosti, i když mohou značně na váze přibrat i lidé geneticky nijak nezatížení - zatím neznáme přesně, co všechno se může při vzniku obezity podědit. Pozor na hodné dědečky a babičky, kteří překrmují, počínaje nejranějším věkem, vnoučátka (a rodiče své děti). Mohou u nich vyvolat celoživotní problémy, když u nich vytvoří nevhodné chuťové návyky, vyvolají pomnožení tukové tkáně, probudí zlé genetické vlohy.
A na konec ještě pár slov ke zkratce, která mnohdy může znamenat jakési Kainovo znamení pro postižené obezitou. Je to tzv. BMI (Body Mass Index, index tělesné hmotnosti). Vypočítává se z váhy v kilogramech dělené výškou v metrech na druhou, takže např. 69 kg vážící žena, vysoká 1,75 m má BMI
  69            
1,752
BMI má rozmezí 18-25, nadváha je 25-29,9, obezita je pak nad 30. BMI má vyjádřit (do jisté míry) obsah tukové tkáně. Atleti mají povšechně nižší BMI, protože mají málo tuku a hodně svaloviny.

Závěr
O významu prevence obezity jsme se již zmínili. Některé naše nové zvyklosti však nahrávají vzniku obezity. Měli bychom se jich vyvarovat, pokud zjišťujeme váhový přírůstek. Odstrašující v tom ohledu jsou USA, kde se obezita stává stále více problémem.
Nebezpečná pro štíhlou linii jsou nejednou špatně kontrolovatelná tzv. rychlá občerstvení (fast food), Je to i nebývalý vzestup konzumu různých nealkoholických nápojů (soft drinks) s bohatým energetickým obsahem. Vypije-li někdo 2 litry „obyčené“ vody, není to žádný energetický přísun, vypije-li však denně 2 litry různými sirupy přislazených minerálek, džusů, toniků atd., dostává do sebe nepozorovaně veliké množství energie navíc. Pozor i na přehnaný konzum minerálek; obsahují-li hodně sodíku, mohou podpořit vznik otoků dolních končetin. Hodně energie obsahují alkoholické nápoje, jejichž pravidelný konzum může zapříčinit obezitu. Sladké tyčinky, oplatky, pomazánky z lískových ořechů a smetany, zmrzliny, jejichž reklamy zaplňují televizní obrazovky, mohou být nejednou zhoubou pro štíhlost. V rámci „nespravedlnosti“ obezity si je ne každý může dovolit.
Velká část národa prosedí hodiny před televizní obrazovkou. Sezení znamená minimální ztrátu energie, s následnou možností tloustnutí. I počítače se časem mohou stát z tohoto hlediska nebezpečnými!
Mezi jídly není dobré dělat dlouhé přestávky, raději více jíst ráno, dopoledne, méně pozdě odpoledne, večer. Nejlepší cestou ke snížení obezity je vytrvalá kombinace pohybu a snížené energetické dodávky.