Obdobná dvojtvářnost je v několika obměnách základem celé malířské i sklářské tvorby Vladimíra Kopeckého. Výraz kázně a geometrické úspornosti vedle výbušné spontánní expresivity jako by byl odrazem působení sváru dvou rozdílných osobností.
Autorovu tvorbu lze rozdělit na více či méně omezená období, ale zároveň je vše neuzavřeno, promíšeno a propojeno v jeden složitý pulsující organismus, jehož fungování není podřízeno předvídatelnému schématu.
Kořeny, ze kterých vychází jeho přístup k malbě a ke sklu, je nutné hledat v padesátých a na počátku šedesátých let, kdy byl studentem a posléze aspirantem v ateliéru monumentální malby a skla prof. Josefa Kaplického na pražské VŠ uměleckoprůmyslové. Sklo bylo pro generaci studentů tohoto ateliéru vyvrcholením přípravy malířské a kreslířské. I když byly před studenty kladeny úkoly z oblasti designu, mezioborová otevřenost přístupu prof. Kaplického vedla k možnosti experimentace s volnou tvorbou, ve výrazu dalece přesahující tradiční dekorativní funkci malby na sklo. Klid ladné formy tehdejších Kopeckého tenkostěnných nádob narušují seskupení temných tvarů, malovaných vrstvou neprůhledného emailu a případně ještě nervním gestem prorývaných chaosem drásavých linií. Není to iluzivní líbivá hra dekorů, ale suverénní abstraktní malířská kompozice. Vystupuje do třetího rozměru a prezentuje nezávisle sebe sama. Sklo slouží jako jedinečný podklad pro malbu, která není jen jeho dekorativním ozvláštněním.
Již raná fáze přesvědčivě naznačila východiska výstavby prostoru obrazů i skleněných plastik v autorově hledání vlastního způsobu vyjádření, programově nasměrovaném proti jakýmkoliv jednoznačně formulovaným stylům a směrům.
Sklářská poloha Vladimíra Kopeckého nikdy nebyla oslavou materiálu ve fascinaci jeho přirozenými vlastnostmi a proměnnými podobami. Několikrát bylo v souvislosti s jeho tvorbou užito přímo termínu „ošklivé sklo“. Kopecký zbavil sklo prvoplánového půvabu, ale zůstal výsostně sklářem v účelovém využití jeho výjimečnosti. Projevilo se to v linii objektů z řazených plochých skel. Vyznačují se přísnou geometrickou stavbou násobených tvarů, ať již malovaných, pískovaných či tvořených nalepovanou tapetou, které vtahují do imaginárních, iluzivně ubíhajících prostorů s ubývajícím měkkým světlem.
Oproti řádu ukázněnosti geometrie stojí objekty, které jsou pronikavými výkřiky, odhalujícími složitost lidského vnímání a prožívání světa. Sklo je navršené ve skrumážích tabulí a složených bloků, znásilněné nánosy litých barev ve škvárovitých strukturách i bizarních volných dekorech stékajících stružek. Hranoly malované černou barvou ztrácejí svou hmotu, jako by se tavily a propadaly do bezprostorové temnoty. Jinde je divoce malované sklo drcené v sevření jiných materiálů - dřeva, plastů, kovu.
Přestože programová negace krásy skla budí dojem, že s touto zakořeněnou tendencí k adoraci svádí urputně nenávistný boj, Vladimír Kopecký sklo bytostně potřebuje, neboť mu umožňuje rozvinout malbu přímo do prostoru. Vznikají díla, ve kterých je malba oním tvůrcem plastiky a ne pouze pojednáním povrchu. Zhmotnění své malby v prostoru mohl nejvelkorysejším způsobem realizovat na EXPO 92 ve španělské Seville, kde vznikl obří „krystal“ niterného vnímání světa, plný uvězněných emocí, křiku, sténání, šepotu, vášně, údivu, úzkosti i děsu.
Obdobné střetání protikladů, jaké je přítomné v práci se sklem, provází ve výrazu i malířskou tvorbu Vladimíra Kopeckého. U starších maleb s převažujícími motivy geometrických segmentů staveb, konstrukcí a objektů volil autor často podklad vzorované podlahové krytiny. Obsahové zaměření těchto obrazů sahá za autorovu fascinaci čistotou geometrických tvarů a jejich skladby. Lze za nimi tušit i obnaženou výpověď o stavech člověka v základních pocitech osamocenosti, odlidštění, pochybností a melancholie. Na jiných je však člověk zobrazen rozmáchlými gesty v okamžicích až zvířecího prožitku aktu dravých smyslných vášní.
Silně působivým momentem řady Kopeckého obrazů je vystřídání plošné malby subtilní šrafurou tisíců linek tuší či tužkou, která dýchá podpovrchovou živostí. Obrazy vytvořené ryze tímto způsobem jsou ve své trpělivé drobnopráci lekcemi pokory, meditací o podřízenosti tiché nekonečnosti prostoru. Domnívám se, že pro samotného autora jsou nutnou potřebou a účinnou protiváhou vnitřně rozporuplných a emotivně vyhrocených realizací.
V dramatickém procesu tvoření Vladimír Kopecký prožívá očividně nejvlastnější smysl své práce. Význam jeho obrazů a objektů se proto často nachází mimo jakoukoliv formu pokusu o rozšifrování a interpretaci zástupných znamení a symbolů. Mezi Kopeckého díly pak stojí člověk přesně k té podobě, jak ho autor zcela zřetelně chápe. Nevyzpytatelná a rozporuplná bytost, zranitelná, sama nahá na poušti. Východočeské muzeum, Pardubice Vladimír Kopecký
Narozen: 26.11. 1931 ve Svojanově
Studia: Odborná škola sklářská Kamenický Šenov 1946 - 48
Odborná škola sklářská Nový Bor
1948 - 49
VŠ uměleckoprůmyslová Praha, prof. J. Kaplický 1949 - 56
Působení: aspirantura na VŠ uměleckoprůmyslové v Praze 1958 - 61, od roku 1990 je vedoucím profesorem ateliéru skla na VŠUP Praha Samostatné výstavy
1970 Galerie Václava Špály, Praha
1981 Kulturní dům, Sovinec
1985 Obraz - objekt, Bechyňská brána, Tábor
1988 ÚKDŽ, Praha
1989 Essener Glasgalerie, Essen, Německo
1990 The Azabu Museum of Arts and Crafts, Tokio, Japonsko
1994 Galerie Groeneveld, Almelo, Nizozemsko
1996 Studio Glass Gallery, London, Velká Británie
1997 Galerie Jánský vršek, Praha
Výstavní síň Emila Filly, Ústí nad Labem
1998 Retrospektiva, Galerie hl. města Prahy, Městská knihovna, Praha
2001 Galerie Aspekt, Brno Účast na kolektivních výstavách
Od roku 1957 se svými díly účastnil na více než 150 výstavách u nás a v zahraničí. Zastoupení ve sbírkách
Moravská galerie, Brno / Muzeum skla a bižuterie, Jablonec nad Nisou / Galerie Klatovy - Klenová / Severočeské muzeum, Liberec / Galerie Benedikta Rejta, Louny / Sklářské muzeum, Nový Bor / Muzeum umění, Olomouc / Východočeská galerie, Pardubice / Východočeské muzeum, Pardubice / České muzeum výtvarných umění, Praha / Galerie hlavního města Prahy / Národní galerie, Praha / Správa Pražského hradu, Praha / Uměleckoprůmyslové muzeum, Praha / Galerie moderního umění, Roudnice nad Labem / Kunstsammlungen auf der Veste Coburg, Coburg, Německo / The Corning Museum of Glass, Corning, N.Y., USA / Dudley Museum and Art Gallery / The National Museum of Modern Art, Kjóto, Japonsko / Musée des Arts Décoratifs, Lausanne, Švýcarsko / Victoria and Albert Museum, London, Velká Británie / The Lannan Foundation of Contemporary Art, Palm Beach, FL, USA / Musée du Verre, Sars - Poteries, Francie / Yokohama Art Museum, Yokohama, Japonsko
|
