Novátorské technologické přístupy k práci s řezaným plochým sklem se staly podnětným zdrojem inspirace i pro další autory. Přesto si její díla zachovávají pozici neopakovatelné grácie a jedinečného půvabu. Uzavřela se práce autorky, jíž však právem náleží významné postavení nejen v oblasti práce se sklem, ale i v keramické tvorbě. V obou těchto oborech se Jitka Forejtová zapsala jak invenčními návrhy pro sériovou výrobu, tak i v poloze originálních autorských prací.
Do světa umělecké tvorby vstoupila po absolvování odborného školení v grafickém a posléze sochařském ateliéru na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové. Obě polohy měly podstatný význam v její další práci. Smysl pro razantní sochařskou práci prokazují již její dvě masivní křišťálové vázy - rané práce z roku 1948 (nyní ve sbírce Východočeského muzea v Pardubicích). Jsou již zřetelně ovlivněné progresivními snahami o hledání nové tváře sklářské tvorby. Na plášti váz jsou kompozice ve vysokém reliéfu. Na jedné s motivem kaktusů, na druhé prolíná dynamický spirálový dekor s torzem lidského těla.
Své výtvarné nadání začala Jitka Forejtová uplatňovat jako samostatná výtvarnice od roku 1951, kdy začínala svou letitou spolupráci s řadou skláren i porcelánek. Citlivé vnímání grafické linie v harmonickém tvaru se projevilo již v jejích prvních návrzích subtilních orchidejových váz a nápojového souboru pro Umělecké sklo, závod Lobmeyr v Kamenickém Šenově. V průběhu 50. let vytvořila v duchu nového tvarosloví řadu návrhů užitkového skla např. pro Borské sklo v Novém Boru, sklárnu ve Světlé nad Sázavou, Karlovarské sklo Moser, sklárnu v Poděbradech, Teplicích aj. Ve své práci hledala nový výraz sklářských výrobků nejen v uplatnění širokého spektra výrobních sklářských postupů a technik. Snažila se také experimentovat v oblasti technologie a hledat vlastní netradiční postupy. Velmi úspěšně se jí to podařilo v roce 1957 v případě technologie pod povrch skla zatavovaných dekorů, pro kterou získala vlastní patent. Mřížkové struktury či dynamické spleti linií a tvarů byly přeneseny na výrobek odhořením původního papírového podkladu, na který byly namalovány. Uplatnily se na vázách, miskách a popelnících, navrhovaných autorkou pro sklárny ve Vrbnu pod Pradědem, Mstišově a v Chřibské.
Od počátku šedesátých let se pozornost Jitky Forejtové zaměřila také k tvorbě z porcelánu a keramiky. I zde se projevila její citlivost k vnímání odlišné materiálové výrazovosti a k jiným možnostem práce při modelování. V průběhu 60. let vytvořila množství kultivovaných návrhů figurálního porcelánu. Její dobově charakteristicky stylizované formy lidských i zvířecích figur vyráběl Karlovarský porcelán, závod Duchcov, a manufaktury v tehdejší NDR.
Impulzem podněcujícím autorku k orientaci na autorskou sklářskou tvorbu byla na počátku 70. let účast na brněnském trienále řezaného skla. Jitka Forejtová tam prezentovala své hutnicky utvářené plastiky z křišťálového skla - stromy. Byly pojednány punktováním a jemnými rytinami diamantem a zřetelně prozrazovaly, že jedním z autorčiných východisek je kultivované grafické vnímání. Ještě silnější inspirační podnět pro zcela originální sklářskou tvorbu však vyšel na konci 70. let z oblasti paralelně se odvíjející keramické práce. Forejtová tehdy s velkým úspěchem uplatňovala při vytváření dekorativních talířů a mís techniku překládání tenkých proužků a tvarů vyřezaných z ploché desky keramického materiálu. Tyto mřížkové struktury a dekory daly vzniknout myšlence na experimentaci s obdobným principem ztavování z proužků plochého skla v elektrické peci. Takto byl položen základ autorčina nejzásadnějšího přínosu v oblasti české ateliérové sklářské tvorby. S kladným ohlasem se nečekané efekty této nové technologie ztavovaného skla setkaly již při první prezentaci, ve formě dekorativní stěny pro pražský Palác kultury v roce 1980. Dominantní polohou Jitky Forejtové se však stala komorní díla - mísy a misky v množství proměnných variant tvarových i barevných. Základem pro vznik těchto poetických výtvorů, okouzlujících svou lehkostí a křehkou krásou bez sebemenších náznaků pracnosti, bylo ale nejprve nutné bravurní ovládnutí řezání plochého skla a vyprecizování nikým dosud neověřené techniky v desítkách experimentů. Trpělivá práce se autorce vyplatila. V dílech se snoubí preciznost grafické stavby s tvárností a živostí postupně měknoucí - ztavující se skloviny, která v peci objímá zvolenou formu měkce modelovanou sítí. Mísí se tu prvky pečlivě připravené s kouzlem náhody. Vynikají fantaskní hrou struktur v dynamickém pohybu, tříštivou hrou světla a odstínů tlumené barevnosti. Barevná škála je tvořena kompoziční skladbou elementů, překládáním ploch ztavovaného barevného skla a také odlišným pojednáním povrchů leštěním, matováním i znovuobjevenou secesní technikou kovově měňavých irisů. Živost násobí i různé jemné struktury na povrchu skla vznikající v procesu ztavování.
Inspiračním zdrojem byl autorce svět přírody. Vznosně elegantní i bizarní mísy jsou podobami kalichovitých květů, listů se složitým pletivem nervatury, větvoví, spletí keřů a trav. V řadě případů přetvořila do podoby okouzlujících závěsných objektů motýly, vážky, ale i tak „obyčejné“ motivy jako smrkovou větvičku či snítku jmelí. Postupně nabyly práce Jitky Forejtové podobu několikadílných kompozic, které mohly být přetvářeny do variabilních celků. Vznikaly tak kulisové světy fascinujících kombinací křišťálových, černých i barevných „zahrad“, hýřící proměnnou hrou tvarů, struktur, světelných linií a odlesků.
Jedněmi z posledních děl Jitky Forejtové byly, v protikladu k tvarové uvolněnosti předchozích kompozic, ztavované a lepené přísně geometrické objekty - krychle. Jako by se v nich opět ukazovala autorčina potřeba grafické ukázněnosti, střídmosti a řádu. Jsou však zároveň naplněny napětím mezi strohou formou a světlem, které zdánlivě vychází zevnitř, skrze zářící struktury mřížek stěn.
Další tvůrčí plány Jitky Forejtové již zůstaly nenaplněny. Její práce ale stále zůstává jako obdivuhodný příklad využití jedinečných možností, jaké umělci poskytuje sklo.
Východočeské muzeum, Pardubice Jitka Forejtová
Narozena 23. 10. 1923 v Praze,
zemřela 24. 9. 1996 v Praze
Studia: 1942 - 43 Státní grafická škola, Praha
1945 - 50 VŠUP Praha, grafický ateliér
prof. A. Strnadela (1945 - 46), ateliér pro užité sochařství a glyptiku prof. K. Štipla (1946 - 50)
Od roku 1951 pracovala jako samostatná výtvarnice v oblasti skla, porcelánu a keramiky. Samostatné výstavy
1972 Keramika a sklo, Státní hrad Karlštejn
1975 J. Forejtová - keramika, J. Míčková - grafika, Galerie „Umění knihy“, Praha
1977 Keramika, Galerie „Zlatá lilie“, Praha
1979 Keramika, Galerie „Zlatá ulička“, Praha
1984 Sklo, Galerie „Na Újezdě“
1987 J. Forejtová - sklo, J. Míčková - pastely, Galerie „U zlatého melounu“, Praha
1988 Sklo, Kabinet architektury, Zlín
Sklo, Moravská galerie, Brno
1989 Sklo, Východočeské muzeum v Pardubicích
Sklo, Zámecká galerie, Opočno
Sklo, Muzeum Vysočiny, Žďár nad Sázavou
Sklo, Okresní vlastivědné muzeum, Vsetín
1990 Glass, Galleri Fonyer, Oslo, Norsko
Glass, The Horda Muset, Fana - Bergen, Norsko
1991 Glass, Nordefjeldske Kunstindustrimuseum, Trondheim, Norsko
1993 Sklo, Okresní muzeum Orlických hor, Rychnov nad Kněžnou
J. Forejtová - sklo, K. Vysušil - koláže, Středoevropská galerie, Praha
1994 Glass, Art Glass Centre, Schalkwijk, Holandsko
1995 Glas, Atelier Voggeneder, Pupping-Eferding, Rakousko
1996 Sklo 1984 - 96, Muzeum skla a bižuterie, Jablonec nad Nisou Od roku 1954 do roku 1996 se účastnila téměř sta společných výstav keramiky a skla v České republice a v zahraničí. Zastoupení ve sbírkách
Uměleckoprůmyslové muzeum, Praha
Muzeum skla a bižuterie, Jablonec nad Nisou
Moravská galerie, Brno
Severočeské muzeum, Liberec
Východočeské muzeum, Pardubice
Muzeum umění, Olomouc
Státní galerie, Zlín
Crystalex, Nový Bor, sbírka mezinárodních sklářských sympozií, Zámek Lemberk
Muzeum porcelánu, Klášterec nad Ohří
Slovenská národná galéria, Bratislava
The Corning Museum of Glass, Corning, USA
Vestlandske Kunstindustrimuseum, Bergen, Norsko
Nordefjeldske Kunstindustrimuseum, Trondheim, Norsko Ocenění
1950 Čestné uznání čs. ministerstva spotřebního průmyslu
1959 Československý patent č. 88914 na zdobení skla zataveným dekorem
1962 Stříbrná medaile na Mezinárodní výstavě keramiky v Praze
1969, 1970, 1971, 1973, 1974 - Ocenění za dokonalý družstevní výrobek
1976 Diplom z XXI. mezinárodní výstavy současného keramického umění, Faenza, Itálie
1988 Státní cena bavorské vlády a zlatá medaile na 40. mezinárodním veletrhu uměleckých řemesel, Mnichov, Německo
|
