Reprezentační komplex tvoří mimo jiné Vladislavský sál, Španělský sál, Rothmayerův sál, Rudolfova galerie, Nová galerie.
Na sklonku minulého roku zde skončila zatím poslední, rozsáhlá rekonstrukce. A domnívám se, že nadmíru úspěšně: současní představitelé všech mistrovských řemesel dobře navázali na tradici starých mistrů, další z nesčetných stavebních kapitol.

Konečně historie této dnes národní kulturní památky se datuje, podle posledních archeologických výzkumů, od roku 880, z doby vlády knížete Bořivoje. Vladislavskému sálu vtiskli dnešní podobu Jagellonci, sídlící na Hradě od roku 1483; velká okna sálu, například, jsou považována za jeden z prvních projevů renesančního slohu v Čechách, jeho klenba dominuje mezi podobnými světskými stavbami v Evropě. Španělský sál pak stavěl Rudolf II. od roku 1576 a Rudolfova galerie má datum založení rok 1589, oba měly tvořit prostor pro umístění uměleckých i vědeckých sbírek.
Snad právě s vědomím fenoménu nadčasovosti lze chápat fascinaci i magii těchto míst. Člověk si ji tu uvědomuje na každém kroku. Nejraději mám chvíle v sálech těsně před příchodem hostů. To končí hektický ruch příprav a ještě nezačne ruch společenských večerů. Jako by na okamžik strnul čas a lze se krátce zamyslet nad tím, co všechno se již v tomto prostředí odehrávalo.

V současné době to je třeba řada reprezentačních plesů Hradní stráže. Letos byl uspořádán již jubilejní desátý. V roce 1999 byla zahájena tradice ve spolupráci s Festivalem duchovního umění, tradici Svatováclavských večerů na Pražském hradě, které se konají v předvečer svátku světce a zakladatele české státnosti. Pořádáme další společenské akce, koncerty a výstavy. Pravda, vždy tomu tak zde nebývalo.

Úspěch umělců na zdejších podiích je mimo jiné odrazovým můstkem - s hudbou Hradní stráže jsme následně, například koncertovali v Americe. Samozřejmě, že naší snahou je i naopak přivést do tohoto exkluzivního prostředí ty nejlepší ze světa. Podařilo se to jistě v případě účinkování souboru Gardemusik Wien či španělského Orchestru královského dvora. Naše fotodokumentace zaznamenává rovněž účast proslulého amerického jazzmana Bennyho Baileyeho, či houslisty Josefa Suka, nebo vystoupení Kühnova dětského sboru. K dnes již legendárním večerům zde patřily stejně tak plesy, které zahajovala první dáma Dagmar Havlová - na našem snímku tančí s velvyslancem Rakouska Klausem Daudlebskym - jako módní přehlídky z produkce obchodního domu Kotva, či dokonalé divadlo módy z tvorby světoznámého návrháře Slávy Zaitseva, které zde připravily agentury Celebrity service a Bussmark production pro Nadaci Vize 97 manželů Havlových.

Připravil (rm)