Thanathea A hola Holbein už jde sem sem s dřevcem svým jde zalesen Už přilbice se tmí už mravenečník v třásních jazykem vystřeluje do hemžení básní Už lebka pardalí zvnitř svíčkou rozrudlá plujíc verandou vydá succus prapudla Poslední já kytovec rozvalen po obzoru rozvěšuju do azuru mlžnou stóru Už dej to sem už dej to sem železa skoby lana s baťohem Už lezu prosíkem už rypcem ryju tmu své nadávky odvolávám podávky křivdy na záchod dávám V posledku nemoha posloužit žádnou lítostí Usmýkán ani ke snu ani k bolesti Hop stará skoč mi sem obkroč mne péro stop a pokrop vrkočem / S čím ale chlapče rozloučil by ses přec jen rád co naposledy mezi ledy taje ti na zubopatře Nepovím buď to věž prostřed jednoho města na něž patře Jsem hotov znov podstoupit muka převleků Na práh pozděbycha rád se dovleku Znovu v dutém zoru buzolu rozumu ve schráně přízračné včelí roj nadšumů znovu do básně do masky vstoupiti do sebenic z nemanic se vloupiti Hotov s touto řečí otce syna jí klna miluje ji sebestvořitel jí hyna ó země tato v třešních sváta v květech lebek vlastenců dílno rudo rudolfinská čubo svým milencům děvko věrným svým Tebe rozloučit bych chtěl tebe si hotovím Tebe proklel jsem tebe naposledy tonout vidím strašně mezi běloledy brali mi tě brali zkroutili meč i řeč Olstili váhy přelstili ústup i zteč ty zradolásko má ty láskozrado má tré holoubátek v loubí s volátky splaskalými svatá trojice rodiny s nesčetnými syny Prokrážel jsem tě křižmo viděl zepsutou produť kamenitou sutku prosutou Jeřáby rozdrcenou cementem zamoučenou Golema s šémem zuřil jsem vrávorat scénou aniž pohnouti jsem mohl veřeje šupinou aniž zachránit tě mohl tebe jedinou aniž zde milovati aniž jsem proklet byl aniž věřiti vydán potrouchni vyhořenců aniž hořeti mohl aniž jsem zhasínán byl aniž pozdravit mohu jitro aniž tmu si stelu v podsklepích tvých podlých místodržitelů Aniž zde usmáti se aniž jsem vysmát byl aniž kam kráčet zde až bych se uchodil Takto se louče dávno před vrcholem dávno před svatostí dadávno před chocholem Na Bílou horu jdu tam o zeď opřen stana láj bídníků mne rve rve mne tam zakována přikována tam Šárka lká v klepetu šarkanově roh medoviny vylit s močí na klín vdově Přikována tam milá tlí ve jmíně Máchově dorozpleněna rozcupována na peří prachové Tebou zemizemě to vidím zděří mžiku hnis náš se vylívá na úžas modrou dýku hnis úrodný rosený v padlém slově pálený od pat na roštu Vavřincově S tebou hrade s tebou horo s tebou závoro života mého všeho předivoká pokoro Zde sebe pláču aniž jsem oplakán zde rozbitý svůj zabit hábit sbírám stan vleka za sebou hnát hnán v přelud sebemar špetýnku soli pár kružnic něco čar Sem volám pomstu na palubu tuto lodi potopeného fantasmatu Pluto sem ptáku noci sem Sem světče svržený pod pilíř mostu s jazykem světla plným Sem všechno líto mé sem obvlnu mé vlny Sem mýto hvězd se skloň sem čarovide látko Sem ke mně nakloň se ty přese vše má matko Sem slovo zapředené v kokon sebeskon sem slzu roň a zvoň svatého Víta zvon... / Došel jsem do vsi, Thanatheo. Peruti syna, vanu cíl. Peruti cíle, vanu syna. Došel jsem do vsi, Thanatheo. Přede mnou horský monastýr. Je dobře. U temného týna podepíšeme spolu mír. (Ze sbírky Thanathea)
|