Jak nám vyhovuje po takřka století své existence?
Její součástí jsou ploché střechy na domech a domcích, do kterých brzy zatéká; myslelo se, že zprůmyslnění, a tudíž i zlevnění výstavby tento druh střechy vyžaduje. Je to též pravoúhlý rastr skla a kovu desetitisíců či statisíců fasád na komerčních budovách zamořujících centra světových měst. A v našem světě máme rozpadající se nekvalitní beton panelových sídlišť, jejichž fádní krabicový design zosobňuje zapšoukanou lenost reálněsocialistické verze této architektury. To jsou jen masivní příklady toho, jak v mnohém nedokonalé mohou být myšlenky geniálních architektů.
Postulát modernistů typu „forma vychází z funkce“, podle kterého účel a praktičnost návrhu dispozice budovy určuje vzhled fasády, byl a je objevný a osvobozující. Způsobil, že moderní budovy, jako samostatné objekty, fungují lépe. Na druhé straně z dobrého důvodu dáváme přednost procházkám po historických částech měst s jejich křivolakými a úzkými uličkami, s výklady obchodů a hospodami a ignorujeme přesluněné liduprázdné prostory moderních předměstí.
Když se tvoří nové, vyhodit staré může znamenat chybu; to je i případ ornamentu. Z našich budov takřka zmizel. Třeba také proto, že architekt Adolf Loos, jeden z otců moderní architektury, v roce 1908 prohlásil: „Ornament je zločin!“ Čeká nás zřejmě znovuobjevení ornamentu společně s jinými, takzvaně „neúčelnými“ tvary, jež zmizely s ním. Když chodím po naší krajině, smutně pozoruji ploché střechy a společné kravíny uprostřed dříve tak malebných vesniček. A nová městská výstavba? Vidím, jak jí chybí hravost, rozmanitost a individualita, prostě pastva pro oči.
Co když se rozhlédneme po Evropě? Stačí se podívat k sousedům do Rakouska, určitě někde narazíte na nějakou fantastickou stavbu či stavbičku ne-architekta Friedensreicha Hundertwassera, například na vídeň-skou spalovnu, a hned vidíte, že se dá stavět jinak. On totiž nenáviděl rovnou čáru. Odkud ve svých návrzích vycházel? Kdo ví.
Barcelona
Nedávno jsem navštívil Barcelonu. Jméno, které na vás okamžitě vypadne z kteréhokoliv průvodce, je Antoni Gaudí i Cornet. Architekt konce devatenáctého a začátku minulého století; jak ten si uměl hrát!
Palác Güell
Vystoupal jsem na střechu paláce Güell nedaleko populární ulice la Rambla a tam jsem uviděl kouzelné muchomůrky (obr. 1); jinak též odvětrávací výduchy z budovy. Palác byl postaven Gaudím pro Eusebi Güell Bacigalupiho, bohatého průmyslníka. Návrh přihlížel k jeho extrémní orientaci na společenský život. Bohužel turistům je fotografování luxusních interiérů zakázáno. Je to první větší Gaudího projekt z let 1886 až 1888, postavený na stísněném prostoru 22x18 metrů a je plný nových konstrukčních nápadů v osobité interpretaci gotiky a maurské architektury. Centrální hala, vévodící budově a probíhající všemi obytnými patry, je zakončená parabolickou kupolí. Konaly se tam hudební koncerty s pěvci usazenými na galeriích.
Casa Batlló
Pitoreskní činžovní dům Casa Batlló 43 Passeig de Grácia (obr. 2) byl starý dům od základu předělaný Gaudím v letech 1904 až 1906 pro textilního magnáta Josepa Batlló i Casanovas. Ejhle, co dokázal kouzelník s fasádou v kameni naondulovanou (obr. 3). Casa Milá
Napříč přes ulici de Grácia stojí rohový dům Casa Milá, též známý pod jménem La Pedrera (kamenolom) zřejmě proto, že jeho plasticky vytvarovaná kamenná fasáda připomíná hladké žulové skály severských jezer. Byl postaven v letech 1906 až 1910 pro rodinu Milá a je také poslední obytnou budovou, již Gaudí realizoval. La Sagrada Familia
Zřejmě nejznámějším Gaudího projektem je El Temple Expiatori de la Sagrada Familia (obr. 4), katedrála, jejíž výstavba pod vedením Gaudího započala roku 1883 a pokračuje dodnes. Cílem Gaudího bylo vytvořit katedrálu dvacátého století, jež by odrážela hloubku jeho víry a jeho veškeré znalosti architektury. Víra tohoto muže byla tak silná, že v důsledku postění na Velikonoce 1894 ve věku 41 let málem zemřel. Během svého produktivního života věnoval projektu mnoho času a závěrečná léta na stavbě dokonce žil. Dokončil však jen malou část hlavní chrámové lodi, kryptu a nádherný portál narození Páně včetně věže sv. Barnabáše. Zbývalo dokončit odhadem devadesát procent chrámu včetně sedmnácti věží, když zamyšleného muže zanedbaného zevnějšku, připomínajícího bezdomovce, srazila 7. června 1926 tramvaj. Nikdo v něm nepoznal Antoniho Gaudího; tři taxikáři jej odmítli odvézt do nemocnice. Teprve policie se domnělého tuláka ujala. Zemřel v nemocnici po třech dnech bezvědomí ve věku 74 let. Pohřeb měl však mohutný a velkolepý. Později, za španělské občanské války, byl jeho hrob znesvěcen republikánskou policií a zůstal otevřen až do roku 1939, kdy se několik Gaudího přátel sešlo, aby identifikovali jeho ostatky a rakev mohla být opět uzavřena.
Antiklerikální republikáni po tisících vraždili duchovní, mnichy a jeptišky a vypalovali jejich kostely a kláštery. Jednoho dne republikánská kanonáda zasáhla také kryptu katedrály, ve které byly uloženy Gaudího poznámky a návrhy. Práce na katedrále se tehdy, roku 1936, zastavily. K jejich obnovení došlo až roku 1952, a to na základě zbylých výkresů a modelů. Avšak prudké debaty se točily kolem užití betonu s kamennými obklady namísto masivního kamene, jejž Gaudí výhradně užíval. Z ekonomických důvodů vyhrál méně trvanlivý beton.
Portál utrpení Krista se čtyřmi věžemi byl zhotoven v letech 1954 až 1976. Na jeho sochařské výzdobě (obr. 5) začal pracovat sochař Josep M. Subirachs roku 1987. Výstup dutými spirálovými věžemi je nezapomenutelný. Věže jsou na různých úrovních propojeny můstky. Každá věž je tvořena dvěma kónickými tubusy, vnitřním a vnějším, jež jsou prošpikovány otvory a obsahují točité schodiště. Celkový dojem - filigránská křehkost. Výhled je perfektní.
Zastřešení nové části hlavní lodi katedrály je podepřené mohutnými sloupy, připomínajícími celerovou nať (obr. 6). Hlavice sloupů, které podporují obrovské kopretiny klenby, jsou odlévány do forem a zpracovávány na místě uměleckými řemeslníky. Betonové sloupy obložené různobarevným kamenem působí na sakrální stavbě neobvykle radostným a veselým dojmem.
Osmnáct věží, jež se mají nad katedrálou tyčit, představuje 12 apoštolů, 4 evangelisty a Pannu Marii s Ježíšem. Ježíšova věž, nejvyšší ze všech, má dosahovat 170 metrů (takřka 3 petřínské rozhledny nad sebou). Ovšem v těchto dnech tomu tak ještě není, mnoho věží chybí, do katedrály stále prší.
Park Güell
Severně od barcelonské čtvrti Grácia se rozkládá velmi příjemný monument ztroskotaného snu pánů Güella a Gaudího z let 1900 až 1914 - park Güell, jehož hlavní vstupní brána (7) vítá návštěvníka na jakousi hýřivou pouť. Plánované exkluzivní zahradní město či spíše enkláva šedesáti rodinných rezidencí ve stylu anglických zahradních měst pro nezájem klientů skončila pouze vybudováním větší části infrastruktury a zařízení pro budoucí zástavbu.
Nicméně výsledkem je laškovný, barevný svět podivuhodných tvarů, který denně přitahuje stovky Mařenek a Jeníčků, kteří by si rádi, alespoň mentálně, uloupli svůj kousek perníčku (obr. 8 a 9).
Park se stal vlastnictvím města v roce 1923. Dva pavilony u hlavní brány, vrátnice a budova správy, ukončují zeď, která park obklopuje. Střechy kamenných budov, provedené ve formě katalánské klenby z naplocho položených cihel, jsou pokryty mozaikami z keramických úlomků zvaných trencadís. Na vrcholku věžičky září Gaudího typický čtyřhranný kříž. Mozaiky nalézají na projektech Gaudího hojné uplatnění. Gaudí také velmi miloval umělecké kovářství; jeho návrhy v kujném železe byly originální, jak naznačuje vedlejší brána (obr. 10).
Velký drak či ještěrka (obr. 11) na grandiózním hlavním schodišti je nejfotografovanější symbol parku. Zároveň slouží jako chrlič přebytečné dešťové užitkové vody odtékající z cisterny zakopané pod halou dórických sloupů. Hala občas slouží jako přístřešek hudebníkům hrajícím na flétnu, housle či kytaru. Sloupy podpírají terasu s prolamovanou balustrádou, která kromě skvělého rozhledu umožňuje sběr dešťové vody, jež odtéká dutinami podpůrných sloupů do cisterny v podzemí. Ekologická architektura v praxi!
Parkem se proplétá systém komunikací, pěšinek, cest, silnic, viaduktů, bran, schodišť a visutých konstrukcí a tu a tam jsou stříknuté lavičky. Nuda není na místě.
|
