1935
Má matka porodí syna Karla a mě hned nato, jaksi návdavkem, a to mě předurčuje, abych pak po celý život byl č. 2. Hned jak se narodím, tak mě příbuzní fotografují, stejně jako každé malé dítě. Později zase já je: instinktivní snaha nás všech zachovat památku.

1944
Vidím umírat lidi. Na cestách, na polích, zastřeleni. Někteří škubou nohou jako ve filmu, zemřou a jsou jako z vosku, ze sádry. Dlouho si je po dětském způsobu zblízka prohlížím.

1948
V nějaké knize vidím reprodukce děl Jacksona Pollocka, Normana Rockwella (jaká to kombinace) a obrazů Wyethových: jsem zničen. V té době v mé vlasti začínají malovat obrazy na způsob Komara a Melamida, ale úplně vážně. Po letech se je snažím někde najít, už neexistují. Jsem si ale jist, že ti Pollockové se uchovali.

1950
Vjel jsem do ženské, leč nakratičko. Musím ještě čekat plné tři roky, ale ani potom to není o mnoho lepší. Začátek let padesátých - zpívá Frankie Laine, jsem uchvácen. Otcovo předválečné rádio ale odmítá poslouchat: dostává rány pěstí.

1950
Dostávám svou první fotokameru: Kodak Baby Brownie. Je skvělá a pracoval bych s ní dále, ale zvláštní formát filmů do ní se už nevyrábí.

1951
Aranžuji a pak koloruji svou první fotografii. Rodinný lékař, kterému to matka rozpačitě ukazuje, říká bez rozpaků, že je to beznadějně špatné, kýčovité a zastaralé: věřím všemu a hned přestávám (po létech ten obrázek znovu nalézám: je krásný, jako je krásný čas mladosti! Dnes bych to už tak neuměl! Už ho zase, ten obrázek, nemám - ale viděl jsem ho ještě jednou - a to stačí. Ještě jednou, ještě jednou...).

1953
Spím s pannou - sám vlastně panic. Měl by to být skvělý začátek milostného života - a vidíte: rozcházíme se záhy, nadlouho, navždy.

1959
Má mladičká manželka mi kupuje můj první skutečný fotoaparát. Flexaret 6x6. Pracuju s ním dodnes - dárkyně zmizela.

1972
Nacházím svou Zed’ - ale ještě si neuvědomuji, jak bude pro mne důležitá.

1984
Mé nekonečné každodenní plahočení po fabrikách končí: dostávám (zázrakem) legitimaci Fondu čs. výtvarných umělců. Jsem na svobodě. Vedoucí si vymiňuje ještě devítiměsíční výpovědní lhůtu - zákon to dovoluje. Ale co je tři čtvrtě roku nesmyslné a zbytečné dřiny navíc proti těm 33 letům předtím?

1986
Pokouším se o sebevraždu - nikdy jsem ale nebyl dost důkladný a selhávám i tentokrát, je to poprvé, co mi lajdáctví prospělo.

1987
Rodina mi zabaví negativy - zažívám vydírání ve velkém stylu. Při nekonečných tahanicích o ně se dozvídám čistou pravdu o sobě: jsem hňup a pitomec a žádný umělec, jako je Anderle, ze mě nikdy nebude. Jsou to skutečnosti, které jsem vždycky tušil. Po pěti měsících dostávám své negativy zpět. Ten čas bez nich byl asi ten nejhorší v mém životě.

1990
Ve Francii mi na prsa připínají řád Chevalier des Arts et Lettres (Rytíř umění a literatury). Jsem první Čech, který toto ocenění získává. Stejně jako v cirkuse - na začátek to nejhorší... Režisér Jerome de Missolz se mnou natáčí krátký film Jan Saudek - fotograf český.

1991
Má francouzská milenka Nathalie je vystřídána moravskou krasavicí. Je to klasický případ, kdy stáří (31) je nahrazováno mládím.

1992
Několik lidí mě poznává na ulici a žádá autogram: jsem šťasten, ale dávám si pozor, abych radostí nezačal křepčit jako derviš.

1998
Vystavuji své fotografie naposledy ve své vlasti - výtěžek (7 milionů 200 tisíc korun) dávám na dobročinné účely. Je příliš mnoho napodobitelů - nechci už nikomu ukazovat cestu...

2005
Nakladatelství Slovart vydává výpravnou knihu mých obrázků - současně má přítelkyně Sára, jako dárek k mým sedmdesátinám, připravila velkou výstavu. Kniha se záhy vyprodala a má další vydání - znamená to něco?

2006
Po dlouhém, bezmála nekonečném údobí ignorování ze strany vrchnosti dostává se mi z rukou ministra kultury vyznamenání nejvyšší - Artis Bohemiae Amicis spolu se spisovateli Vladimírem Körnerem a Milanem Kunderou - za šíření dobrého jména vlasti v zahraničí. Chci udělat knihu portrétů známých lidí. Zároveň slibuji řediteli Národního divadla, že za devět měsíců dokončím sto portrétů členů činohry, baletu a opery.

2007
Kolega a fotograf Adolf Zika se mnou a o mně natáčí celovečerní dokument Jan Saudek - V pekle svých vášní, ráj v nedohlednu. Premiéru má už na konci roku, be be be, bu bu bu - pokakám se strašným strachem.