V italském Miláně byl v roce 787 založen jeden z prvních domů pro odložené děti, zvaný Xenodochium. Obdobná zařízení pak začala postupně vznikat v Římě a dalších italských městech.
Následující století přineslo vylepšení v podobě otočných zařízení namontovaných do bran nebo do zdí domů pro nalezence, nemocnic a klášterů. Matka dítě odložila, otočením zařízení jej přemístila do objektu nalezince a ještě mohla použít zvonek, aby upozornila personál.
Technická zařízení podobná současným se v Itálii používala již ve 12 století. Římské matky, které své novorozené děti nechtěly nebo nemohly vychovávat, se jich často zbavovaly vhozením do římské řeky Tibery. To se nelíbilo papeži Inocenci III. (vlastním jménem Lotharius Segni), který vedl katolickou církev v letech 1198-1216. Hned v prvním roce svého pontifikátu nařídil klášterům zřídit speciální zařízení na odkládání a záchranu nechtěných novorozenců. Zařízení, umístěné na veřejně přístupném místě, nejčastěji na bráně kláštera, bylo tvořeno přihrádkami uspořádanými do kruhu, do kterých měly matky možnost dítě vložit a zvonkem přivolat jeptišky. Zařízení tohoto typu se v Itálii přestala používat v polovině minulého století.
V Německu nalézáme první zmínky o fungování schránek pro odkládání dětí již ve 14. století, kdy byly zřízeny ve městech Ulm a Kolín. V roce 1709 otevřel holandský misionář takové zařízení v sirotčinci v Hamburku. Velký počet odložených dětí, který převýšil ekonomické možnosti sirotčince, způsobil, že zařízení bylo po pěti letech zrušeno. Další schránky fungovaly od roku 1764 v Kasselu a od roku 1811 v Mainzu.
V Brazílii a Portugalsku byly tzv. schránky pro bezmocné, nahé (roda dos expostos) užívány od roku 1783, kdy královna Marie I.  vydala patent, podle kterého každé město muselo ve své nemocnici takové místo zřídit. V Brazílii byla první schránka pro opuštěné děti zřízena v nemocnici Santa Casa de Misericordia v Sao Paulu roce 1825. V roce 1949 bylo po pětiletých diskuzích toto zařízení zrušeno. Ve Velké Británii a Irsku byla otočná kola pro ukládání odložených dětí zřízena na branách sirotčinců poprvé v roce 1730, dostupné prameny však ukazují, že např. v Dublinu byla tato zařízení zrušena v roce 1826. Provoz zařízení byl v té době hrazen z chudinských daní. Ve Francii byla první „věž pro opuštěné“ v pařížském kostele Saint Vincent de Paul v roce 1638. Schránky pro opuštěné děti byly ve Francii legalizovány počátkem 10. století. Jejich počet velmi rychle dosáhl čísla 251 a byly umístěny převážně v nemocnicích. Dětí odložených do těchto schránek bylo několik desítek tisíc za rok, avšak vzhledem k neutěšené ekonomické situaci země byly schránky v roce 1863 uzavřeny a nahrazeny „přijímacími kancelářemi“, kde mohla matka dítě anonymně odložit a také získat radu, jak dál.
Na asijském kontinentu, v Pákistánu, myšlenku záchrany dětí odsouzených k strádání nebo i smrti realizoval Abdussattár Édhí, který několik let po vzniku Pákistánu (po zániku Britské Indie v roce 1947) otevřel v Karáčí (dnes má více než 15 milionů obyvatel) bezplatnou kliniku pro nejchudší vrstvy obyvatel. Před kanceláří jeho nadace je na schodišti pod nápisem „Nezabíjejte své dítě“ umístěna kovová kolébka, do které je každý měsíc odloženo na devadesát dětí, z toho však jen polovina živých. Na základě těchto zkušeností Édhího nadace rozšířila kolébky po celé zemi. Matky v nich mohou zanechat nechtěné děti, aniž se jich kdo na něco ptá. Počet těchto kolébek se stále rozrůstá a zachránily již stovky dětí, které byly předem odsouzeny k smrti.
V nám jazykově nejbližší slovenštině se speciální zařízení pro bezpečné odložení novorozenců nazývá hniezdo záchrany, v angličtině je schránka pro odkládání nechtěných dětí nazývána baby hatch (dětská komůrka), v německy mluvících zemích Babyklappe nebo Babyfenster (dětské okno); v Itálii Culle per la vita (kolébka pro život); v japonštině kolébka čápů nebo dětská pošta, v Portugalsku a Brazílii Roda dos expostos (kola pro bezmocné a nahé, kola pro „neviňátka“). S názvem „babybox“ jako se slovem zcela novým vstoupilo do historie pomoci odloženým dětem v Čechách Občanské sdružení Babybox pro odložené děti - Statim a jeho sesterská organizace Nadační fond pro odložené děti před čtyřmi roky.

Současný stav ve vybraných zemích
Na Slovensku z iniciativy Občanského sdružení „Šance pro nechtěné“ a jeho prezidentky Mgr. Anny Ghannamové od roku 2004 fungují „hnízda záchrany“ v nemocnicích v Bratislavě - Na Kramároch, Žilině a Prešově. V roce 2005 se jejich počet rozšířil o další zařízení v nemocnicích v Bratislavě-Petržalce, Nitře, Trnavě, Nových Zámcích, Banské Bystrici, Košicích a Ružomberku a v roku 2007 v Rožňavě, Dolním Kubíně a Spišské Nové Vsi. Na Slovensku tak v současné době mají matky možnost odložit novorozence do spolehlivé lékařské i sociální péče celkem na 13 místech.
V Itálii se otočná kola přestala používat v polovině minulého století. Růst počtu neprovdaných matek a dětí narozených do neúplných rodin, ale především ilegálního přistěhovalectví, kdy jsou děti ženám často na obtíž, vedl v Itálii v roce 2006 k obnovení této „středověké papežské tradice“. V rámci „Hnutí pro život“ bylo nově zřízeno osm schránek, v prosinci 2006 bylo otevřeno moderní zařízení na poliklinice v Římě, první dítě tam bylo zachráněno již v únoru 2007. Ve stejné době byla uvedena do provozu schránka v klášteře Matris Domini v Bergamu (severní Itálie, centrální část Lombardie). Další zařízení je plánováno v nemocnici Svatého ducha ve Vatikáně, v místě, kde již v minulosti působilo.
V Německu byly moderní plně automatizované a klimatizované babyklappe zavedeny v roce 2000 a v současné době je jich po celém Německu 80. O jejich využití svědčí fakt, že např. v Hamburku bylo do dvou babyklappů vloženo již více než 40 dětí.
V Rakousku schránky pro opuštěné děti existují v šesti městech.
V Belgii zřídilo v roce 2000 sdružení „Matky pro matky“ první schránku ve městě Antverpy.
V Maďarsku je v nemocnicích matkám k dispozici více než 12 schránek, první byla otevřena v roce 1996 v budapešťské nemocnici Schopf-Merei Agost.
V Holandsku bylo zřízení schránky plánováno již v roce 2003, pro masivní protesty veřejnosti se však od tohoto záměru upustilo a odkládání dětí do takových schránek bylo prohlášeno za nezákonné.
Ve Švýcarsku existuje od roku 2001 schránka v nemocnici ve městě Einsiedeln, památném poutním místě známém zázračnou sochou černé Matky Boží.
Ve Francii byly schránky pro odkládání opuštěných dětí ve Francii zrušeny na počátku 20. století a dnes mají matky ve Francii možnost porodit v nemocnici anonymně a nechat zde dítě k adopci.
Ve Velké Británii v současné době schránky pro opuštěné děti nefungují, protože jakékoli opuštění dítěte do dvou let je zde trestné.
V USA taková zařízení nejsou, v 47 státech však existuje instituce „bezpečných útočišť“ zřízených na požárních stanicích nebo v nemocnicích, kde mohou rodiče legálně odložit své nechtěné novorozené děti (mladší než 72 hodin).
Emil Machálek