Úvod
Všeobecně se traduje, že nejdůležitějším smyslem pro člověka je zrak. Zrak poskytuje informace o prostorových vztazích a jeho ztráta vyděluje člověka ze „světa věcí“. Sluchem však člověk dostává mnohem více informací než zrakem. Sluch přináší akustickou informaci do mozku již v období nitroděložního života, po narození pak nejen v době bdění, ale také ve spánku nebo v bezvědomí. Člověk slyší i zvuky, které jsou mimo jeho zorné pole, slyší při zavřených očích. Sluch hraje u člověka nenahraditelnou roli při vývoji komunikačního procesu. Narodí-li se dítě hluché, bez speciální výchovy se nenaučí mluvit a zůstává hluchoněmé. Sluch je také základní součástí zpětnovazebného systému řeči, informuje nás o tom, co říkáme, jak hlasitě a jakou intonací. Tato tzv. zpětná sluchová vazba má význam pro srozumitelnost naší řeči.
Většina sociálních vztahů se vytváří pomocí tzv. sluchového komunikačního kanálu. Z tohoto důvodu ztráta sluchu vyděluje člověka ze „světa lidí“. Člověk, který neslyší, trpí sociální deprivací, je vytlačován na okraj společnosti. Porucha sluchu může vést k pocitu izolace, osamělosti a v konečném důsledku až ke změně osobnosti člověka.

Některé základní akustické
a funkční pojmy
Zvuk může být definován jako mechanické vlnění pružného prostředí ve frekvenčním rozsahu lidského sluchu (tj. 16 - 20 000 Hz). Mezi základní veličiny vyjadřující vlastnosti zvuku patří frekvence (kmitočet, výška), rychlost, délka zvukové vlny, intenzita a zvukový tlak. Frekvence je dána počtem kmitů prostředí za vteřinu a její jednotkou je hertz (Hz). Frekvenční rozsah lidské řeči je přibližně 100 Hz - 8 kHz. Rychlost zvuku závisí na charakteru prostředí, kterým zvuková vlna prochází. Při 20 stupních Celsia činí ve vzdušném prostředí 344 m/s. Vlnová délka je vzdálenost mezi dvěma vrcholy zvukových vln, jednotkou je metr. Akustický tlak představuje změny tlaku prostředí způsobené procházející akustic-kou vlnou. Jednotkou je pascal (Pa). Intenzita je množství akustické energie, která projde určitou plochou ve směru kolmém na šíření zvuku. Jednotkou je watt na metr čtvereční. Nejslabší tón 1000 Hz, který jsou schopny slyšet mladé osoby s normálním sluchem, má intenzitu jedné biliontiny W/m2 (= 10-12 W/ m2), velmi silné zvuky mají intenzitu až 100 W/m2 i více. V audiologii je intenzita zvuku vyjadřována jako hladina intenzity, jednot-kou jsou decibely (dB). 
Hlasitost je subjektivní vjem, který vyvolá určitá intenzita zvuku. Jednotkou hlasitosti je fon (Ph). Vjem hlasitosti není u všech tónů stejný. U frekvencí pod 1 kHz a nad 4 kHz je třeba vyšší intenzity zvuku, abychom vnímali tón stejně hlasitě jako u frekvencí mezi 1 - 4 kHz.
Při onemocnění sluchového orgánu dochází ke změně vjemu hlasitosti. U percepční kochleární nedoslýchavosti stoupá vjem hlasitosti nad prahem sluchu velmi rychle, rychleji než na zdravém uchu. Při určité intenzitě dochází ke stejnému vjemu hlasitosti jako na zdravém uchu. Tento jev se nazývá vyrovnání hlasitosti (recrutiment fenomen).
Práh sluchu (HTL - Hearing Threshold Level) je nejmenší intenzita zvuku, která u daného jedince vyvolá sluchový vjem. U normálně slyšícího člověka odpovídá práh sluchu na 1 kHz hodnotě akustického tlaku 20 mikropascalů a akustické energii jedné bioliontiny wattu na metr čtvereční. Horní hranice frekvenčního rozsahu sluchu zdravého člověka se se zvyšujícím věkem snižuje. Nejvyšší citlivost sluchu je v rozmezí 1 - 4 kHz.
Práh bolesti (MDL - Most Discomfort Level) je intenzita zvuku, při které již vzniká bolestivý pocit. U osob s normálním sluchem je na hladině okolo 130 dB, při některých poruchách sluchu může být nižší. Intenzita vnímaná jedincem jako nepříjemná hlasitost, nikoliv však bolestivá, se nazývá práh nepříjemného poslechu (UCL - Uncomfortable Level). U osob s normálním sluchem je okolo 100 dB.
Celý intenzitní a frekvenční rozsah zvuků, které vnímáme, se nazývá sluchové pole. Intenzitně je vymezeno sluchovým prahem a prahem bolesti (0-130 dB), frekvenčně dolní a horní hranicí sluchu (16 Hz - 20 kHz).
Zvuk uslyšíme jen tehdy, pokud dorazí od svého zdroje složitou cestou až do mozkového centra sluchu. Je přiváděn zevním uchem (boltec a zvukovod) do ucha středního (bubínek, řetězec kůstek, dutina bubínková, středouší, svaly) a dále do ucha vnitřního (kostěný a blanitý labyrint hlemýždě), kde je přeměněn na bioelektrický impulz, který je sluchovou drahou veden do sluchového centra ve spánkovém laloku mozku. Toto centrum je propojeno s dalšími důležitými centrálními oblastmi, které se podílejí na zpracování akustického signálu.
Nedominantní hemisféra zpracovává signál analogově a diferencuje melodii řeči. Příčina poruchy sluchu může ležet kdekoli na této složité cestě.
Sluchové postižení v populaci procentuálně narůstá se zvyšujícím se věkem. Literární údaje se různí. Do 20 let má sluchovou vadu pouze asi 1 % osob, mezi 20 a 60 lety asi 5 % lidí a nad 60 let má poruchu sluchu asi 25 % lidí, některé studie udávají až 43 %.
 
Sluchová vada
Sluchovou vadu lze definovat jako zvýšení
sluchového prahu, které je trvalé, nemá tendenci ke zlepšení a nelze ho ovlivnit žádným způsobem léčby. Sluchová vada může být důsledkem poškození kterékoliv části sluchového orgánu. Etiologie sluchové vady může být různá. Relativně méně často způsobují sluchovou vadu organické změny zevního a středního ucha - atrézie zvukovodu, exostózy uzavírající lumen zvukovodu, perforace bubínku, patologické změny ve středouší (záněty, nádory), otoskleróza apod. Mnohem častěji se uplatňují léze hlemýždě (kochley) a sluchového nervu -nadměrný hluk, ototoxické látky, některá infekční onemocnění, poranění, krvácení do vnitřního ucha, vrozené vady, presbyakusis, m. Menieri atd. Sluchová vada se projevuje nedoslýchavostí. Při poškození zevního, středního nebo vnitřního ucha mluvíme o nedoslýchavosti periferní, při poškození centrální části sluchového orgánu o nedoslýchavosti centrální. Periferní nedoslýchavost dělíme podle lokalizace postižení na převodní (zevní a střední ucho) a percepční (poškození senzorických buněk vnitřního ucha nebo sluchového nervu). Percepční nedoslýchavost rozlišujeme dále podle místa poškození na kochleární a retrokochleární. Kombinací obou předchozích typů je nedoslýchavost smíšená, kombinovaná.
Výsledkem periferního postižení je:
a) Posun prahu sluchu, který má složku frekvenční a intenzitní, odečítá se z prahového tónového audiogramu. Vztah prahu vzdušného a kostního vedení charakterizuje typ sluchové vady (percepční, převodní, smíšená - viz výše). Předpokládá se, že u převodní nedoslýchavosti pacient většinou slyší všechny frekvence méně hlasitě, ale nezkresleně. U percepční nedoslýcha-vosti slyší pacient často určitou frekvenční oblast dostatečně hlasitě, vysoké frekvence obvykle slyší méně hlasitě, a tím dochází ke zkreslení řečového signálu. Lze to dobře pochopit, uvědomíme-li si spektrální složení řeči. Samohlásky E a I mají 2. formant ve vyšších frekvencích, I 2500 Hz, E 1800 Hz. Tyto frekvence může nedoslýchavý slyšet velmi slabě. Stejně tak sykavky jsou tvořeny šumem, jehož frekvence je nad 3000 Hz. Protože tyto hlásky „vypadnou“ ze spektra řeči, které nedoslýchavý vnímá, je vjem řeči zkreslený.
b) Fenomén vyrovnání hlasitosti (recruitment) - vzniká poškozením zevních vláskových buněk, následkem je abnormální nárůst hlasitosti nad prahem sluchu. Vede k zúžení dynamického rozsahu sluchu (vzdálenost mezi prahem sluchu a prahem nepříjemného poslechu). V důsledku tohoto jevu je hlasitost jednotlivých částí řeči výrazně odlišná od vjemu normálně slyšících osob. Tím dochází ke změně dynamiky slyšené řeči. Nedoslýchavý slabé zvuky neslyší, hlasité zvuky slyší příliš hlasitě. Ve vnímané řeči dominují samohlásky.
c) Snížení frekvenční analýzy kochley. Frekvenční analýza zahrnuje schopnost kochley rozpoznat dvě frekvence od sebe, slyšet daný tón na pozadí maskovacího zvuku a schopnost vnímat rychlé a krátkodobé změny frekvenčního spektra. Za patologických stavů a hlavně ve vyšším věku dochází ke snížení této funkce. Zhoršuje se rozlišení podobných hlásek (P, T, K x B, D, G).
d) Větší maskovatelnost vyšších frekvencí nižšími a všech frekvencí širokopásmovým šumem. Tento jev je podstatnou součástí zhoršeného rozumění ve vyšším věku, objevuje se i při téměř normálním audiogramu. Člověk s presbyakuzí vyžaduje pro rozumění řeči ve srovnání se zdravou osobou o 5-15 dB vyšší odstup signálu od šumu.
e) Zhoršení časového zpracování - ve vyšším věku dochází ke zpomalení sluchového zpracování. Rozumění se zhoršuje s narůstajícím tempem poslouchané řeči. K odlišení dvou zvuků následujících po sobě potřebuje člověk s presbyakuzí více času než člověk mladý a normálně slyšící.
U centrálního postižení dochází především ke snížení počtu neuronů a poruše přenosu nervového vzruchu. Význam mají také psychologické faktory, které bývají postiženy zejména ve vyšším věku. Jde o čilost a bdělost v okamžiku předávané informace, zájem o okolí, vštípivost, okamžitou paměť apod. Sluchové centrum je schopno při správné funkci doplnit část chybějící nebo deformované informace z periferie. Při jeho současném postižení (např. kombinovaná vada centrální a periferní - presbyakuze) nemůže být původní informace doplněna. U centrálních poruch bývá též porucha směrového slyšení, parakuzie, kakofonie a pseudohalucinace.
Dalším faktorem ovlivňujícím rozumění může být šelest, kterým nedoslýchavý trpí. Většinou je zamaskován zesíleným zvukem, který poskytuje sluchadlo. Šelesty centrálního původu mohou být naopak zesíleným zvukem vyvolány nebo umocněny. Dochází k podráždění patologického ložiska a vyvolání subjektivního šelestu.

Korekce sluchových vad sluchadly
Jak již bylo uvedeno, závažnější sluchová ztráta, ať již percepční, kombinovaná nebo převodní, představuje pro postiženého je-dince obvykle značný sociální handicap. Jsou-li ireverzibilně poškozeny struktury vnitřního ucha nebo sluchový nerv, současná medicína není schopna medikamentózně ani chirurgicky sluch významně zlepšit. Naštěstí naprostá většina sluchových vad je periferních, a tudíž více či méně dobře korigovatelných elektronickým zesílením zvukového signálu.
První snahy o zesílení zvuku byly prováděny pomocí mechanických sluchadel, která měla tvar roury nebo trychtýře a koncentrovala zvukový tlak z větší plochy na menší. Bylo tak možné dosáhnout zesílení až o 6 dB. První elektrická sluchadla vznikla na konci 19. století. 20. století znamenalo prudký zlom ve vývoji sluchadel. Mohutný rozvoj mikroelektroniky a počítačových technologií v posledních letech podstatně zlepšil možnosti sluchadlové protetiky. Digitální technologie umožnila další miniaturizaci, snížení spotřeby elektrického proudu a zásadní redukci vnitřního šumu sluchadla. Zejména ale mnohonásobně zvětšila možnost přizpůsobit sluchadlo konkrétní sluchové vadě pacienta, eliminovat rušivé zvuky okolí a rychle reagovat na změny ve snímaném signálu. Tím se zvyšuje poměr signál-šum, kvalita a přirozenost zvuku sluchadla a rozumění řeči v nepříznivých akustických podmínkách

Co je sluchadlo?
Sluchadlo je elektronická pomůcka, jejíž hlavní funkcí je zesílení zvuku, především řeči. Jedná se vlastně o miniaturní zesilovač zvuku. Sluchadlo sice nemůže svému nositeli zajistit zcela „normální“ sluch, ale mělo by poskytovat co největší přínos při kompenzaci sluchové vady.
Jaké jsou základní požadavky na sluchadlo? Zvukový signál nesmí po zesílení sluchadlem na jeho výstupu překročit práh nepříjemného poslechu (UCL) a působit svému uživateli příliš hlasitý sluchový vjem. Sluchadlo nesmí urychlit vývoj sluchové vady (heredodegenerativní vady apod.). Sluchadlo by mělo svému uživateli zajistit aktivní sluch bez nutnosti koncentrovat se na přijímané zvuky.

Sluchadla můžeme dělit podle několika hledisek
A) Podle způsobu vedení zvuku
1. Sluchadla na vzdušné vedení - zvuk ze sluchadla je přiváděn vzdušnou cestou do zvukovodu.
2. Sluchadla na kostní vedení - zvuk je veden vibrátorem přes proc. mastoideus do vnitřního ucha (kapesní, brýlová, BAHA - sluchadla ukotvená do kosti).
B) Podle tvaru
1. Závěsná sluchadla (Behind The Ear - BTE) - skládají se z pouzdra z umělé hmoty obsahujícího elektroniku, jsou zavěšená za ušním boltcem na tzv. háku, zvuk se přivádí do zvukovodu a k bubínku plastovou trubičkou s ušní vložkou.
2. Nitroušní sluchadla (In The Ear - ITE) -jsou umístěna celá přímo v uchu. Podle provedení se rozlišují boltcová (konchální - ITC, In The Concha), která vyplňují konchu boltce, zvukovodová (ITE - In The Ear), umístěná pouze ve zvukovodu, a kanálová (CIC- Completely In The Canal), úplně skrytá hluboko ve zvukovodu.
3. Kapesní sluchadla (Body Aids).
4. Brýlová sluchadla.
Oba poslední typy jsou používány mini-málně.
C) Podle zpracování vstupního signálu
1. Analogová sluchadla - zpracovávají zvukový signál analogově (tranzistory, integrované obvody), zesilují vstupní signál, který je možno dále upravit pomocí frekvenčních filtrů, výstup je často řízen pomocí různých typů AGC (jednoduchá komprese).
2. Analogová sluchadla digitálně programovatelná - nastavení je provedeno digitálně, kontrola činnosti probíhá rovněž
digitálně. Signál je zpracováván analogově. Často umožňují nastavení několika programů pro různá poslechová prostředí. Změna programu se děje buď na sluchadle, nebo pomocí dálkového ovladače.
3. Plně digitální sluchadla
Digitální sluchadla zpracovávají signál naprosto jiným způsobem. Signál z mikrofonu je analogově-digitálním převodníkem převeden do digitální formy. Rozloží jej do určitého množství vzorků (v binárním systému kódování čísly 0 a 1). Záleží pouze na tom, na jak velké množství vzorků signál rozložíme. Čím více je těchto vzorků, tím je dokonalejší reprodukce signálu. Nakonec musí být signál převeden opět do analogové formy. Nejnovější digitální sluchadla jsou nyní vybavena speciálním zesilovačem neboli koncovým stupněm, který je vestavovaný přímo do sluchátka (dokonce je vynechán převodník D/A) -tyto systémy mají téměř nulové zkreslení a téměř 100% účinnost. Digitální sluchadla jsou řízena mikročipem, který u nejsofistikovanějších typů obsahuje při velikosti 2x3 mm až několik milionů tranzistorů. Systém je schopen během jedné vteřiny provést stovky milionů operací. Kvalita a výkonnost digitálních sluchadel je dána kvalitním a rychlým převodem signálu na čísla a rychlostí výpočtů (hardware), dále programy (software), které zajišťují audiologické funkce sluchadel.
Hlavní součásti sluchadla

1. mikrofon
2. zesilovač s regulátorem hlasitosti
3. filtry
4. reproduktor
5. ušní tvarovka (vložka)
6. baterie

Zpracování zvuku ve sluchadle
Zvuk je zachycen mikrofonem, který převádí zvukové vlny na elektrické signály. Mikrofony se dělí na všesměrové, které přijímají zvuky ze všech směrů s téměř stejnou citlivostí, a na směrové. Výhodou směrových mikrofonů je lepší srozumitelnost řeči v hluku (potlačují signály přicházející zezadu), zlepšují schopnost rozumět signálům přicházejícím zepředu a zlepšují prostorovou orientaci i při jednostranné korekci (nenahradí však binaurální korekci).
Většina sluchadel je vybavena tzv. indukční cívkou, která přeměňuje změny magnetic-kého pole na elektrický signál, který může nahradit signál z mikrofonu. Používá se v kombinaci se systémem pro indukční poslech (byty - TV, telefon, divadla, kostely, školy pro sluchově postižené). Systém pro indukční poslech se skládá ze zesilovače a indukční smyčky. Systém v principu poskytuje magnetické pole, které reprezentuje zvuk určený k poslechu. Sluchadla vybavená indukční cívkou konvertují toto magnetické pole na zvuk, hluk pozadí je eliminován (je vypnut mikrofon, u některých sluchadel lze současně zapnout mikrofon i indukční cívku).
Některá sluchadla mají audiovstup. Jedná se o elektrický vstup na sluchadle, který umožňuje zapojení sluchadla přímo na zdroj zvuku - mikrofon, rádio, TV přijímač nebo zesilovač nebo připojení na rádiové (FM), infračervené nebo UV dálkové systémy. Využívá se při edukaci nedoslýchavých (zejména dětí).
Zesilovač zesiluje slabý signál z mikrofonu nebo indukční cívky na silný elektrický signál, který budí reproduktor sluchadla. Digitální sluchadla mají místo zesilovače počítač.
Při korekci percepční nedoslýchavosti kochleárním sluchadlem s analogovým zpracováním zvuku je nutné, aby byl zesilovač schopen potlačit zvuky příliš hlasité, které by se při lineárním zesílení ocitly v oblasti nepříjemného nebo dokonce bolestivého poslechu. K tomu se používají tato technická opatření: - peak clipping (PC) - oříznutí vrcholu amplitud, které přestoupí hladinu nepříjemného poslechu (LDL), a komprese (Automatic Gain Control - AGC). Smyslem komprese je potlačení náhlých příliš hlasitých zvuků, které by působily na pacienta s vyrovnáním hlasitosti rušivě nebo by ho mohly i poškodit. Ke snížení zesílení hlubokých frekvencí u osob, které mají téměř normální sluch na hlubokých frekvencích nebo mají potíže při komunikaci v hluku, se používá filtr hloubek, omezení zesílení vysokých frekvencí, většinou nad 1000 Hz, filtr výšek.
Digitální sluchadla řadíme mezi tzv. nelineární sluchadla, tzn., že zesilují více zvuky slabé, méně středně silné a nejméně zvuky hlasité. Kvalitní digitální sluchadla jsou vícekanálová. Zpracování signálu je u nich rozděleno do několika (15 i více) zcela nezávislých kanálů, každý pracuje v úzkém frekvenčním pásmu. Tímto způsobem lze zpracování signálu zacílit na velmi ohraničený frekvenční rozsah. Používají tzv. vícekanálovou kompresi, nezávisle pracující v každém z kanálů.
Reproduktor (sluchátko) převádí zesílené elektrické signály na zvukové vlny.
Ušní koncovka (tvarovka, vložka) je externí součástí závěsného nebo kapesního sluchadla. Může výrazně ovlivnit kvalitu poslechu, její úpravou lze dosáhnout vhodnější frekvenční odpovědi sluchadla.

Přednosti digitálních sluchadel
- lepší možnosti přizpůsobení frekvenční křivky a komprese sluchadla
- algoritmy pro zvýraznění řeči a redukci hluku
- dosažení vyššího zisku bez vzniku zpětné vazby
- nastavování přesně podle zákonů audiologie - nelineární sluchadla (recruitment, maskování)
- některá digitální sluchadla umožňují měření prahu sluchu in-situ (přímo sluchadlem v uchu), tzn., že jsou brány v úvahu individuální charakteristiky zvukovodu, bubínku a ušní koncovky
- speciální inteligentní automatická kontrola zisku sluchadla pro zvuky přicházející z různých směrů
- odolnost proti rušení GSM - kvalitní digi-tální sluchadla lze používat s mobilními telefony, magnetické pole lze zde významně odrušit
- neslyšitelný šum a zkreslení
- účinné potlačení akustické zpětné vazby
- redukce tzv. okluzního efektu („dutý“ zvuk při poslechu zejména vlastního hlasu se sluchadlem)
- cena základních typů je již velmi nízká

Indikace sluchadla
Rozhodnutí o kompenzaci nedoslýchavosti sluchadlem musí předcházet pečlivé audiologické vyšetření, které musí ukázat, že jakýkoliv jiný terapeutický postup nepřinese pacientovi efekt a jde o stav trvalý. Každý, komu činí jeho sluchová vada komunikační obtíže, je potencionálním kandidátem pro sluchadlo.
Pokud nejsou vyslovené kontraindikace, měla by být preferována binaurální korekce. V USA většina nedoslýchavých používá dvě sluchadla, v Evropě jejich počet stoupá. U nás je běžná binaurální korekce u dětí do 18 let, u dospělých je spíše výjimečná. Binaurální korekce je výhodnější, je ale obvykle otázkou ekono-mickou. Binaurální korekce má řadu předností: eliminuje akustický stín hlavy, zlepšuje směrové slyšení, prostorovou orientaci a srozumitelnost řeči v hlučném prostředí (centrální potlačení šumu v akustickém signálu - zlepšuje poměr signál/šum
o 2-3 dB), dochází k centrálnímu zesílení slyšeného zvuku (binaurální sumace).
Při jednostranné korekci je doporučováno pravidlo, že při asymetrické ztrátě korigujeme horší ucho, pokud ztráta na lepším uchu na frekvencích 500, 1000 a 2000 Hz nepřesáhla 50 dB. Jestliže je tato ztráta větší, korigujeme lepší ucho. Při konečném rozhodnutí o straně korekce se řídíme zejména celkovým efektem sluchadla pro rozumění řeči. Při ztrátách zcela symetric-kých je strana korekce často volena podle subjektivního požadavku pacienta. Výběr strany může rovněž ovlivnit rozdílný dynamický rozsah na obou uších při stej-ném prahu sluchu. Sluchadlo vyhovuje více na uchu s větším rozsahem, tedy menším recruitmentem. Teoreticky by však měla být korekce prováděna u praváka na pravé straně, protože většina vláken sluchové dráhy z pravého ucha jde do levé, dominantní emisféry, odpovídající za rozumění obsahové stránky řeči.
Při výběru sluchadla je dále třeba rozhodnout, zda je vhodné sluchadlo závěsné (BTE), zvukovodové (ITC, ITE, CIC), ev. na kostní vedení. Dnes se při korekci sluchových vad stále více uplatňují zvukovodová sluchadla (v USA až 90 %, v EU 20-70 %), v ČR neexistují přesné statistiky, ale u některých firem tvoří podíl zvukovodových sluchadel až 45 %. Zbylou část tvoří převážně závěsná sluchadla. U pacientů s chronickým středoušním zánětem spojeným s výtokem a s malformacemi boltce a zevního zvukovodu lze uvažovat o sluchadle na kostní vedení nebo sluchadle ukotveném v kosti (BAHA).
Jaké jsou výhody zvukovodových sluchadel (především CIC) ve srovnání se závěsnými typy? Kromě kosmetického efektu nabízejí zlepšení směrového slyšení a schopnosti lokalizace zdroje zvuku, což umožňuje lepší rozlišení řeči v situacích s okolním hlukem, omezení šumu větru díky umístění sluchadla hluboko ve zvukovodu, normální používání telefonu. Využívají přirozenou vlastnost boltce, která zdůrazňuje frekvence nad 4000 Hz o 6 - 8 dB. CIC sluchadla dosahují při menším zesílení většího zvukového tlaku díky hluboké inzerci ve zvukovodu a tím menšímu reziduálnímu objemu zvukovodu (prostor mezi sluchadlem a bubínkem) a lepšího přenosu vysokých frekvencí.
Nevýhodou jsou menší baterie s kratší ži-votností, CIC sluchadla nemají indukční cívku ani jiné ovládací prvky, nejsou vhodná pro nejtěžší sluchové vady, větší je riziko vniknutí ušního mazu do zvukového kanálu sluchadla (používají se speciální ochranné kryty), ve zvukovodu jsou vystaveny větší vlhkosti, což má nepříznivý vliv na elektroniku, nejsou vhodná pro malé děti, jejichž velikost zvukovodu není definitivní, u některých starších lidí je manipulace se sluchadlem obtížná. Větší je riziko vzniku zpětné vazby (pískání sluchadla, které vzniká při nedokonalém utěsnění sluchadla ve zvukovodu, riziko roste při malé vzdálenosti mezi reproduktorem a mikrofonem), u sofistikovaných digitálních sluchadel je však minimalizováno.
Není jednoduché určit, které sluchadlo je pro daného uživatele nejvhodnější. Indikace pro výběr sluchadla je proto pouze rámcová. Digitální sluchadla postupně vytlačují z trhu sluchadla analogová, nejvýznamnější světoví výrobci sluchadel plánují do několika let ukončení výroby analogových sluchadel, někteří tak již učinili. Padl i poslední argument, tj. cena. Cena základních digitálních sluchadel již klesla pod cenu sluchadel analogových (cca 5000 Kč). Pochopitelně cena nejsofistikovanějších plně digitálních sluchadel je podstatně vyšší. Zdravotní pojišťovny přispívají dospělým pacientům částkami 2700 Kč -5100 Kč pouze na jedno sluchadlo jedenkrát za pět let. U dětí jsou částky poněkud vyšší a týkají se binaurální korekce.

Následná péče o sluchově postižené
Následná péče o sluchově postižené, u nichž byla provedena korekce sluchové vady sluchadlem, představuje především pravidelné kontroly těchto pacientů, poprvé cca po měsíci používání.
Pacient po několikatýdenní zkušenosti se sluchadlem často zjistí, že se sluchadlem neslyší nebo nerozumí tak, jak si představoval. Mnohdy je třeba sluchadlo znovu nastavit. Může se stát, že v denním životě uživateli nastavení jednotlivých parametrů nevyhovuje, sluchadlo by odložil jako pomůcku, která mu nepřinesla žádný užitek. Je to snadno pochopitelné, protože při předpisu sluchadla jen více nebo méně zdařile simulujeme podmínky, za kterých bude pacient sluchadlo používat.
Sluchově postižený si musí na sluchadlo zvyknout. Doba zvykání (aklimatizace - tímto termínem se rozumí zlepšení srozumitelnosti řeči po přizpůsobení sluchadla a jeho používání) trvá většinou 3-4 týdny, ale je popisováno zlepšení i po 3-4 měsících. Obvykle je to vysvětlováno tím, že nedoslýchavý, který dlouho neslyšel vysoké frekvence, si postupně na ně zvyká.
U řady pacientů nepřinese ani sebelepší sluchadlo dostatečný efekt. Jedná se především o pacienty s těžkou vadou, podle našich zkušeností u těch, kde efekt sluchadla nevede k rozumění konverzační řeči na 2 m. Dále o pacienty, u nichž v průběhu let můžeme pozorovat zhoršo-vání sluchu. V těchto případech je vhodné doporučit pacientovi nácvik odezírání.
K následné péči patří i poradenství o pou-žívání dalších kompenzačních pomůcek.

Závěr
Ačkoliv sluchadla nemohou vrátit původní sluch, mohou pomoci co nejlépe využít sluch zbývající. Pouze sluchadlo po všech stránkách optimálně přizpůsobené může splnit svůj účel, tj. minimalizaci, v ideálním případě pak úplnou eliminaci komunikač-ních problémů nedoslýchavého člověka.
 
ORL oddělení VFN, Praha