Hygiena ženy během třicetileté války
Mgr. Alexandra Surá  
SANQUIS č.54/2007, str. 20

Zásah dlouhotrvajícího vojenského konfliktu do života ženy se odrazil ve způsobu péče o její tělo. Hygiena těla závisela nejenom na ekonomických možnostech a dostupnosti hygienických prostředků, ale byla zde úzká souvislost s charakterem ošacení, způsobem úpravy vlasů, péčí o pleť, určitými dobovými zvyky a doporučeními.


Šatník šlechtičny je samozřejmě jiný než měšťanky či prosté ženy, avšak určité prvky odívání jsou společné. Je třeba podotknout, že v šlechtickém prostředí doznívá vliv španělské módy, pro kterou je charakteristické okruží kolem krku, těsný živůtek (vestička) z neprodyšné těžké látky a krinolína podepřena obručí nebo kosticemi.
Během válečných let vzniká oděv ženy praktický, pohodlný, z měkkého materiálu, ne nepodobný mužskému. Živůtek je mnohem volnější a nesvírá tolik hrudník, žena může lépe dýchat a pokožka není tolik drážděna. Místo „mlýnského kola“ (okruží kolem krku) začíná móda širokých přeložených límců sahajících na ramena, které tak neškrtí a umožňují ženině šíji volnější pohyb. Sukně přestává být podepřena kosticemi či kovovými obručemi a je pouze podložena spodničkami, kterých bylo několik.
Spodní oděv ženy tvořila buď zmíněná spodnička, nebo košile, někdy sloužící jako univerzum pro denní i noční nošení. Jelikož jako první zachycovala tělní sekrety - pot, poševní hlen, kapky moče a mnohokrát i menstruační krev, bylo nutno udržet tuto nejintimnější část ošacení v relativně přijatelné čistotě. Nošení dámských kalhotek se - až na výjimky, kdy představovaly spíše erotický kus prádla -, neujalo v tomto období skoro vůbec. Důvodů může být několik. Ženy, a to i šlechtičny, žily v tvrdých podmínkách, už nebyly pouze „matkou dětí svého muže“, spadlo jim na bedra to, co muži zanechali, když táhli do války, také bylo běžné, že manželka či milenka doprovázela svého muže na vojenském tažení. Pokud nebylo možno mít dámské spodky alespoň obden čisté, staly se doslova živnou půdou pro choroboplodné bakterie. Proto bylo pro ženu přijatelnější nosit pouze spodničky, které byly v té době hodně nabírané a představovaly mnohem vzdušnější část oděvu než kalhotky.
Praní svršků bylo velice pracné, prádlo se nejdříve namáčelo, pak namydlilo a špína se vytloukala dřevěnými palicemi za stálého polévání vodou, následovalo máchání, někdy se vyvářelo. Pralo se u řek, v některých městech existovaly veřejné prádelny, čtvercové nádrže s širokým okrajem pro mydlení prádla a vytloukání špíny.
Co se týče očisty těla, byly pouze omezené možnosti. Na šlechtických sídlech měli kovové či porcelánové vany nebo lavory, měšťanské domácnosti používaly většinou necky, oblíbené byly též porcelánové lavory s džbány. Prosté ženy užívaly ke své očistě kádě, myly se u studen a někdy i sedávaly ve stružce, což bylo zřejmě nejefektivnější. Mýdlo se zpravidla vyrábělo podomácku z tuku a popela, jeho výrobu zvládla každá hospodyňka. Vyšší vrstvy si mohly dovolit mýdlo luxusní, z olivového oleje a parfémované v té době oblíbenou levandulí, tymiánem, skořicí a ambrou. Parfémování bylo vůbec v celém baroku hojně užíváno. Parfémovaly se rukavice, kapesníčky, vějíře a nezřídka i ložní prádlo.
Obuv je na svou dobu pohodlná, i když stále ještě není tvarována na pravou a levou nohu. Boty byly šity s širokou špičkou, převážně z hovězí kůže, byly tedy prodyšné. Ženy hojně obouvaly boty na podpatku, který byl důležitý při jízdě na koni, aby bota nevyklouzla z třmenu. Podle dobových rytin jsou na domácí nošení používány přezůvky s volnou patou.
Žádanou a módní barvou pokožky je porcelánově bílá. Za tímto účelem některé ženy nosí v slunných dnech masky nebo transparentní závojíčky, pudrují si tváře světlými odstíny pudrů. Bledé tváře bylo možno docílit také plejvajsem neboli bělobou olovnatou, což však bylo zdraví velice škodlivé.
Také ošetření a úprava vlasů jako by se přizpůsobily oněm neklidným létům. Účesy jsou často vytvořeny z kratších vlasů sahajících k rameni, někdy pouze k ušním lalůčkům, vlasy se nechávaly buď volně rozpuštěné podél obličeje, nebo se v týlu zhotovil drdůlek. Módní barvou se stala havraní čerň, které ženy docílily přelivy z bylin či česáním vlasů olověným hřebínkem. Ženy, a to i vdané, se často objevují na veřejnosti prostovlasé, což jindy také nebývalo tak časté.
Pohnuté časy třicetileté války ovšem byly pro ženu velice těžké. Hlad, těžká práce, znásilňování vojáky, kteří nebrali ohled na nic a na nikoho, a různé nemoci sužovaly toto vojnou zocelené, ale přesto jemné pohlaví, které si zachovalo podle dobových vyobrazení svůj osobitý půvab a šarm.

Ústav dějin lékařství
a cizích jazyků 1. LF UK



obsah čísla 54 ročník 2007





poslat e-mailem



SANQUIS PLUS




GALERIE SANQUIS




ORBIS PICTUS



PORADNA