O tom názorně svědčí komorní skladby Antonína Dvořáka (nar. 8. září 1841 v Nelahozevsi, zemřel 1. května 1904 v Praze). I v odlehlých koutech světa se hraje jeho Humoreska a píseň Když mne stará matka zpívat učívala zní ve všech možných úpravách, stejně jako pověstné Largo z Novosvětské symfonie. Přitom dílo tohoto vpravdě světového velikána zahrnuje 10 oper (nejhranější z nich Rusalka, Jakobín a Čert a Káča), rozsáhlá symfonická díla (9 symfonií, symfonické básně, houslový, klavírní a violoncellový koncert, koncertní ouvertury, dvě řady Slovanských tanců, Slovanské rapsodie...), velká vokální díla s orchestrem (mj. Svatební košile, Svatá Ludmila, Stabat Mater, Requiem, Mše D dur, Te Deum) a početné komorní skladby vokální (Moravské dvojzpěvy, písňové cykly V národním tónu, Cigánské melodie, Písně milostné, Večerní písně, Biblické písně...) i skladby instrumentální. Komorní hudba je především zastoupena klavírními cykly (Valčíky, Silhouetty, Mazurky, Poetické nálady, Humoresky, Suita A dur...), čtrnácti smyčcovými kvartety, třemi smyčcovými kvintety, čtyřmi klavírními trii (nejhraněji z nic jsou Dumky), dvěma klavírními kvartety a kvintety, Sextetem A dur a Smyčcovou serenádou. Ke kompozici skladeb pro housle pak Dvořáka vedou vnější impulzy až v pozdějším období, v letech 1879-93. Na přání nakladatele Fritze Simrocka vzniká v roce 1879 Mazurek pro housle a klavír op. 49. Na jeho prvním provedení se jako klavírista podílel i Zdeněk Fibich. V Simrockově vydání je věnován proslulému španělskému houslistovi Pablu de Sarasatemu. Ve formě polského národního tance mazurky tak vznikla brilantní a působivá skladba. Po kompozici úspěšného Smyčcového kvarteta Es dur, zvaného stejně jako tance a rapsodie rovněž Slovanský, se Dvořák v Berlíně setkal se slavným houslovým virtuosem Josephem Joachimem a napsal pro něho houslový koncert. Jaochim však nebyl spokojen se sólovým partem, proto se Dvořák rozhodl koncert přepracovat. Než však přistoupil k vytvoření nové verze, zkomponoval pro housle Sonátu F dur op. 57. V roce 1884 podniká Dvořák první cesty do Anglie a komponuje kantátu Svatební košile. Její premiéra je o rok později v Anglii přijata s bouřlivými ovacemi. Dokončuje 7. symfonii, komponuje oratorium Svatá Ludmila a druhou řadu Slovanských tanců. Romantické kusy op. 75 pro housle a klavír z roku 1887 jsou autorskou úpravou drobných skladeb pro dvoje housle a violu. Vedle řady komorních skladeb vznikají v následujícím období opera Jakobín, 8. symfonie, Requiem, klavírní trio Dumky a trojice koncertních předeher Příroda, život a láska. Dvořákovi se dostává významných poct, je jmenován čestným doktorem univerzity v Cambridge i české univerzity v Praze. Po dlouhém váhání přijímá v roce 1892 nabídku na místo ředitele konzervatoře v New Yorku. V Americe vzniká jeho nejslavnější symfonie č. 9 Novosvětská. Jímavá melodie Larga z této symfonie se následně stala hymnou amerického státu Iowa. Zcela mimořádné místo ve Dvořákově komorní tvorbě má jeho stý opus, Sonatina G dur. Vznikla v roce 1893, ve šťastném období skladatelova působení v Americe. Poslední desetiletí skladatelova života nese nejvyzrálejší plody jeho génia: Biblické písně, Humoresky pro klavír, violoncellový koncert, symfonické básně podle K. J. Erbena - Vodník, Polednice, Zlatý kolovrat, Holoubek, opery Čert a Káča, Rusalka a Armida. Interpreti: Bohuslav Matoušek (1949, Havlíčkův Brod) se již během studia na pražské Akademii múzických umění v letech 1967-1972 účastnil mistrovských kurzů u A. Grumiauxea a M. Milsteina v Curychu. Švýcarské stipendium, které získal spolu se zvláštní cenou poroty v mezinárodní houslové soutěži v Sionu, pak využil k jednoročnímu studiu u W. Scheiderhana v Lucernu. V roce 1972 získal 1. cenu na mezinárodní houslové soutěži Pražského jara. V letech 1977-80 působil jako sólista a koncertní mistr tokijského Yomiuri Nippon Symphony Orchestra. Po návratu do vlasti vedle sólistické činnosti se stal primáriem Stamicova kvarteta, s nímž dosáhl během patnáctiletého působení řady významných mezinárodních ocenění. Od roku 1995 se B. Matoušek věnuje především sólistické koncertní činnosti spolu s pianistou Petrem Adamcem. Jeho početná diskografie zahrnuje nahrávky stěžejních děl všech historických epoch. Nejvýznamnější úspěch zaznamenala nahrávka kompletního díla B. Martinů pro housle a klavír, vydaná firmou Supraphon. V roce 2000 získala cenu Classic Award, o rok později Cannes Clasasical Award a byla oceněna americkým časopisem Classic Today jako deska roku 2000. Petr Adamec (1941, Kolín) vystudoval v letech 1959-1963 pražskou Konzervatoř. Hudební studia ukončil absolutoriem na pražské Akademii múzických umění u prof. F. Raucha a Z. Jílka. Od r. 1970 působil pak jako profesor Konzervatoře v Praze a od r. 1972 jako odborný asistent pro komorní hru na pražské Akademii múzických umění. V roce 1966 získal 3. cenu ve Smetanově klavírní soutěži v Hradci Králové. Je vyhledávaným komorním hráčem a partnerem předních českých instrumentalistů. Od r. 1979 spolupracuje s Václavem Hudečkem. Koncertoval ve většině evropských zemí, v USA, Japonsku a Jordánsku. V roce 1999 byl jmenován profesorem HAMU. Zdeněk Zahradník
|