Okouzlily mě i celou generaci holek a kluků - mladých básníků a výtvarníků kolem Divokého vína, literárního časopisu šedesátých let minulého století, na jehož stránkách jsem jich postupně desítky otiskl. Vyšlo i pár Pavlových textů.

Čtenáři byli poděšeni fotografiemi nahých dědečků a babiček pořízenými v márnici či vzrušeni svlečenými slovenskými Cikánkami s pučícími prsíčky. Zírali na obrovské břicho a mateřským mlékem přetékající
prsy těhotné ženy s vulgární tváří či byli milostně dotčeni dívčími akty v secesních draperiích. Udivila a potěšila nás babička s kopretinami. Pavlova skutečná slovenská babička zemřela brzy potom, co jí vnuk -
fotograf - zajistil nesmrtelnost.

Slovák Pavel Hudec vystudoval pražskou FAMU, počátkem šedesátých let se zabydlel ve vyšehradském domě jen pár metrů pod vysokými šancemi. Po prvním obyvateli a zakladateli „umělecké kolonie“ Leoši Hanzelovi se domu říkalo Hanzlberk. Žili v něm fotografové Honza Reich a Ivo Gil, grafička Ivana Pavlová, mim Boris Hýbner, grafik Ivo Pošmourný, dnes už nebožtíci sochař Bohouš Zemánek a režisér Eda Sedlář, přístřeší pod svými divokými křídly poskytl mladým herečkám i hercům, básníkům a malířům, kteří zrovna neměli kde hlavu složit. Proč „pod divokými křídly“? Na Hanzlberku nebyl klid nikdy. Ve světlíku domu se odehrávala absurdní dramata, jejichž aktéry byli kluci a holky, kteří si právem či neprávem říkali „avantgarda“. Při jejich vystoupeních mi tuhla krev v žilách a Divoké víno, jež jsem vydával, mi přišlo jako nedělní čtení pro katolické dívky a mládence.
Stalo se, že otec zakladatel Leoš Hanzel vytkl Borisi Hýbnerovi zahálčivý život a nedostatek tvůrčí práce. Oba kluci se vyzvali na souboj, vyšli na hřiště vedle Hanzlberku a bili se tak dlouho, dokud jeden druhého nevyřadil z dalšího boje zlomením ruky.
Na Hanzlberku tekla krev i nápoje proudem a dům přetékal emocemi.
Pavel Hudec Ahasver vyfotil v šedesátém osmém Sověty na tancích a následné problémy s publikováním jej přivedly na jinou notu. Velikým dřevěným aparátem s měchem začal fotit zátiší se sklenicemi.
Svá zátiší a akty avantgardní fotograf šedesátých let dnes sám vkládá
do starých rámečků a jeho dcera a zeť je prodávají v antiku zvaném Ahasver v malostranské Prokopské ulici. Nebo je publikuje v současné internetové podobě čtyřicet let starého časopisu www.divokevino.cz.
Kluci a holky z Hanzlberku - avantgarda - se v průběhu let vytratili, Hudec s Gilem a třetím spoluvlastníkem Milanem Misárkem opravili střechu i fasádu, a jestli neumřeli, žijí tam tři šedesátníci dodnes.

Text a barevné fotografie
Ludvík Hess
Černobílé fotografie
Pavel Hudec Ahasver