Těsně před podepsáním smlouvy mezi Všeobecnou fakultní nemocnicí v Praze a Nadačním fondem STATIM vystoupila proti projektu Mgr. Šárka Špeciánová, právnička VFN. Očekávaným odpůrcem se stal i sociální pediatr MUDr. František Schneiberg, odborný asistent, jehož emotivně zabarvené stanovisko stojí za přečtení. Nadační fond je zveřejnil na své stránce www.statim.cz..

STATIM si dovolil k jednotlivým problémům, na něž upozorňuje Mgr. Špeciánová, vypracovat stanoviska, které vkládá do textu kurzívou.

Text Mgr. Špeciánové:
Vyjádření k návrhu smlouvy o vytvoření schránek pro opuštěné děti

K vyjádření mi byl předložen dne 3/11/2004 návrh smlouvy o vytvoření schránek pro opuštěné děti v prostorách VFN. Jsem si vědoma toho, že návrh je motivován snahou pomoci opuštěným dětem a snížit počet novorozenců usmrcených matkou krátce po porodu.
Považuji však za svou povinnost upozornit i na některé velmi problematické body navrhovaného řešení.
Problematika vytvoření schránek pro opuštěné děti skýtá mnohá etická, ale i právní úskalí. Tuto problematiku je přitom třeba důsledně oddělit od tzv. utajených porodů, které jsou všeobecně považovány za prospěšné pro děti. Vytvoření schránek pro děti (toren) naopak není odborníky považováno za takové řešení situace opuštěných a nechtěných dětí, které by bylo v jejich zájmu.

Stanovisko kolegia Nadačního fondu pro odložené děti STATIM (dále jen STATIM): Zpracovatelka ve vyjádření neuvedla konkrétně, o stanovisko kterých odborníků se opírá, z jakých prací, popř. kde publikovaných, vychází. Je nutno zdůraznit, že v průběhu doby přípravy projektu, konzultovaného s řadou odborníků, jsme se u žádného z nich nesetkali s negativním stanoviskem.
Především jde o způsob řešení, který lze považovat za určitý anachronismus. První schránka pro opuštěné děti byla vytvořena v Římě v roce 1198 v nemocnici Sv. Ducha, praxe pak úspěšně pokračovala v období středověku a vyvrcholila v raném novověku, když Napoleon v roce 1804 při vydání Code Civile nařídil zřídit torno v každém departementu. Ve 20. století však byla torna užívána již jen ojediněle, např. ve Varšavě do roku 1939 a na Kubě dokonce do roku 1952.
STATIM: Historii zřizování míst pro odložené novorozené děti STATIM popsal na svých stránkách www.statim.cz a dále v článku v odborném a společenském časopisu pro lékaře SANQUIS č. 33/2004, str. 50 a násl. Vyjádření paní Mgr. Špeciánové uvádí jako poslední instalovanou schránku z roku 1952 na Kubě, ale skutečností je, že v posledních čtyřech letech bylo jen v Německu zřízeno 67 těchto schránek (Babyklappe) a do nich bylo odloženo téměř sto dětí. Dále uvádíme, že v Rakousku funguje nyní pět těchto schránek, jedna je zřízena ve Švýcar-sku, další v italském Palermu, jedna v Budapešti, kde bylo odloženo již cca dvacet dětí, atp. Za tři roky fungování tohoto systému ve Švýcarsku bylo do jediné schránky odloženo pět novorozených dětí.

V současné době je zřizování toren obecně odborníky odsuzováno, sociální pediatři, psychologové, lékaři toto berou jako krok zpět v péči o nechtěné děti. Na toto téma se vedou čilé diskuse i na půdě Ministerstva zdravotnictví.
STATIM: Opět není doloženo, na které odborníky autorka vyjádření odkazuje, je to jen obecné posouzení. Například všichni lékaři ve VFN Praha, kteří se na přípravě projektu podíleli, považovali zřízení schránky za pozitivní (prof. Tomáš Zima, prof. Jaroslav Živný, doc. Richard Plavka, MUDr. Karel Liška, a pokud je nám známo, ani žádný z lékařů Gynekologicko-porodnické kliniky v Apolinářské ulici včetně prof. Aloise Martana nevznesl negativní námitku). S myšlenkou se ztotožnil i děkan 3. LF UK doc. Bohuslav Svoboda.
Kromě vyjmenovaných lékařů VFN se na projektu podílí řada dalších - MUDr. Zdeněk Mayer, gynekolog, MUDr. Dana Janotová, CSc., psychiatrička, MUDr. Jan Roth, gynekolog a porodník, MUDr. Petr Pícha, gynekolog, a řada dalších.

Další skutečností je, že ani podle kriminologických poznatků nevedou torna k dosažení cíle. Argumentace zastánců vytvoření toren je postavena na snaze zamezit vraždám novorozenců. Je však výzkumy dokázáno, že matky, které tají své těhotenství a po narození mají v úmyslu dítě zavraždit, nebudou schopny a ochotny zabezpečit předání dítěte do torna. Kriminologický výzkum potvrdil existenci rozsáhlého vzorku matek, které bez ohledu na skutečnosti a vnější události své děti zavraždí ihned po porodu. K usmrcení dochází zpravidla do hodiny po porodu, a děti tak nemají šanci na záchranu. Dokonce ani utajené porody toto nezmění, neboť rozhodnutí matky je dlouhodobé a předem plánované, tyto matky nejsou ochotny nikterak řešit situaci dítěte a dát mu šanci žít.
STATIM: Mgr. Špeciánová neuvádí jediný konkrétní výzkum, autory apod. Na věc je třeba pohlédnout i tak, že matky zabijí své děti jako výraz určitého zoufalství, bezradnosti, nedostatku jiného vhodného řešení. Bude-li všeobecně známo, že existuje možnost, která matkám nepřinese ani riziko, ani komplikaci a ještě navíc zachrání dítě, lze naopak předpokládat, že alespoň některé toto řešení zvolí. Nevíme, zda se jedná o dlouhodobé a plánované rozhodnutí matky, naopak je pravděpodobnější momentální stav bezradnosti a momentální psychické poruchy po porodu. Tento stav duševního rozpoložení ostatně respektuje i trestní zákon v ustanovení § 220 trestního zákona ( vražda novorozeného dítěte matkou). Jednoznačně hovoří skutečnost, že do schránek zřízených v posledních čtyřech letech v okolních evropských zemích bylo vloženo ke dvěma stovkám novorozenců..
Instalace schránek nemá nahrazovat jiné způsoby řešení problémů matek a jejich nechtěných dětí, je jen dalším kamínkem do mozaiky řešení již existujících či plánovaných.

Nad rámec těchto spíše obecných argumentů mě však k opatrnému postoji vede zejména zvážení případných právních komplikací spojených s navrhovaným opatřením.
Především musím upozornit na skutečnost, že právní regulace možností „odložení“ dítěte matkou s podobným postupem nepočítá a poskytuje matkám takovýchto dětí jiné možnosti. Matky, které se nechtějí po porodu dítěte o dítě starat, mají možnost 6 týdnů po porodu dítěte vyjádřit souhlas s osvojením bez vztahu ke konkrétním osvojitelům. Matky mohou porodit dítě i utajeně, po uplynutí lhůty 2 měsíců, kdy rodiče dítěte neprojevují žádný zájem o dítě, je toto dítě tzv. právně volné a může být svěřeno rozhodnutím soudu do osvojení. Takto je v souladu s Evropskou úmluvou o osvojení dětí postupováno v celé Evropě. Důvodem, proč právní řád preferuje tento postup, je skutečnost, že dítě má podle mezinárodních právních norem právo, aby mu po narození byla zaručena ochrana.
STATIM: Odložení dítěte před branou kostela, kláštera (či jiného místa, kde matky předpokládaly milosrdenství a sociální cítění), k němuž docházelo po staletí, také není právem upraveno. Nejde zavrhovat vše, co není upraveno právem, je-li to možné technicky nebo medicínsky. Právní řešení, o němž se zmiňuje Mgr. Špeciánová, představuje pro matku určité aktivity, činnosti, které zdánlivě (ale i fakticky) mohou ohrozit její anonymitu, na níž jí velmi záleží. S těmito postupy je spojeno vysvětlování, stud, domnělé pohrdání atd., a to je možná také důvod, proč ho matky raději obejdou na úkor života nebo zdraví dítěte. Pro dítě pak znamená tento postup poměrně dlouhé období právního řešení.

K této ochraně patří podle mezinárodních smluv právo dítěte znát svůj genetický původ a právo dítěte být ihned po porodu registrováno. Dítěti nalezenému jsou obě tato práva naprosto odpírána.
U utajeného porodu jsou tato právo dítěte částečně zabezpečena stručnou anonymní informací o matce dítěte, její zdravotní anamnéze apod. Ve svém důsledku je nalezené dítě i hůře osvojitelné, neboť budoucí osvojitelé mají obavu z nejasného původu dítěte. Navrhovaný postup je tedy ve zřejmém rozporu s uvedenými mezinárodními právními normami (které jsou v České republice dokonce nadřazeny zákonům a dalším právním předpisům), protože uvedená práva odloženému dítěti (na rozdíl od utajených porodů) nezaručuje. Postup VFN tímto způsobem by tedy mohl být zejména ze strany různých subjektů vnímán jako odporující uvedeným právním normám a poškozující jimi garantovaná práva dítěte.
STATIM: Pokud se jedná o názor Mgr. Špeciánové o tom, že by realizací schránek bylo dotčeno právo dítěte být ihned po porodu registrováno, vychází zřejmě z určité právní neznalosti, neboť podle ust. § 17 zákona číslo 301/2000 Sb. o matrikách, ve znění pozdějších předpisů, se zápis dítěte nezjištěné totožnosti do knihy narození provede podle výsledků šetření orgánů policie a zprávy lékaře obsahující sdělení o pohlaví a pravděpodobném datu narození dítěte. Podle ust. § 20 vyhlášky číslo 207/2001 Sb., kterou se provádí zákon číslo 301/2000 Sb. o matrikách, se zápis narození nalezeného dítěte nezjištěné totožnosti provede po ověření, že dosud nebyl v matriční knize proveden. Uvede se čas, místo a okolnosti, za kterých bylo dítě nalezeno, popis jeho zvláštních tělesných znaků, oděvu a označení jiných předmětů majících vztah ke zjištění jeho totožnosti včetně pravděpodobného věku. Dále poukazujeme na to, že podle ust. § 5 zákona číslo 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky, ve znění platných předpisů, je fyzická osoba nalezená na území ČR státním občanem České republiky, pokud se neprokáže, že nabyla narozením občanství jiného státu.

Není pravda, že nalezené dítě je hůře osvojitelné. Jak vyplývá kupř. z konkrétních zkušeností a poznatků Obvodního soudu pro Prahu 8, pokud bylo rozhodováno o dětech velmi útlého věku, jejichž totožnost nebyla zjištěna, a bylo určeno jméno a příjmení takového dítěte a rozhodnuto o ústavní výchově, ve velmi krátké době byly podávány návrhy na svěření dítěte do náhradní rodinné výchovy, ať již do pěstounské péče nebo do osvojení. V žádném případě se však nestalo, že by takové dítě v ústavním prostředí zůstalo delší dobu. Tento stav si lze vysvětlovat tak, že mnozí žadatelé o adopci jsou vedeni snahou pomoci dítěti, které pomoc naléhavě potřebuje, bez ohledu na jeho zdravotní stav, sociální prostředí, z něhož se narodilo, nebo genetické podmínky.
Právo znát svůj genetický původ: Tento argument jistě obstojí, neboť dítě nalezené svůj biologický původ nezná a nemá žádnou možnost ho poznat. Na straně druhé lze na věc pohlédnout i tak, že dítě nalezené v křoví nebo na schodech kostela též nezná svůj biologický původ. Otázka by tedy měla znít, jaký je nejlepší zájem a nejlepší ochrana takového dítěte, tedy do protikladu postavit „křoví a schody“ na straně jedné a schránku, kde je o dítě okamžitě postaráno, na straně druhé. Se vší vážností je třeba zdůraznit, že umístěním dítěte do této schránky je zachován život takového dítěte a chráněno jeho zdraví, znamenající nejvyšší zájem a nejvyšší hodnotu každé živé bytosti.

Jako právně velmi problematickou vidím „inzerci“ vytvoření torna ve VFN. Jakékoliv pochybení v této inzerci by totiž mohlo přinést velmi nepříznivé právní následky. Především by již tato inzerce sama o sobě mohla být vnímána jako určitá forma nabádání matky dítěte k odložení dítěte v prostorách VFN. Lze si velmi snadno představit situaci, že matka odloží dítě nikoliv přímo v prostorách torna, ale někde jinde ve VFN. Za této situace se matka dítěte dopouští dle mého názoru minimálně pokusu trestného činu opuštění dítěte podle § 212 trestního zákona, neboť „kdo opustí dítě, o které má povinnost pečovat a které si samo nemůže opatřit pomoc, a vystaví je tím nebezpečí smrti nebo ublížení na zdraví, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta“. Nabízí se tak možnost, že v extrémním případě by tato inzerce mohla být kvalifikována jako pomoc k tomuto trestnému činu ve smyslu § 10 trestního zákona, v méně extrémním případě by se pak VFN vystavovala nebezpečí soukromoprávních žalob ze strany odsouzených matek, odvolávajících se na porušení generální prevenční povinnosti.
STATIM: Hrozba „nabádání“ k odložení dítěte nemá podklad ani ve skutečnostech právních, ani skutkových. Toto řešení zvolí pouze žena v nejkrajnější situaci. Lze naopak předpokládat, že trestného činu dle § 212 tr. z. by se dopustila, kdyby dítě nechala někde bez pomoci. Pokud však zanechá dítě ve zdravotnickém zařízení, resp. ve schránce, která je tímto zařízením spravována a lékařsky zajišťována, právem předpokládá, že se sama přičinila k zajištění jeho ochrany a bezpečnosti. Je vyzývána k tomu, aby dítě do nebezpečí neuváděla, aby ho neodkládala na místě, kde by mu hrozilo nebezpečí, a tak chránila jeho život a zdraví. Trestní rizika nevidíme.

Jako další velmi problematickou oblast vidím při řešení otázky, kdo ponese odpovědnost za dítě od doby přenechání matkou v areálu VFN (případně v tornu) do doby jeho převzetí do péče lékaře. Pokud by v této době dítěti vznikla jakákoliv škoda anebo by došlo k jeho poranění, usmrcení, únosu apod., nabízela by se rovněž otázka trestní i ob-čanskoprávní odpovědnosti konkrétních pracovníků VFN. Tuto odpovědnost nelze dle mého názoru nijak preventivně eliminovat.
STATIM: Není nebezpečí, že by dítě bylo ve schránce umístěno nepřiměřeně dlouhou dobu, naopak, technicky je schránka tak vybavena, aby tato rizika nevznikala.
Odpovědnost za dítě dále nesou předáním a převzetím dítěte orgány zdravotní, sociální a soudní.

Další problém vidím v medializaci VFN. Pokud je mi známo, nikde v České republice nebyla zřízena torna, ani v kojeneckém a dětském domově v Aši, kde byly prováděny anonymní porody dávno před jejich legalizací zákonem o péči o zdraví lidu.
V neposlední řadě pak je nutno upozornit na to, že prostředí, v němž probíhá příjem „právně“ volných nalezenců, je potenciálně vhodným prostředím k páchání trestné činnosti spočívající v obchodování s dětmi (§ 216a trestního zákona: Kdo za odměnu svěří dítě do moci jiného za účelem adopce, využívání dětské práce nebo pro jiný účel, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta nebo peněžitým trestem.). Na lékaře ve VFN by tak mohl být ze strany pachatelů vyvíjen nátlak, ať již v jakékoliv formě, na svěření konkrétního dítěte do faktické péče různých osob či snahy, aby nalezené děti nebyly řádně registrovány orgány sociálně-právní ochrany a předávány do faktické péče jiných osob. Toto nebezpečí by bylo rovněž vhodné předem zvážit a zvážit rovněž i opatření nutná k zabránění takovýmto jevům.
STATIM: Problému možnosti obchodovat s dětmi nerozumíme. Tvrzení o potenciálně vhodném prostředí k páchání trestné činnosti nemá žádný racionální základ. Dítě odložené a nalezené ve schránce navíc bude středem takového zájmu a publicity, že jakékoli úvahy na toto téma jsou absurdní.

Rozhodně nechci tímto vyjádřením zmařit snahu pečovat o nalezené děti, ale domnívám se, že jde o problematiku velmi diskutovanou a podepsání smlouvy, ve které se řeší zejména hygienické zabezpečení schránky na dítě, považuji za problematické. Pouze v rovině hygienického zabezpečení totiž problémy nevznikají.
Doporučuji proto před případným zřízením torna nejdříve k této záležitosti oslovit odborníky z praxe, vyžádat si stanovisko Ministerstva zdravotnictví (byla snad ustavena celá pracovní skupina k anonymním porodům, která na začátku odmítla myšlenku schránek pro děti), napadá mě sociální pediatr MUDr. František Schneiberg (32 68), a doporučuji vyhodnotit i etická úskalí v rámci etické komise.

3/11/2004
Šárka Špeciánová

Odpověď STATIMU vypracovala
JUDr. Hana Nová
JUDr. Hana Nová, předsedkyně senátu Obvodního soudu pro Prahu 8, 32 let justiční praxe, podílela se na řadě legislativních prací týkajících se zákona o rodině, zákona o sociálně-právní ochraně dětí, zákona o výkonu ústavní výchovy atp.. Spoluautorka odborných publikací, kupříkladu Komentář zákon o rodině, Rodinné vztahy v soudní praxi, Vyživovací povinnost, Vzory soudních rozhodnutí, a řady článků. Věnovala se pedagogické činnosti, zejména na Filozofické fakultě UK Praha

JUDr. Hana Nová

a dále se s odpovědí ztotožňují další členové kolegia STATIMU:
Mgr. Rudolf Blažek, Ing. Josef Čekal, JUDr. Jana Červinková, Mgr. Roman Hanus, Ludvík Hess, MUDr. Dana Janotová, JUDr. Martina Kasíková, MUDr. Zdeněk Mayer, Mgr. Markéta Slámová, JUDr. Jiří Stareček, JUDr. Jan Sváček, JUDr. Monika Vacková, JUDr. Libor Vávra, MUDr. René Vlasák, RNDr. Tomáš Votruba, prof. MUDr. Tomáš Zima, prof. MUDr. Jaroslav Živný