Erika Bornová: Posedlost
Galerie Václava Špály, Národní třída 30 - Praha 1
od 21. října do 4. prosince 2016, denně otevřeno od 11 do 19 hodin.
www.galerievaclavaspaly.cz

Výstavu doprovází vydání souborné monografie Křehké monumenty mapující dosavadní autorčinu tvorbu, již vydalo nakladatelství Kant.

 
5 otázek pro Eriku Bornovou

1. Proč zrovna posedlost...
... jste zvolila jako téma vaší nejnovější výstavy?  (Není to třeba tím, že jste také pěkně posedlá?)
Výstavu jsem nazvala  Posedlost, protože  zkoumám dva fenomény posedlosti, a to posedlost mecenášů tvorbou umělců a posedlost svou vlastní tvorbou vybraných žen umělkyň. Oběma těmto skupinám skládám hold a vytvářím jim pomníky. Bez těchto posedlostí by nikdy nevznikla tak úžasná díla, dalo by se říct, jsou naprosto nadčasová.

2.  Proč zrovna portréty mecenášů a mecenášek...
.... jste zahrnula do této expozice? (Nepatří třeba Josef Hlávka či Sidonie Nádherná už spíše do historických knih, mimochodem velmi zajímavých?)

Prvotní inspirací k cyklu mecenášů byl Ludvík II. Bavorský, který byl doslova posedlý tvorbou Richarda Wagnera . Bez jeho podpory bychom nemohli poslouchat Wagnerovo úžasné dílo. Já jsem propadla kouzlu postavy  Ludvíka stejně jako režisér Visconti a vytvořila jsem devět Ludvíkových portrétů a ke každému jsem pak přidala imaginární dar. Bez posedlosti Ludvíka architekturou, sochařstvím a  malířstvím bychom neměli možnost vidět v Německu řadu úžasných staveb. Asi zruinovaly státní pokladnu, ale jsou to památky, za kterými jezdí lidé z celého světa. Když jsem pak přemýšlela, jaké jsme vlastně měli mecenáše u nás a koho zachytit na rozměrných plátnech, došla jsem k lidem, jako byli Sidonie Nádherná,  Josef Hlávka, Alexander Brandejs a Antonín Veith, kteří  dokázali finančně podpořit různé autory z různých uměleckých oborů. Co mě na nich fascinovalo je i to, že chtěli díla podpořit, ale netoužili je vlastnit. To je sen každého umělce.

4. A proč vůbec polystyren...
... je vaším nejoblíbenějším materiálem? (Není to trochu nezvyklé v českých zemích?)
S polystyrenem pracuji mnoho let a dalo by se říct, že jsem jím skutečně do určité míry posedlá. Mám ateliér v šestém patře, a i to hraje roli v tom,  že nepracuji s mramorem ani s bronzem. Polystyren svojí vahou rozhodně neohrozí statiku domu. Mohu z něj dělat velké monumenty, které jsou natolik lehké, že  jsem schopná s nimi sama manipulovat. Zároveň mi vyhovuje, když materiál mohu ubírat a musím pořád dávat pozor, abych neuřízla víc, než chci. Mohu ho opracovávat pilou, nožem a skalpelem a následně upravovat podle svých potřeb.Ve světě je to naprosto běžný sochařský materiál, který když se správně ošetří, vydrží na věky věků. 

Erika Bornová (nar. 1964) patří k nejvýraznějším českým umělkyním silné generace 80. let 20. století. Sochařka je také osobitou malířkou a ilustrátorkou. Její díla obývající zázračný prostor mezi skutečností a snem jsou zastoupena ve sbírkách Národní galerie Praha, Alšovy jihočeské galerie, Wannieck Gallery, na zámku Mikulov a také v mnoha kolekcích soukromých domácích a zahraničních sběratelů.

Foto: nakladatelství KANT