Housle – můj osud
České muzeum hudby, Karmelitská 2/4, Praha 1
25. 5. 2016 – 30. 9. 2016
www.nm.cz

Maximální požadavky. Ty Josefa Suka pronásledovaly celý život. Není divu, vzhledem k jeho slavným předkům, se od něj očekávaly velké výkony a úspěchy. A on také nezklamal rodinné očekávání.
Jako sólový houslista se prosadil už v polovině 50. let a výjimečné postavení si uhájil i při spolupráci s  Českou filharmonií na počátku 60. let. Posléze vystupoval s předními světovými dirigenty a hudebníky, proslavil se především jako interpret české houslové literatury, ale na repertoáru měl téměř všechna významná díla světových skladatelů. Výstava přibližuje pozoruhodnou kariéru tohoto muže, který byl také dlouholetým ředitelem festivalu Pražské jaro, je doplněna spoustou zvukových nahrávek a filmových dokumentů. 

Josef Suk (1929–2011)
Vnuk skladatele Josefa Suka a pravnuk Antonína Dvořáka, byl českým houslistou. Narodil se 8. srpna 1929 v Praze,  v roce 1945 začal studovat na  Pražské konzervatoři. Velký vliv na něj mělo studium u profesora Jaroslava Kociana, kde se plně ponořil do hry na housle, po roce 1949 však byl ze školy z politických důvodů vyloučen. Před nástupem do vojenského útvaru se zachránil, když se mu podařilo dostat do AUSu – Armádního uměleckého souboru, kde mohl dál pokračovat v umělecké tvorbě.
Největšího úspěchu dosáhl po sólovém koncertu 1954 – poté vystupoval v USA, Německu, Holandsku, Rumunsku, Francii i Belgii. V roce 1960 mu byly státem zapůjčeny housle od Antonia Stradivariho. 
Získal řadu ocenění a cestoval po celém světě. Jeho hra se vyznačovala sytým, plným tónem s čistou intonací a stylovou interpretací.
Zemřel v noci z 6. na 7. července 2011 a byl pochován v Praze, na Vyšehradském hřbitově.