Svět podle Zdenka Rykra
Ačkoli jméno Zdenka Rykra nepatří zrovna k nejslavnějším, by ve své doběvýjimečnou osobností, která se mimojiné vyznačovala otevřeností nejrůznějším uměleckým směrům a také pokorou, jež nedovolovala se povyšovat nad některým typem prací či zakázek. Byl nadaný hned několika způsoby, velmi kreativní, osobitý a veskrze pracovitý.

 
Již v roce 1921 vystavoval jako samouk a student se slavnými Tvrdošíjnými, ve 30. letech se potom objevil i v Paříži v Salónu Nezávislých. Ve své volné malířské tvorbě byl ovlivněn hned několika směry, vytvářel surrealistické a expresionistické koláže, asambláže, je autorem zajímavých maleb, plastik a nejrůznějších objektů. Přitom se dlouhodobě podílel na tvorbě satirického časopisu Trn, psal sám také fejetony, které si často ilustroval, redigoval také časopis Domov a svět.

Mezi uměním a reklamou
Jeho umělecká tvorba přitahuje oscilací mezi moderním uměním a reklamní činností – od roku 1921 totiž začal vytvářet obaly, propagační letáky a plakáty, a to nejprve pro firmu Maršner-Orion (později Orion). Kultivovanost a nápaditost jeho obalů čokolád Orion neměla ve své době obdoby.
Rykrův „vynález“ čokoládové hvězdy Orion, provazcového písma nápisu Orion i motiv mouřenína na obalu tyčinky Kofila svědčí o schopnostech mladého umělce, autodidakta. Výrazně se podílel třeba také na expozici Lázeňství v Československém pavilonu architekta Jaromíra Krejcara v Paříži 1937.

 
Výstava ve Veletržním paláci představuje Rykrovu tvorbu v celé šíři a úplnosti. Nejasné hranice mezi vysokým a nízkým uměním a mezi jednotlivými stylovými tendencemi ukázaje, jak moc je dílo Zdenka Rykra stále aktuální.

 
Zdeněk Rykr (1900–1940)
Narodil se v nádražní budově v Chotěboři, jako sedmiletý se s rodiči přestěhoval do Kolína, kam byl přeložen jeho otec, drážní revident. Zde prožil školní a studentská léta. Po maturitě na reálném gymnáziu nebyl přijat na AVU, a tak si zvolil filozofickou fakultu s obory dějiny umění a klasická archeologie, které zakončil v roce 1924 doktorátem, avšak stále se výtvarně zdokonaloval jako samouk, až vyrostl v osobitého a všestranně aktivního umělce.
Dobrovolně ukončil svůj život skokem pod rychlík na Barrandově dne 15. ledna 1940. Důvodem mohla být obava, aby se nedostal do rukou gestapa. Nebyly však nalezeny doklady, které by tento jeho krok objasňovaly.