Vědci se při studii zaměřili na fungování mozku dospívajících při jejich každodenních činnostech, tedy především při komunikaci na sociálních sítích. Ke spolupráci přizvali dvaatřicet mladých lidí ve věku od 13 do 18 let, jež posadili před počítače a propojili je sociální sítí ke sdílení obrázků, která je velmi podobná Instagramu. Každý účastník si pak po dobu 12 minut měl prohlédnout 148 fotografií, mezi nimiž bylo i 40 snímků, jež pořídil on sám, a vědci přitom analyzovali jeho mozkovou aktivitu s pomocí funkční magnetické rezonance. Každá fotografie měla připsaný určitý počet “lajků“, o kterých sledující předpokládal, že je dostal od ostatních účastníků studie. Ve skutečnosti to byli vědci, kteří určovali počet ocenění.
„Vždycky, když mladý člověk uviděl svou fotografii a zjistil, že má výrazných úspěch, dostala tedy hodně lajků, zaznamenali jsme velkou mozkovou aktivitu napříč různými centry mozku,“ vysvětluje vedoucí pokusu Lauren Sherman. Zvláště výjimečně aktivní byla část žíhaného jádra, tzv. striatum nucleus accumbens (součást bazálních ganglií koncového mozku), které se podílí na vytváření systému odměn v mozku. Tento mechanismus odměňování je považován za velmi vznětlivý právě v období puberty. Další aktivita se projevila v oblastech mozku, které jsou spojeny se sociálním cítěním a také v těch, jež jsou zodpovědné za vizuální
pozornost.
Pokud se měli pak zúčastnění rozhodnout, zda některou z fotografií také sami označí lajkem, či nikoliv, ukázalo se, že je velmi ovlivnil fakt, jak byla fotografie ceněna ostatními. „Polovině zúčastněných jsme ukázali určitou fotografii s velkým počtem lajků, druhé s malým. Ti , kteří viděli úspěšnou fotografii, se mnohem snáze přidali ke kladnému hodnocení. Což nám potvrdilo, že teenageři se velmi často nechávají ovlivnit názory svých vrstevníků, i když jsou úplně cizí,“ dodává Sherman, jejiž stude byla publikována v časopise Psychological Science. Přátelé z Facebooku
V normálním životě je tato ovlivnitelnost velmi nebezpečná, myslí si Mirella Dapretto, profesorka psychiatrie a biobehaviorálních věd naUniversity of California Los Angeles spoluautorka studie . „V této studii figurovala skupina naprosto neznámých virtuálních vrstevníků. Přesto všichni naprosto bez váhání reagovali na názor ostatních. Tato ochota byla vidět nejen když se rozhodovali, zda ocení dobrou fotografii, ale také se projevila v aktivitě jejich mozků. Můžeme předpokládat, že tento efekt je v reálném životě ještě umocněn, protože názor lidí, které znají a kteří jsou pro ně důležití, je ještě víc motivuje.“
Měli by se rodiče obávat moci a vlivu sociálních médií? Autoři studie se shodují, že stejně jako veškerý mediální obsah, sociální média mají svoje pozitiva a negativa. Mnoho dospívajících se na sociálních sítích seznámí s lidmi, které dobře neznají a zde mají rodiče plné právo na obavy. „Otevírá se prostor pro situace, ve kterých je vaše dítě ovlivněno názory či i skutky osob, které se mohou chovat agresivněji nebo neopatrněji, než by se chovalo vašedítě, či jeho blízcí přátelé,“ pokračuje Dapretto. „Rodiče kdysi znali všechny přátele svých dětí. V dnešní době, když mají stovky internetových kontaktů, je to nemožné, což může být samozřejmě i nebezpečné. Pokud si váš teenager ale vybere dobré přátele, mohou sociální sítě mít pozitivní vliv. Každopádně je důležité, abyste měli přehled o tom, co přátelé vašeho dítěte sdílí a lajkují. Navíc i jjejich identita je ovlivněna názory ostatních, což náš výzkum jen potvrzuje,“ přidává se Patricia Greenfield, ředitelka UCLAs Childrens Digital Media Center a další spoluautorka studie. Když lajkuješ...
Fenomén závislosti na přátelích a teenagerovské komunitě je v tomto věku běžný, ale online lajky trochu mění situaci. „V minulosti si dospívající dělali vlastní obrázek o tom, jak je kdo v okolí hodnotí, viděli bezprostřední reakce lidí a sami si je nějak museli rozklíčovat. Když přijde na lajky, už nejde o různé bezprostřední reakce a vlastní interpretace. Lajk je prostě palec nahoru, velmi zjednodušující hodnocení. A to je samozřejmě zavádějící a také to velmi silně působí na psychiku dotyčného, dodávají vědci.
Účastníci studie si prohlíželi na sociální síti v tom množství tři typy fotografií. Za prvé - neutrální fotografie jako je jídlo či skupinky lidí, za druhé - své vlastní fotografie a za třetí - rizikové fotografie jako jsou snímky cigaret, lidí pijících alkohol či fotky vrstevníků v provokativním či nevhodném oblečení.
„Na všechny tři typy fotek reagovali mladí lidé stejně. A to i na ty své vlastní. Pokud je ocenili jejich vrstevníci, oni tak učinili také. Efekt přizpůsobení, který byl velmi důležitý u jejich vlastních obrázků, jen potvrzuje závislost na názoru okolí a význam pocitu sounáležitosti s komunitou mladých lidí,“ vystavuje Greenfield. Když se teenageři dívali na rizikové fotografie, jejich mozek vykazoval nižší aktivitu v oblastech spojených s děláním rozhodnutí, včetně bilaterálního prefrontálního kortexu a laterálního parietálního kortexu. Tyto oblasti nás mohou odradit od některých aktivit, anebo naopak dát jiným zelenou. Jestliže riziková fotografie měla už množství lajků, snížila se aktivita těch částí mozku mladého člověka, které brzdí případná nebezpečná rozhodnutí a rizikové činnosti. Jinými slovy - čím větší počet laiků, tím sníženější pozornost a omezenější vnímání nebezpečí. To by mohlo být pro teenagery riskantní.“
|
