Sportu zdar!
Irena Jirků  
SANQUIS č.106/2016, str. 11

Karel Malich skákal výborně do výšky, Vlastimil Rada držel vysokoškolský rekord v běhu na 1500 metrů, Ondřej Sekora miloval ragby, Theodor Pištěk propadl rychlým autům, zatímco Krištof Kintera má rád atletiku a Michael Rittstein každý den plave… Sportovní vášně a jejich odraz v tvorbě českých výtvarníků zmapoval Petr Volf. Vznikla výpravná obrazová publikace a skvělá výstava. Obě nemají u nás obdoby.


Sportu zdar!  24. června – 10. října  2016
DOX, centrum současného umění - Praha, Poupětova 1, Praha 7

Alena Anderlová – Eclipse, olej, plátno, 2010
Hermann Zellitzer – Veslař, bronz, 1938

 
5 otázek pro...
P
etra Volfa

Sport je umění. To tvrdí a tak také nazval svou knihu, kterou v březnu letošního roku vydalo nakladatelství Kant. Zajímavou a objevnou publikací se volně také inspiruje výstava, která byla 23. června otevřena v prostorách pražského DOXu. 
Nejrozsáhlejší výstavní projekt se sportovní tématikou, jaký se kdy v České republice uskutečnil, představuje díla a projekty více než šesti desítek českých umělců. Vedle maleb, kreseb, grafik a fotografií jsou představeny i koláže, sochy či instalace známých i méně známých tvůrců, jež vznikly v období od roku 1945 do současnosti. Kurátorem výstavy je kromě Leoše pět otázek.

1. Co to je vůbec za nápad – vyhledávat výtvarníky, kteří mají vztah ke sportu? Kdy vás tohle napadlo?
Vztah umělců ke sportu mě zajímal odnepaměti. Sám jsem kdysi hodně sportoval a myslím, že to člověku v životě dost pomůže, a to nejenom v cílevědomosti a vytrvalosti: hlavní je to, že se naučíte přijímat prohry a také vyznávat fair play. Nepodvádět. Navíc tady přežíval mýtus, že opravdoví umělci chodí jenom do ateliéru a do hospody a pak zase do ateliéru a někdy místo hospody zajdou na vernisáž. Chtěl jsem zjistit, do jaké míry je to pravda, a ukázalo se, že spousta malířů nebo sochařů i architektů mají bohatou sportovní minulost. Někteří sportují a také se v tvorbě sportem zabývají, to je případ Michaela Rittsteina nebo Jiřího Sozanského, jeden je plavec, druhý boxer. Jiní zase sportují, ale jejich díla sport neobsahují, jako fotbalista Karel Malich nebo hokejista Zdeněk Sýkora.


Jiří Načeradský – Holiday on Ice, 1967, olej, plátno, Galerie Zlatá husa
 

2. Jak dlouho se tomuto projektu věnujete a – objevil jste při tom pátrání něco naprosto neočekávaného?
Na knížce Sport je umění jsem pracoval deset let. Průběžně. Především jsem sbíral materiál, dokumenty, hledal v archivech, katalozích, encyklopediích. S kýmkoliv jsem se setkal, tak dostal otázku: „Nemáš nějaký sportovní obraz? Sochu: Nebo aspoň kresbu?“ Na každé výstavě jsem se koukal, jestli tam nebude sport. Takhle jsem objevil na výstavě v Jízdárně Pražského hradu 2009 Josefa Čapka jeho dvojici zápasníků. Nebo rok předtím jsem v Nové síni „našel“ Tomáše Měšťánka s cyklem boxerů – předtím jsem o tomhle skvělém malíři z Uherského Hradiště neslyšel…

Tomáš Měšťánek, olej, plátno, 2008
Bedřich Štefan – Tenistka
 

3. Který výtvarník byl nebo je podle vašeho názoru skutečně i dobrý, ne-li dokonce výborný sportovec?
Hodně daleko to dotáhl ve sportu Theodor Pištěk, který byl dokonce reprezentantem v automobilovém sportu, závodil na okruzích. To je sportovec tělem i duší. Jeho hyperrealistické obrazy s motivem formulí patří k tomu nejlepším, co v českém umění druhé poloviny dvacátého století vzniklo. Myslím, že jeho sportovní srdce jej hnalo k čím dál větší přesvědčivosti tvorby. Nesmíme zapomenout, že jaksi jenom mimochodem dostal Oscara za kostýmy k Formanovu Amadeovi.
Velkým tenisovým talentem byl Roman Franta. V osmnácti se ale rozhodl, že bude malovat a změnil svůj život. Stal se malířem a dnes učí na Akademii výtvarných umění. Občas jsem s ním hrál tenis – byl jsem bez šance. Vytvořil cyklus tenisových obrazů, který je ozdobou knížky. Mám pocit, že se tak stalo po jednom z utkání, kdy mě vyklepl, a já se ho ptal: „Hele, Romane, když ti tak pořád jde ten tenis, co takhle ho namalovat?!“
Někdejší tenista Jan Kukal, který byl konkurentem Jana Kodeše a pak úspěšně trénoval, se zase stal uznávaným sběratelem a kurátorem na Slovensku. Od něj jsem získal vzácné koláže a plakáty Jiřího Koláře…

Roman Franta, GRAND SLAM, Warhol+Hockney+Williamsová V., akryl a olej na plátně, 135 x 170 cm
 

4. Který sport je nejčastějším námětem pro české výtvarníky?
Nejčastěji jsem narazil na díla s tématikou fotbalu, hokeje, cyklistiky a atletiky. Odráží to popularitu těchto sportů ve dvacátém i jednadvacátém století. Jsou to konstanty. Třeba fotbal se objevil na obrazech jako úplně první, zamilovali si jej Miloš Jiránek nebo Jan Preisler, oba fandili Slavii Praha a také ji malovali. Pro umělce to muselo být zjevení, když viděli seriózní mladé muže, jak se prohánějí o život po letenské pláni a honí se za koženou koulí!

Jan Preisler – Kopaná, olej, plátno, 1906, Západočeská galerie v Plzni
 

5. Který sportovní arfefakt, který jste našel, vás osobně nejvíc oslovuje?
Pro mě je ikonickým obrazem Kopaná od zmíněného Jana Preislera z roku 1906, který má ve své sbírce Západočeská galerie. Působí na mě moderně. Není zbytečně popisný. Vnímáme z něj sílu okamžiku, o který se chtěl malíř s námi podělit. Preisler byl známý jako symbolista a autor zádumčivých výjevů, nicméně toto je v jeho díle výjimka. Ze současných umělců mě oslovuje Michael Rittstein a oblíbil jsem si jeho Koloběh života. Je to metafora naší civilizace. **

Michael Rittstein – Koloběh života, akryl, plátno, 2007



Výstava
je pro veřejnost otevřena v Centru současného umění DOX
ve dnech  24. 6. – 10. 10. 2016

Doprovodný program:
28. července, 18:00
Komentovaná prohlídka výstavy s kurátorem Petrem Volfem

27. srpna, 14:00
Běhu zdar – kulturně orientační běh Prahou 7

7. září, 18:00
Sportovec a totalita – příběh Emila Zátopka – debata Františka Koláře, Pavla Kosatíka a Petra Volfa

1.října, 15:30
Architektura sportovišť – přednáška Markéty Svobodové v rámci
Dne architektury


Ondřej Kohout – Disciplinovaní golfisté, olej, plátno, 2011
Tomáš Císařovský – Flop, 2007, 150x120, olej – plátno


Vystavující umělci:
Vojtěch Adamec, Alena Anderlová, Vlastimil Beneš, Pavel Brázda, Michal Cihlář, Tomáš Císařovský, Alena Čermáková, David Černý, Jindřich Červenák & Radek Macke, Jiří David, Stanislav Diviš, Tomáš Džadoň & Diego Valentino, Rudolf Fila, Zdeněk Filip, Roman Franta, Radim Hanke, Leo Haas, Petr Holub, Václav Chochola, Karel Jerie, Ellen Jilemnická, Kamera Skura & Kunst-fu, Krištof Kintera, Lenka Klodová, Ondřej Kohout, Jiří Kolář, Radomír Kolář, Ivan Komárek, Ondřej Kopal, Petr Kožíšek, Alena Kučerová, Kamil Lhoták, Zdeněk Lhoták, Václav Machač, Bohumír Matal, František Matoušek, Tomáš Měšťánek, Milan Mikuláštík, Jiří Načeradský, Zdeněk Němeček, Marcel Niederle, Milena Průžková Olivová, Rostislav Osička, Michal Pěchouček, Linda Pelclová, Iveta Pilařová, Theodor Pištěk, Martin Reiner, Michael Rittstein, Jaroslav Róna, František Skála, František Antonín Skála, Jiří Sozanský, Jiří Surůvka, Barbora Šlapetová, Filip Turek, David Vávra, Martin Velíšek, Jiří Votruba.

 

PETR VOLF (*1965) působí v českých médiích už skoro tři desítky let, za tu dobu napsal bezpočet textů o výtvarném umění a architektuře, je také autorem řady publikací a monografií. Zatím jeho poslední kniha pojednávající o tématu sportu v českém výtvarném umění patří k naprosto unikátním projektům, jenž byl inspirací i pro výstavu v DOXu, která byla otevřena u příležitosti letošních olympijských her.
Knihu Sport je umění vydalo nakladatelství Kant v březnu 2016. Více na www.kant-books.cz

 


obsah čísla 106 ročník 2016





poslat e-mailem



SANQUIS PLUS




GALERIE SANQUIS




ORBIS PICTUS



PORADNA