Rozsáhlá vědecká studie v Brazílii sledovala více něž 5200 lidí narozených v roce 1993 - a to až do jejich 18 nebo 19 let. Když jim všem bylo 11 let, lékaři mezi nimi objevili 8,9% dětí s ADHD. Na konci sledování, tedy na prahu dospělosti, se jednalo o 12,2% lidí, kteří vykazovali symptomy ADHD, přičemž projevy typické pro dětskou ADHD převažovaly u chlapců, naopak dospělá forma, jež se hlásí pocity vnitřního neklidu a impulzivností, byla běžnější u dívek. Zapomenutá ADHD?
Až potud byly výsledky studie v souladu s poznatky, jež už mají vědci z dřívějších dob. Z nich mimojiné vyplývá, že u poloviny nemocných dětí tato porucha přetrvává až do dospělosti a celkově postihuje okolo 5% dospělých.
Brazilští výzkumníci však při své studii objevili nové souvislosti. Zjistili například, že pouze 60 dětí ze 400, kterým byla ADHD diagnostikována již v raném věku, trpělo touto poruchou i v čase, kdy byla studie ukončena. A pouze 60 dospělých z 500, kteří byli diagnostikováni až v dospělosti, trpělo touto nemocí už v dětství.
„Je naprosto jasné, že dospělí, kteří začali náhle trpět dlouhodobými a silnými symptomy jako jsou nepozornost, vznětlivost a nepozornost, by měli vyhledat odbornou pomoc. A to i v případě, že jejich rodina popírá, že by jako malé děti trpěli ADHD,“ vysvětluje Luis Augusto Rohde, spoluautor studie z Federální Univerzity Rio Grande v Brazílii. A Stephen Faraone, psychiatr na SUNY Upstate Medical University in Syracuse v New Yorku k tomu dodává, že ADHD komplikuje život v každém věku. Dětem problematizuje proces vzdělávání a komunikaci s vrstevníky, dospělým bere šance v náročném zaměstnání i v navazování vztahů.
Faraone si ale zdůrazňuje, že je potřeba si uvědomit, že ne všichni nově diagnostikovaní dospělí museli nutně nemoc potkat až v pokročilém věku. Kloní se spíše k názoru, že ADHD trpěli už v dětství, ale obtíže s ní spojené mohli překonat díky podpoře rodičů a učitelů, nebo své vysoké inteligenci. Proto ani lékaře nemuselo vůbec napadnout, že tito lidé mají tuto poruchu.
ADHD v dospělosti
Druhá studie na obdobné téma byla provedena ve Velké Británii a zaměřila se na dvojčata narozená v Anglii a Walesu v roce 1995 a 1994. Vědci konstatovali, že během dětského období 247 dvojčat (z celkového počtu 2040 sledovaných) projevilo symptomy charakteristické pro ADHD. A z těchto dětí pak kritéria onemocnění splňovalo po svých 18. narozeninách ještě 54 dvojčat. Naopak jen u dvou třetin ze 166 sledovaných, u nichž vědci zaznamenali projevy ADHD až v dospělosti, se však projevila i dětská forma onemocnění. Třetina z nich naopak nikdy nebyla diagnostikována se symptomy ADHD - a to ani při jednom ze čtyř vyšetření, jež tato dvojčata během dětství podstoupila.
„Sice je možné, že někteří z těchto dospělých měli ADHD jako děti a ta záhadně unikla pozornosti lékařů, ale symptomy onemocnění se u nich tak zásadně liší od typické ADHD, že se zdá, jako kdyby šlo o úplně novou nemoc, tvrdí spoluautorka studie Louise Arseneault z King´s college v Londýně. Tito lidé mají mnohem méně viditelné symptomy, netrpí hyperaktivitou jako to je běžné u nemocných dětí, ale například se stávají zapomnětlivými, nebo mají potíže se soustředěním. Jestli jde skutečně o novou formu ADHD, či dokonce o jinou nemoc, budou muset ještě ale vědci prokázat.
|
