Galerie 17 / 18,  Ottawa - Kanada
www.mzv.cz/ottawa/cz

Kanadské obrázky a nápady Veroniky Holcové

Text: Irena Jirků, foto: Jan Rasch

Za novým projektem české ambasády v Kanadě – Galerií 17/18 - stojí Veronika Holcová, uznávaná česká malířka, která je autorkou nápadu, iniciátorkou i realizátorkou v jedné osobě.  Přitom všem – jak jinak – však stále maluje. Intenzivně a silně. V Ottawě právě vzniká její nová série, kterou nazvala Kanadské obrazy.

Jak se to vůbec přihodilo, že jste založila se svým mužem Pavlem Hrnčířem, českým ambasadorem, galerii v Ottawě?
Do hlavního města Kanady jsem přiletěla v září minulého roku. Následovala jsem manžela, který tu zastupuje Českou republiku jako velvyslanec. Ocitla jsem se tudíž v roli Spouse of Ambassador, což je  - dalo by se říci - docela náročná funkce.Samozřejmě jsem přemýšlela, jak se jí zhostit.

No, lze se se jí zhostit různě, řekla bych. Vy jste to ovšem pojala poměrně akčně.
Když jsem poprvé spatřila kouzelný domek ambasády, který je vklíněn mezi moderní městskou zástavbu, a našla v něm reprezentační prostory, které se léta nevyužívaly (otevřely se jednou dvakrát do roka), napadlo mne okamžitě, že by se daly velmi jednoduše upravit na galerii – a ta by mohla prezentovat české umění. Byla to vyloženě výzva a nutnost ambasádu oživit.
Kanada nemá České centrum, což znamenalo pro mě další velkou motivaci a důvod. Dům ambasády pochází z přelomu devatenáctého století a jeho atmosféra má nádech anglikánské architektury. Dvě místnosti mají krásné štukové stropy a každou místnost zdobí krb se zrcadly. Stěny jsme nechali vymalovat na světle šedý odstín a zároveň jsme nainstalovali profesionální osvětlení, které dodalo galerii elegantní vzhled. 

Nazvali jste galerii Galerie 17/18, tato čísla symbolizují 150. výročí založení kanadské konfederace, jež připadá na rok 2017, a sté výročí vzniku samostatného státu Československo, nicméně galerie byla před nedávnem už otevřena. Znamená to, že se nevztahuje jen k těmto dvěma rokům?
Přestože se galerie váže k těmto dvěma výročím, zahájili jsme výstavní program již před několika dny a budeme v něm pokračovat po celý zbytek našeho působení v Kanadě. Našim cílem je důraz na kvalitu a chceme proto vytvořit  program se třemi až čtyřmi výstavami do roka. 

Zůstanete přitom vždy u koncepce, že představujete dva umělce najednou?
Hlavní záměrem je vždy prezentovat najednou českého a kanadského umělce. Najít dvojici, která vytvoří pro prostory projekt, spolu najde cestu, jak svá díla propojit a vystavit. Tato dvojice bude mít vždy jiný příběh, konstelaci, dostane však naším prostřednictvím příležitost se osobně setkat (neznají-li se umělci dosud), komunikovat, vytvořit společné dílo a třeba do budoucna uchovat vazbu, která se může rozvíjet už nezávisle na nás. První dvojicí se stala Petra Malá Miller a její manžel David Miller, kanadský umělec.Oba používají medium fotografie, v případě Davida je to technika fotogramu.

Jak jste Millerovy našla?
Petru Malou Miller jsem potkala v mé bývalé, dnes již neexistující pražské galerii, její fotografie mne velmi zaujaly svou atmosférou a intenzitou. Tenkrát to již byly motivy z kanadského prostředí. Věděla jsem, že Petra žije kdesi v Kanadě a má za manžela umělce, nevěděla jsem však, kde přesně se usadila, a jakým uměním se její muž zabývá.  Kanada je druhá největší země světa, a tak jsem byla velmi potěšena, když jsem zjistila, že oba žijí ve Frederictonu, městě vzdáleném od Ottawy pouhých 1000 km východním směrem. Přestože spolu žijí přes patnáct let,  je  to jejich první společný projekt, který také připravili speciálně pro naši galerii. Za to jsem ráda, protože přesně tak by měla naše galerie fungovat.

Říkáte, že by případně mohly prostřednictvím vaší galerii vzniknout nové vazby, vztahy mezi umělci obou národností, jež by pak mohly fungovat nezávisle už na vás.  Hledáte pro tento proces  „propojování“ ještě nějaké další spojence?
Galerie vzbudila pozornost a pozitivní reakce, doufáme, že se nám podaří uskutečnit všechny plány, které s galerií máme. Je to velmi pozitivní a kreativní činnost, která dává smysl a otevírá možnost zviditelnit naší zemi. Postupně se snažíme navázat kontakt s místní galeriemi a kanadskými neziskovými organizacemi, které podporují umění. Máme již slíbenou pomoc s rezidenčními pobyty, což je úžasné, jelikož český umělec bude moci zůstat v Ottawě na dobu, kterou využije k vytvoření díla pro Galerii 17/18. Máme-li takovou reprezentativní galerii, můžeme přemýšlet i o organizování dalších kulturních akcí – třeba literárních či hudebních večerů.

Kdo další bude v Galerii 17/18 vystavovat?
Program galerie je téměř plný, seznam jmen už čítá mnoho českých umělců, z nichž někteří mají vybrané kanadské protějšky. Na podzim uskutečníme  výjimečně  výstavu  české současné fotografie s kurátorem Pavlem Vančátem. Výstava bude důležitým doplňkem velké výstavy Josefa Sudka, kterou pro Ottawskou Národní galerii kurátoruje Ann Thomas spolu s Vladimírem Birgusem. Jeden z největších kanadských sběratelů umění daroval NG v Ottawě druhou největší sbírku Sudkových fotografií, objeví se zde i fotografie Jana Svobody, které jsou též součástí darované sbírky.

Jaké je vůbec kanadské výtvarné umění? Co vás osobně oslovuje?
Kanadské umění se v počátcích vztahovalo hlavně  k zobrazení přírody a historických událostí,, příroda je tu však daleko mocnější. Téma krajiny v malířství vyvrcholilo v 19. a 20. století se známou skupinou krajinářů Group of Seven. Velmi silné je tu také inuitské umění, kterému se v  Kanadě stále věnuje velká pozornost. Kresby, masky, objekty a sochy jsou neskutečně silné. Současné umění se k inuitskému umění často vztahuje, což je velmi zajímavé.

A jak se v Kanadě sama cítíte?
Kanada je velmi přátelská země. Co se týká lidí, žijí zde v souladu a bez rasistických předsudků, každý zná své kořeny a ví, že pochází z nějaké jiné země, ale všichni se cítí být Kanaďany. Lidé se k sobě chovají slušně, jak na silnicích, tak v přímém kontaktu, nám Evropanům se to může zdát možná povrchní, ale tato první forma komunikace s úsměvem a podáním ruky je povzbudivá a vede obvykle k dalšímu hlubšímu rozhovoru a vzájemnému poznání. Příroda je divoká a krásná, ta už není tak ochotná. Prorostlé lesy nejsou srovnatelné s naším houbovým parkem, stromy padají a trouchniví, po stezkách zvěře je nebezpečné se vydat.

To je jistě silná inspirace pro umělce. Jak se vám v Kanadě maluje? A co malujete?
Obrázky... Kanadské obrázky. S odjezdem do Kanady jsem se ocitla v úplně novém prostředím s dobrým zázemím. Je to pro mne první zkušenost žít „jinde“. První co mne potěšilo je kvalita ovzduší a krásné světlo, zima je velmi dlouhá a intenzivní, ale slunce svítí na modré obloze. Žádné inverze v kotlině kráteru.
Mám tu možnost soustředit se plně na práci, našla jsem si jednu místnost, kterou jsem přetvořila na ateliér. Není srovnatelný s mým pražským,  ale jsem za něj moc ráda.
Zpočátku jsem kvůli prostoru malovala venku na zahradě, ale zima mne brzy zavřela dovnitř domu. Vznikla první série kanadských obrazů, kdy každý obraz skrývá jedno zvíře. Paralelně vznikají i kresby, tzv.deníky, jejichž podoba se samozřejmě proměňuje.
Tyto kresby olejem na ručním papíru jsem již měla možnost vystavit v Montrealu na Art Fair Papier s torontskou galerií, která bude v září pořádat mou samostatnou výstavu.
Vznikají tu i velkoformátové kresby olejem na papíru, které jsem vždy chtěla realizovat, doufám, že v nich budu pokračovat, jelikož jsem zde našla výrobce papíru, který je schopen vytvořit na zakázku ruční papír neskutečných rozměrů.

Jinými slovy, máte šanci se prosadit za oceánem.
Pro mne je velké štěstí a úspěch, že jsem získala velmi dobrou galerii, jelikož Kanada je plná skvělých umělců, a to velmi zajímavých. Umění se zde podporuje a umělců si tu váží, dostávají od státu velkou podporu....S novou vládou Justina Trudeaua je naděje, že umění získá ještě masivnější podporu. Přála bych si, aby se něco podobného stalo i u nás.

Praha – Ottawa, 10. května 2016

Repro výtvarných děl: archiv galerie a Veroniky Holcové

www.veronikaholcova.cz