Journal of Experimental Psychology, duben 2016
Zdroj: www.sciencedaily.com
 
Nemusíte mít mnoho přátel, přesto můžete mít velký vliv na ostatní. Předpokladem je, že dokážete správně využívat svůj hlas. Ani to však neznamená, že s takto nabytou dominancí získáte i respekt a uznání svého okolí.
Studie, publikovaná v časopise Journal of Experimental Psychology, potvrzuje,  že lidé, kteří dokážou naladit hlas na nižší frekvence už v začátcích konverzace, jsou vnímáni jako dominantní a vlivní, a to mnohem výrazněji než ti jedinci, kteří mluví vyšším hlasem. Být dominantní však ještě neznamená být vážený, všeobecně oceňovaný a obdivuhodný - upozorňují vědci. A připomínají, že lidé, jež jejich okolí považuje za obdivuhodné a cení si jich pro celou řadu schopností, pak mohou mít ve společnosti stejný vliv jako dominantní jedinci.
 „Popsali jsme další způsob, jak lidé používají svůj hlas, když chtějí vyjádřit či upevnit své postavení. Původně jsme se domnívali, že v těchto procesech má největší úlohu řeč těla. Nyní ale víme, že i hlas je velice účinný prostředek k získání respektu a tolik potřebného vlivu,“ říká Joey Chang,  vedoucí skupiny vědců z University of British Columbia a Harvardu., jež se studí zabývala.

Co potřebujeme k přežití
V prvním ze dvou pokusů  mělo 191 účastníků ( mezi sedmnácti a dvaapadesáti lety) seřadit podle důležitosti 15 předmětů, které by - podle svého názoru - mohli potřebovat k přežití na Měsíci. Poté pracovali na stejném úkolu ve skupinách. Vědci nahrávali přitom jejich vzájemné výměny názorů a konverzaci a určovali frekvence každého hlasového projevu. Ty pak porovnali s tím, jak se vystupování konkrétních jednotlivců odrazilo na celkovém jednání skupiny -  a jak tudíž ovlivnilo její ostatní členy.
V druhé  fázi výzkumu měli stejní lidé  za úkol popsat postupně všechny členy své skupiny. Aniž by věděli, že studie je zaměřená na interakci mezi hlasem a postavením ve společnosti, z jejich závěrů vyplynulo, že za dominantní a vlivné označili osoby, jejichž hlas při rozhovorech o věcech potřebných k přežití na měsíci znatelně klesal - a to zvláště  mezi popisem prvního a třetího objektu.  Ti lidé, kteří byli svým okolím chápáni jako dominantní nebo vážení, měli na konci pokusu už také největší vliv na jednání celé skupiny.
„Z předcházejících výzkumů už víme, že respekt a uznání jdou  ruku v ruce s celkovým  chováním a charakterem člověka, jež jeho okolí hodnotí kladně. S výjimkou dominance. Tu si lze do jisté míry i vynutit - a to třeba i nátlakem, případně zastrašováním či vyhrožováním. Používání hlasu, nastavení té správné hloubky, tónu a celkové dikce je v takových situacích velmi důležité. Jedině dominanci lze tedy tedy přímo spojit s naší schopností využívat dobře svůj hlas,“ říká Chang. Nicméně to to také potvrzuje, že i kdybychom se rozkrájeli, respekt a úctu lidí si nevykřičíme, ani nevyprosíme.

Po hlasu poznáš mne
V druhém pokusu vědci vyzvali 274 účastníků, aby si poslechli nejprve dvojici zvukových nahrávek, z nichž každá obsahovala tři různé projevy - a to různých mluvčích. Na každé nahrávce přitom mluvčí záměrně buď zvyšovali nebo snižovali hlas mezi prvním a třetím výstupem.
„Účastníci naší studie nikoho a nic neviděli, měli si o mluvčím udělat obrázek pouze podle jeho hlasového projevu. Závěry jsou opět jednoznačné: mluvčí, kteří měli hlas níže položený, působili na posluchače dojmem, že se snaží někoho ovlivnit, že chtějí být silnější a děsivější, aniž by ovšem pomýšleli na to, že chtějí získat větší respekt, popisuje dr. Chang. Postavení lidí ve společnosti je nesmírně zajímavá věc. Nezáleží na tom, v jaké etnické skupině, či na jakém kontinentě žijete. Lidé se vždy rozdělují na vůdce a jejich následovníky a jistá hierarchie je naprosto nevyhnutelná. Naše studie k tomuto tématu přidává nové poznatky. Dokazuje, že člověk, stejně tak jako zvířata, používá svůj hlas jako účinný nástroj na zajištění postavení a pro důkaz své dominance.“