Příčiny vzniku u lidí geneticky předurčených k alergické reakci: působení alergenů, tj. látek, které jsou schopny vyvolat alergii (různé potraviny, pyly, srst zvířat, trávy, roztoči domácího prachu, hmyzí jedy, vzdušné plísně, švábi, latex, léky, kosmetika, chemikálie)
Příznaky: závisí na postiženém orgánu či tkáni a příčině vznik
Věk nemocného: může postihovat děti i dospělé
Prevence: Tzv. primární prevence je zaměřena na snížení vnímavosti vůči alergenům. Týká se těhotných žen a jejich stravovacích návyků a způsobu života a pokračuje snahou o snížení kontaktu s alergeny. Sekundární prevence se snaží zabránit rozvoji alergického zánětu u osob, kde byla vnímavost pro alergii již diagnostikována. Terciální prevence je zaměřena na pacienty s příznaky onemocnění a její součástí je i medikamentózní léčba a imunoterapie.
Diagnóza:
- provedení anamnézy: pohovor o výskytu alergií v rodině a příbuzenstvu, o bydlení, zaměstnání, zdravotním stavu, projevech alergického onemocnění a dalších vlivech působících na nemocného a jeho chorobu
- zhodnocení příznaků: všeobecné klinické vyšetření
- vlastní diagnóza alergie:
kožní testy Slouží k prokázání pylové, roztočové, zvířecí, plísňové alergie a event. dalších. Mohou se aplikovat v jakémkoli věku, ale většinou až u dětí starších jednoho roku.
Bodovací (prick) testy se užívají nejčastěji. Jedná se o malé a povrchové propíchnutí kůže hrotem lancety provedené přes kapku alergenu.
Při intradermálním testu se tenkou jehličkou vpraví malé množství alergenu do kůže. Patch test je plátkový test k průkazu kontaktní alergie (podezřelá látka se nanese na kůži, po stanovené době se sleduje reakce).
krevní testy
Vyšetření specifických protilátek IgE: průkaz sérové koncentrace protilátek proti alergenům inhalovaným, potravinovým, lékovým, hmyzím apod.
Test aktivace bazofilů: provádí se k prokázání potravinové, lékové, hmyzí alergie a alergie na latex.
provokační testy
Nosní provokační test: do nosu se nakape nebo vstříkne testovací látka s alergenem. Zjišťuje se následné zúžení nosních průduchů a porovnává se s naměřenými hodnotami před aplikací látky do nosu. Potravinový provokační test: využívá se k prokázání potravinové alergie, podání potraviny musí být „zaslepeno“ vložením do kapsle, sleduje se, zda došlo k alergické reakci a jak velké.
Léčení: Poučení pacienta a jeho rodiny – odstranění alergenů a vyloučení kontaktu nemocného s prostředím, kde se nachází alergen, vyloučení nežádoucích potravin z jídelníčku, konzumace stravy bohaté na vitaminy, adekvátní fyzická aktivita – nevyhýbat se jí, klimatická léčba – přímořské nebo vysokohorské pobyty. Medikamentózní léčba:
1. Antihistaminika – léky blokující účinek histaminu, který má významnou roli v rozvoji alergie. Užívají se v léčbě některých alergických nemocí – kopřivky, alergické rýmy aj. Některá z nich mají i tlumivý účinek na nervový systém – působí ospalost, mohou tlumit zvracení, nevolnost a svědění. Antihistaminika lze krátkodobě použít bez konzultace s lékařem. Obvykle se podávají do ústupu příznaků, maximálně 10 dnů – pokud nedojde do této doby k vymizení obtíží, je nutné problém konzultovat s lékařem.
2. Glukokortikoidy – hormony kůry nadledvin – delší podávání ve formě tablet nebo injekcí vede k nežádoucím účinkům, proto jejich podávání nelze doporučit bez ordinace lékařem. Stejně působí i dlouhodobá léčba ve formě mastí a krémů. Naopak minimum vedlejších účinků má aplikace na sliznici nosní nebo inhalační. I tady je nutno vždy respektovat doporučení lékaře. 
3. Antileukotrieny – působí proti účinku látek, které se tvoří při alergické reakci, užívají se k dlouhodobé preventivní léčbě astma bronchiale a alergické rýmy.
4. Alergenová imunoterapie – je specifickým léčebným postupem v alergologii. Je to jediná léčba, která snižuje alergickou reaktivitu, zatímco výše uvedené léky pouze tlumí projevy alergie. Užívá se u alergie pylové, roztočové, plísňové, hmyzí a zvířecí. Postupně stoupající dávky alergenu v počáteční fázi a potom udržovací dávky (léčba trvá 3–5 let) se aplikují pod jazyk nebo injekčně.
Na koho se obrátit: V první fázi na praktického (obvodního) lékaře nebo praktického lékaře pro děti a dorost, v případě, že jde o dětského pacienta. Praktický lékař pak podle charakteru a vážnosti příznaků navrhne léčbu nebo vyšetření u specialisty v oboru alergologie a klinická imunologie.

Blesková encyklopedie nejčastějších nemocí přináší užitečné informace, které konzultujeme se špičkovými odborníky. Své dotazy posílejte na naši e-mailovou či poštovní adresu nebo přes www.sanquis.cz (rubrika Napište nám).
 

Chcete vědět víc? Čtěte v archivu Sanquis! 
Prof. MUDr. Jan Krejsek, DrSc.: Zánět – kolik podob? (49/2007) 
http://www.sanquis.cz/index1.php?linkID=art160
MUDr. Irena Krčmová, CSc.: Alergický zánět a možnosti jeho terapeutického ovlivnění (49/2007) http://www.sanquis.cz/index1.php?linkID=art161
MUDr. Petr Čáp, Ph.D.: Každoroční sezonní pylová alergie nemusí být trápením (44/2006) http://www.sanquis.cz/index1.php?linkID=art269
Alena Málková: Rozhovor s osobností MUDr. Martinem Nouzou, CSc. (42/2005) http://www.sanquis.cz/index1.php?linkID=art313
Další zdroje informací: 
www.cipa.cz – Česká iniciativa pro astma 
www.alergie.cz–vzdělávací brožury, pylový kalendář, přehled alergenů www.pylovasluzba.cz –Česká pylová informační služba www.tigis.cz/alergie/index.htm–odborný časopis Alergie (pro odborníky ve zdravotnictví)