Časopis Attention, Perception, & Psychophysisc  
Zdroj:  www.eurekalert.org   

Experti se již dlouho domnívají, že vidíme mnohem méně věcí, než si ve skutečnosti myslíme. Člověk si utváří mentální model svého okolí pospojováním vizuálních informací - ty shromažďuje přenášením pozornosti z místa na místo. Je tomu ale jinak, než se většina lidí domnívá. Iluze místa záleží především na věcech, které  se v tomto prostoru nacházejí.

Pozůstatek ještěřího mozku
Při studii, která byla zveřejněna v časopise Attention, Perception, & Psychophysisc a již realizoval tým z Torontské Univerzity, došli vědci k závěru , že míra nepozornosti je mnohem větší, než jsme si dosud mysleli. „Náš vizuální systém se doopravdy zajímá o objekty jako takové, takže když se otočím kolem dokola pokoje, na mé oční sítnici se promítnout židle, stoly a zdi - a to ikdyž s nějak jejich postavení změnilo. Přesto moje představa pokoje zůstává stejná.“ říká  Eric T. Taylor, vedoucí výzkumu.
Právě předměty hrají velmi důležitou roli v našem vnímání, až tak, že vědci věří, že jsme na nich “závislí“ – nemohli bychom je totiž přestat sledovat, ani kdybychom chtěli. Mozek soustředí svou pozornost právě podle předmětů a tento proces je považován za automatický.
 „Přepokládal jsem, že vnímání založené na předmětech vyžaduje dost vůle ze strany pozorujícího. Proto jsem vymyslel pokus, který by ukázal, zda je možné vymazat předmět z našeho vnímání, jestliže budeme rychle přesunovat svou pozornost,.“ dodává Taylor
 Taylor a jeho tým se rozhodli trochu upravit tzv. “dvoučtvercový pokus“. Při tomto experimentu, který se snažil zjistit, jak moc závisí na předmětech naše vnímání světa, se účastníci dívali na obrazovku se dvěma čtverci. Záblesk světla měl upoutat jejich pozornost na jednu část jednoho čtverce, třeba horní stranu levého útvaru. Pak se  v jiných částech obrazovky objevil nový objekt - nejprve byl na místě, kde svítilo světlo, pak na opačné straně dotyčného čtverce nebo na zbývajících dvou jeho stranách. Ukázalo se, že účastníci pokusu zaznamenali nový objekt mnohem rychleji, jestliže se objevil na  opačné straně, než bylo světlo. A viděli ho mnohem později, jestliže byl na horní straně druhého čtverce - a to přesto, že vzdálenost mezi světlem a novým objektem byla v obou případech stejná. Vědci konstatovali, že lidský mozek je naprogramován tak, že také používá takové obrazce, když se snaží soustředit svou pozornosti. Tomuto jevu se říká “pozůstatek ještěřího mozku“, protože  evokuje nechtěné a nekontrované reakce v lidském mozku.

Když mozek vynechává
Eric T. Taylor tento postup rozšířil o barvy. Účastníci studie museli při pozorování obrazovky a dvou čtverců najít předměty, které buď  ladí, nebo kontrastují s barvou dotyčných čtverců.. „Pokud se jednalo o stejnou barvu, lidé k nim rychle obrátili pozornost a nový objekt našli. Pokud šlo o odlišnou barvu, staly se nové předměty vlastně neviditelnými. Naši pozorovatelé si sice jejich existenci uvědomili, ale pokud šlo o zelenou tečku v moři červené, nešlo to tak rychle. V některých situacích jejich mozek pak prostě vytvořil filtr a některé věci vynechal. Tak to máme i v každodenním životě. Například si všimneme všeho okolo nás na ulici kromě cedule “Pozor na děti“. Přitom dopředu nejsme schopni přesně určit, co vynecháváme,“ říká Taylor.