Není špatně, že tak příliš záleží na vzhledu?
U pěvců spíš záleží na hereckém talentu. Opera je dnes velké divadlo. Dokonce se mnohdy stává, že při opeře je role režiséra a produkce významnější. Pěvecká, ale i herecká kvalita častěji vynikne při koncertním provedení opery nebo při recitálu. Ne každý výborný zpěvák může mít sólový recitál, chybí mu charizma, neumí s každou árií převést na jeviště celou roli.

Říkala jste, že opera je dnes velké divadlo, není to na úkor zpěvu?
Ráda se jezdím dívat na kontroverzní představení. Kvalita a síla osobnosti se pozná v okamžiku, kdy se pěvec necítí příliš komfortně. Byla jsem teď v Mnichově na Oněginovi, což je velmi diskutabilní představení. Němečtí režiséři v poslední době často vnášejí na scénu agresivitu, homosexualitu.

Jak se s tím vyrovnávají sólisté?
Ti nejlepší pěvci jsou zamluvení do rolí daleko dříve, než je hotová režijní koncepce. Párkrát jsem se s nimi o tom bavila, kde je hranice, za kterou už by pěvec neměl jít. Barbara Fritteli odmítla v Berlíně roli. Je silná katolička a prohlásila, že něco takového nemůže a nebude dělat. I představitel Oněgina Simon Keenlyside se v Mnichovské státní opeře vzepřel. Prohlásil, že homosexuálního Oněgina zahraje, zazpívá, ale s Lenským se na pódiu vášnivě líbat nebude. Záleží asi na každém z nich, kde tu hranici má.

Když vás tak poslouchám, hudba vás provází každý den. Nepotřebujete si od ní občas odpočinout?
Potřebuju ticho. Když si můj přítel pustí hudbu, utíkám pryč. Nejraději si někde v tichu čtu. Také ráda cestuju, ale ať jedu kamkoliv, jdu se tam podívat na koncert, operu. Zajímá mě i výtvarné umění. A nejlepší odpočinek? Dlouhé procházky v přírodě, plavání v moři. Ráda poslouchám zvuky přírody a příboj moře.