| Plejády, nejkrásnější hvězdokupa oblohy |
|
Petr Sobotka |
| SANQUIS č.99/2012, str. 44 |
| Málokteré seskupení hvězd budí na obloze takovou pozornost jako Plejády. I mnohá souhvězdí by jim mohla popularitu závidět. Zabírají na obloze sice malou plochu, ale o to hezčí je na ně pohled. Působí dojmem rodiny hvězd a vlastně jí jsou i ve skutečnosti.
|
|
Vůbec se nedá říct, kdo Plejády na obloze objevil. Podobně jako se nedá říct, kdo první objevil ostatní hvězdy viditelné okem. Muselo to být v dávných dobách, kdy předchůdce člověka poprvé vzhlédl k obloze a začal si všímat toho, co na ní je a jaké zákonitosti se na ní dodržují.
Souhvězdí, nebo ne?
Noční obloha je plná hvězd a člověk neznalý se v nich může špatně orientovat. Už před tisíci roky si lidé pro lepší orientaci hvězdy na obloze spojovali myšlenými čarami do tzv. souhvězdí a představovali si, že takto vzniklé útvary mají svůj význam, vlastnosti a účel, nejčastěji šlo o zvířata nebo bohy. A protože velkých civilizací na světě bylo hned několik a vzájemně o sobě nevěděly, nemůžeme se divit, že například souhvězdí čínská a evropská vypadají úplně jinak a spojují úplně jiné hvězdy. A tak Mezinárodní astronomická unie udělala v roce 1925 ve všem pořádek. Rozhodla, že souhvězdí budou mít jasné hranice, názvy i zkratky a bude jich přesně osmdesát osm. Protože Plejády mezi tuto skupinu nepatří, nemůžeme je za souhvězdí považovat. Ve skutečnosti patří Plejády do kategorie objektů, kterým se říká otevřené hvězdokupy.
|
|
 | | V neviditelném infračerveném světle vynikne hustá mlhovina před Plejádami |
|
|
Co je to hvězdokupa?
Hvězdokupy se dělí na kulové a otevřené. Kulové jsou obývány nejstaršími hvězdami galaxie, mají přesně kulový tvar a na obloze vypadají jako mlhavé kuličky. Tato kategorie nás ale pro tuto chvíli nebude zajímat, protože Plejády patří mezi otevřené hvězdokupy, a ty jsou skoro opačné. Jejich tvar je nepravidelný a obsahují naopak mladé hvězdy. Dalo by se říct, že hvězdy tvořící Plejády jsou sourozenci – narodily se na jednom místě přibližně ve stejnou dobu. Vznikly pravděpodobně před sty miliony lety z rozsáhlého kosmického mračna plynu a prachu a pohromadě drží vzájemnými gravitačními silami, takže se dodnes nerozpadly.
Jak Plejády vypadají?
Většina astronomů by asi hned bez přemýšlení řekla: „Vypadají nádherně.“ Je to samozřejmě věc názoru, ale jde o seskupení hvězd, které upoutává nočního pozorovatele právě svým vzhledem. Plejády zabírají na obloze poměrně malou plochu, pokud bychom je chtěli poměřovat s běžnými souhvězdími, ale poměrně velkou plochu v porovnání s ostatními hvězdokupami. Rozměr Plejád je 110 úhlových minut. Nejlepší je přirovnat si to něčemu, co každý z oblohy zná, například k našemu Měsíci. Měsíční úplněk zabírá 30 úhlových minut, takže Plejády jsou skoro čtyřikrát větší. Někomu připomínají takovou zmenšeninu souhvězdí Malý vůz (správně Malý medvěd), ale to také není úplně přesné.
|
|
|
Kolik v nich svítí hvězd?
To je velmi záludná otázka. Jedna věc je, kolik hvězd v nich vidíme na obloze, druhá věc je, kolik jich je v Plejádách doopravdy. Když se na ně podíváme z města, uvidíme pět nejjasnějších hvězd, když z místa s tmavou oblohou, spatříme hvězd klidně i deset. Podrobný průzkum velkými dalekohledy ale ukázal, že hvězd do Plejád patří mnohem více, jejich počet se odhaduje přes jeden tisíc. Devět nejjasnějších hvězd má dokonce své jméno z řecké mytologie. Najdeme mezi nimi řeckého titána Atlase, který byl nucen nést na svých ramenou nebeskou klenbu, a mořskou nymfu Pleione v rolích otce a matky a sedm jejich dcer Máiu, Élektru, Taygeté, Alkyoné, Kelainó, Steropé a Meropé.
Co je v nich za hvězdy?
Hvězdy ve vesmíru nejsou stejné, liší se především hmotností a na první pohled barvou. Protože hvězdy v Plejádách vznikaly zhruba ve stejné době, mají podobné stáří a všechny můžeme označit za mladé hvězdy. Vědci odhadují celkovou hmotnost hvězdokupy na 800 hmotností našeho Slunce. Většina hvězd má stejnou hmotnost jako naše Slunce, jedná se o horké mladé modré hvězdy. Celou čtvrtinu Plejád tvoří ale také hvězdy, které bychom hvězdami možná ani neměli nazývat. Jedná se o tzv. hnědé trpaslíky. Hnědí jsou proto, že nevýrazně svítí a trpaslíci proto, že jsou malí s hmotností menší než 10 % Slunce. Jde vlastně o objekty na vývojové hranici mezi planetou a hvězdou, kdy mají tak malou hmotnost, že se v jejich jádru nezapálila termojaderná reakce.
|
|
 | | Porovnání velikosti Plejád a Měsíce na
obloze |
|
|
Kde se vzala modrá mlhovina?
Za ideálních pozorovacích podmínek je kolem hvězd z Plejád vidět závoj, nebo jako by byly hvězdy rozmazány. Toto podivné chování se vysvětlí v okamžiku pořízení fotografie s dlouhou expoziční dobou. Na ní spatříme jasné modré mlhoviny kolem všech hvězd. Mlhoviny jsou samy o sobě tmavé, chladné a nezáří. Vidíme je jen díky tomu, že odrážejí světlo hvězd. Barva mlhovin je daná tím, že ozařující hvězdy jsou mladé a horké a září spíše v modré barvě. Dříve si astronomové mysleli, že mlhoviny jsou pozůstatkem z doby, kdy Plejády vznikaly. Ale výpočty později prokázaly, že původní látka by se za sto milionů let už musela působením záření hvězd rozfoukat do okolního vesmíru. Dnes vědci předpokládají, že se mezi Plejády a Zemi úplnou náhodou dostala mlhovina, která nám hvězdy v pozadí přikrývá. Můžeme jí být vděčni za krásu Plejád na fotografiích.
Jaká je čeká budoucnost?
Stejně jako každou jinou otevřenou hvězdokupu, i Plejády čeká postupný rozpad. Gravitační síla sice hvězdy drží pohromadě, zároveň způsobuje mnoho poruch v pohybech hvězd a hvězdy se ze sevření gravitace nakonec uvolní. Některé jsou dokonce při příliš těsném přiblížení k jiné hvězdě doslova vystřeleny z Plejád do vesmíru. Hvězdy se při pohybu naší Galaxií také střetávají s různými mračny, která rozpad urychlují. Počítačová simulace ukázala, že k rozpadu hvězdokupy dojde přibližně za 250 milionů let. Takže můžeme být klidní, za našich životů budou Plejády stále stejnou ozdobou oblohy.
|
|
Kde je najdeme na obloze?
Plejády se nacházejí v souhvězdí Býka. Na jarní obloze je spatříme hned po západu Slunce nad západním obzorem. Vlevo od Plejád, tedy východním směrem, září jasná načervenalá hvězda Aldebaran, což je nejjasnější hvězda souhvězdí Býka. Ještě dále na východ pak spatříme asi nejhezčí souhvězdí zimní oblohy, Orion. V něm svítí hned několik jasných hvězd, většinou namodralých. Plejády samy o sobě při letmém pohledu mohou vypadat spíše jako mlhavý obláček. Ale pokud svůj zrak na ně zaostříme, hned zjistíme, že ve skutečnosti je to několik hvězd u sebe.
|
|
|
| Foto: NASA / ESA / AURA / Caltech + Petr Sobotka
|
|
|
 |
obsah čísla 99 |
 |
ročník 2012 |
|
témata |
|
| SANQUIS PLUS |
|
| GALERIE SANQUIS |
|
| PORADNA |
|
|
