| Ach, ti muži |
|
Jana Nekolová |
| SANQUIS č.99/2012, str. 22 |
| Muži křehcí i zranitelní, silní i pochybující, zkoumající své vnitřní pocity, vztahy s matkou, nepřítomným otcem, s ženami i milenkami. Muži ve vlčí smečce. Tak je vidí režisérka a choreografka Adéla Laštovková Stodolová.
|
|
Nedůvěra v muže, snaha pochopit, kdo vlastně muž je. V neposlední řadě i přání intenzivně zažít mužskou společnost, jejich energii. To vše bylo na počátku. „Zdálo se mi, že se ženy dostávají čím dál více do popředí, oproti mužům využívají více možností se o sobě něco dozvědět. Do všeho se mi promítalo i soukromí. Mám sestru, žily jsme pouze s matkou, na muže jsem se dívala s předsudky. Potřebovala jsem si zažít a poznat, že jsou také křehcí a zranitelní.“ Adéla Laštovková Stodolová se začala zajímat a hledat. Poznala Ligu otevřených mužů, kteří pořádají setkání otců, začetla se do knihy Soumrak otců zabývající se dějinami muže od pravěku.
|
|
|
Mužské konstelace
Oslovila pět herců a jednoho tanečníka, představení začalo dostávat konkrétní podobu. „Hodně nám v průběhu zkoušení pomohl Jan Bílý, který vede mužské konstelace.“ Psychologická metoda konstelací je terapeutická metoda sebepoznání, která člověku pomáhá ukázat i pocítit souvislosti. Jak se však takové mužské konstelace dají vyjádřit pohybem? „Slova někdy zahlcují, plynou, ale uvnitř se děje ještě něco jiného. U pohybu je vidět všechno. Na scéně se ale nebráníme ani slovu, zvuku a hlasu. Tato syntéza je pro mě komplexnější výpovědí než pouhé slovo.“
|
|
Vlčí smečka mužů
Jednoduchá scéna, dřevo, divočina. Adéla Laštovková Stodolová muže odvedla do lesa. Tam muži patří? „Četla jsem knížku, ve které autor píše, že žena byla stvořena v Edenu. Adam přišel z divočiny, aby znovu našel své divoké já, musí se tam vrátit.“ Proč ale muži na scéně žijí ve vlčí smečce? „Smečka vlků má svou hierarchii, v něčem mají vlci podobné rysy jako lidé. Zvířecí poloha byla pro nás důležitá například v situaci, jako je přijetí mláděte otcem. V tu chvíli animálnost byla najednou nepatetická, více uvěřitelná. Takové vlčí zavytí je přece úžasné! Je v něm touha, vášeň. Když kluci zavyjí, vběhnou do lesa, jsou svobodní.“ Důležitým symbolem na scéně je i dřevo. Pětice mužů si během představení pohazuje s poleny, hobluje je… Dřevo je tvrdé, ale zároveň tvárné. Takoví jsou muži? „Miluju u mužů schopnost práce se dřevem. Proto se tam objevují i hobliny. Když jsem se potkala s tátou, vyprávěl mi o setkání s jedním Řekem. Zrovna dělal mísu z olivovníku, a řekl mu, ať si přičichne k pilinám. Táta řekl, že cítí krásné dřevo, jenže Řek odpověděl, kdepak, to je vůně ženy.“ I proto se v představení v jednu chvíli ocitne žena v pilinách, muž si k pilinám přičichne a rozehraje se příběh plný touhy.
|
|
 | | Divadelní představení
Muži na pomezí mnoha
žánrů je inspirováno
skutečnými příběhy
dnešních mužů |
|
|
K noze a pocem!
A propos žena. V příběhu o mužích nemůže chybět. Je neoddělitelnou součástí mužského světa. „Podle mě za vším stojí žena. Pro ni tady muži jsou, pro ni válčí, pro ni se stávají kohouty, i když si to nechtějí připustit.“ Je tu ztvárněna v mnoha polohách. Jako fena, matka, milenka. Někdy se zjevuje pouze v představách, někdy je součástí smečky. Na scéně zazní i strohé povely pocem! a k noze! „Vyplynulo to zcela samozřejmě z improvizace. Mně se také na zkoušce nechtělo k té noze jít, ale pak jsem pochopila důvod.“ Co může být důvodem k uposlechnutí tak strohého příkazu? „Jsem si jistá, že jakmile žena ucítí z muže jeho sílu, ráda přijde. Pro mne je příjemné slyšet ‚pocem‘, necítím to jako příkaz, ale jako rozhodné ‚ano, ty jsi moje.‘ Divačky jsou často pobouřené, říkají, že by nikdy neuposlechly. Je to tím, že si neváží svých partnerů, nejsou pro ně dostatečnými partnery? Nebo čím to je? Tím ,že nevidíme dnes své muže tvrdě pracovat, bojovat, chránit nás? Proč je vlastně stále potřebujeme vidět jako hrdiny? I tyto otázky jsme si kladly.“
Podařilo se jí zbavit svých předsudků vůči mužům? „Konstelace stále dobíhají, cítím se ještě fyzicky oslabená. Ale například se svým mužem jsme si teď bližší. Co se týče mých synů, tam jsem o hodně citlivější. Když mě starší syn přestává potřebovat, jsem klidná, už tomu rozumím. Ale tak intenzivně zkoušet divadlo je vyčerpávající. Čtrnáct dní před premiérou se nám najednou zdálo, že příliš zdůrazňujeme náš vnitřní význam, ale lidé zvenčí nerozumějí. V tu chvíli do zkoušek vstoupili kluci ze SKUTRU, kteří spolupracovali jako dramaturgové, a začali čistit.“ Dnes už mají Muži za sebou několik odehraných úspěšných repríz, do inscenace se jim postupně dostává i humor a nadhled. „S představením se stále něco děje, a to diváci oceňují,“ dodává Adéla Laštovková Stodolová.
|
|
|
Adéla Stodolová (*1978)
Absolvovala Konzervatoř Duncan centre a katedru nonverbálního a komediálního divadla HAMU. Kromě herectví se věnuje choreografii a vlastním autorským projektům, spolupracuje s režijním tandemem SKUTR. Její autorské představení Muži je na programu letošní České taneční platformy. divadlo ponec, praha, 13. 4., další program na www.tanecniplatforma.
|
|
|
|
|
|
 |
obsah čísla 99 |
 |
ročník 2012 |
|
témata |
|
| SANQUIS PLUS |
|
| GALERIE SANQUIS |
|
| PORADNA |
|
|
