| Koto Bolofo - O harmonii mezi předměty a lidmi |
|
Jana Nekolová |
| SANQUIS č.98/2012, str. 79 |
| Sedm let putoval fotograf Koto Bolofo po dílnách módního domu Hermès. Sedm let pozoroval řemeslníky při práci, odhaloval jejich duši, pronikal do řemeslných obřadů. A fotografoval. Proč vlastně?
|
|
Ve slavném módním domě působí už řadu let a došel k závěru. že Hermès trochu usnul na vavřínech. Jednoho dne tedy vstoupil do kanceláře Jeana-Louise Dumase, tehdejšího prezidenta, a předložil mu svůj nápad fotografovat dílny. Pan Dumas usazený za stolem trochu nezúčastněně poslouchal a pak ho přerušil a zeptal se, odkud pochází. Otázka Bolofa překvapila, zaraženě odpověděl, že z malé vesnice v jihoafrickém království Lesotho. A světe div se, v tu ránu se mu dveře do dílen otevřely. Pradědeček Jeana-Louise Dumase totiž v roce 1832 sloužil jako misionář právě v Lesothu a kmen, ze kterého fotograf pochází, chránil misionáře před útoky Zuluů.
Tak začala sedmiletá pouť Koto Bolofa. Pěkně od podlahy, u bot. Tři dny seděl v koutě dílny a sledoval práci obuvníka. Jeho pohyby, tvary, které se pod jeho rukama proměňovaly, vnímal a vstřebával náladu kolem. Až se, jak sám říká, stal neviditelným. Pak teprve začal fotografovat. Postupně navštívil dílny, ve kterých vznikají koňská sedla, kabelky, šátky, parfémy i oblečení. Ten zvláštní svět, plný vůní, nálad, obrazů, svět domu Hermès, je díky němu zachycen v jedenáctidílné knize nazvané prostě La Maison. Třiatřicet fotografií představil Koto Bolofo v pražském Francouzském institutu osobně.
GALERIE 35, IFP, PRAHA, do 31. 3., www.ifp.cz
|
|
|
Vaše fotografie jsou oslavou práce řemeslníků, ale lidé se na nich, alespoň tady na výstavě, moc neobjevují. Proč?
Je pravda, že pokud se na fotografii objeví člověk, je zajímavější. Mně šlo ale především o pocit, který ve mně dané oddělení či pracovní postupy vyvolaly. Podívejte se třeba na tuto fotografii. Je na ní pouze ucho kabelky Kelly. Díváte se na ni, vnímáte ji svými smysly a zároveň ve vás vzbuzuje jakousi intelektuální hádanku. Musíte přemýšlet, co vyjadřuje. Vyvolávat otázky a emoce, to je přece úžasné.
Vaše snímky vypadají, jako by byly precizně aranžované…
Nic nearanžuji. Kdybych je aranžoval, předměty na nich by ztratily svou rovnováhu. Musíte se umět dívat. Každý detail má své místo a vy musíte přijít na to, který detail je vlastní danému předmětu. Sám jsem si postupem času vytvořil vlastní rukopis – nechávám věci tam, kde jsou. Uchovávám vzácný okamžik bezčasí.
Další vaší knihou je portrét lorda Snowdona. Byla to odlišná práce?
Tato kniha je poctou životu a dílu lorda Snowdona, vynikajícího britského fotografa, který se oženil se sestrou královny Alžběty II., princeznou Margaretou. Fotografoval jsem jej mezi předměty, ke kterým má on sám vztah. V jeho světě. Takže i obyčejná sklenice, která mu patřila, vytvářela harmonii. Vzácnou harmonii mezi předměty a člověkem. A ta je pro všechny mé fotografie podstatná.
|
|
|
| Ilustrace: © Mathieu Boutang
|
|
|
 |
obsah čísla 98 |
 |
ročník 2012 |
|
témata |
|
| SANQUIS PLUS |
|
| GALERIE SANQUIS |
|
| PORADNA |
|
|
