| Leysin, slunečná vesnice |
|
Jana Vlková |
| SANQUIS č.95/2011, str. 84 |
| Koncem 18. století zaujala anglického badatele Thomase R. Malthuse švýcarská obec Leysin: u jejích obyvatel zaznamenal nejvyšší střední délku života široko daleko. Přičetl to příznivým klimatickým podmínkám...
|
|
Na sluncem ozářených jižních svazích řeky Rhôny se ve středověku usadili chovatelé dobytka. Lidé zde žili dlouhá staletí z výroby sýrů a mimo drobných tahanic se savojským vévodou o samosprávné kompetence nebyla historie vesnice nijak pozoruhodná. Až do té doby, než na její zvláštní potenciál upozornil Thomas R. Malthus: je tu zdravé prostředí, protože svahy mají ideální sklon, velkou část roku jsou vystaveny slunci, vesnice sedí zároveň dost vysoko nad mlhami v údolí, které se rozevírá v místech, kde se Rhôna vlévá do Ženevského jezera.
|
|
|
Nějaký čas trvalo, než se pověst o nejzdravější vesnici Evropy rozkřikla. V první polovině 19. století sem začali lékaři posílat pacienty. Byly to především děti, které trpěly křivicí a dalšími kostními potížemi. Těžko říci, zda lze tuto epochu považovat za počátky klimatické léčby. Dějiny vesnice se spíš upínají k letopočtu 1873, kdy sem přijel první cizinec, anebo k datu 1878, kdy tu byla zbudována první ubytovna pro turistické účely – penzion Mademoiselle Cullaz.
Protože ve Švýcarsku závisí téměř všechny významné události na tom, kdy byla v místě zavedena železnice, nebylo tomu jinak ani v Leysinu. Zubačkovou dráhu vedoucí z městečka Aigle a také první nádraží tady otevřeli v roce 1897. O pár let později vybudovali na prudkém svahu ještě další dvě, přičemž to poslední bylo určeno výhradně jako cílová stanice pro pacienty sanatoria Grand Hotel. Jeho budova měla kapacitu sto dvacet pacientů. Pokoje byly orientovány do slunného údolí, stranu obrácenou k nádraží dělilo od nástupiště jen pár metrů. Pacienti sem údajně přijížděli na svých postelích. Zadní vchod byl navíc vyprojektován tak, aby byla pacientům zajištěna veškerá diskrétnost. A to už jsme v novém století, píše se rok 1902.
|
|
 | | Léčbu sluncem využívaly tisíce pacientů |
|
 | | Otáčivá restaurace Kuklos je nejmodernější turistickou vymožeností |
|
|
Doktor Slunce
O dvanáct měsíců později přijíždí do Leysinu doktor August Rollier, jemuž se později začalo přezdívat doktor Slunce. Právě jemu je připisováno autorství speciální léčebné metody helioterapie, která „do posledního paprsku“ využívala ideální sluneční expozici. Věřil, že tak může léčit tuberkulózu bez nutnosti operačního zásahu. Dnes se můžeme v zachovaných sanatoriích podivovat obrovským dveřím a rozlehlým terasám – pacienti sem byli vyváženi na postelích a podle příkazu lékaře odkrýváni a zakrýváni, přitom se mohli věnovat nejrůznějším uměleckým či rukodělným činnostem.
V Leysinu postupem času sílily nové ambice – proč nepovýšit město také na středisko zimních sportů? Pro tyto účely byl vystavěn hotel Chamois na horním konci vesnice, aby se rekreanti a pacienti navzájem nerušili. Lyžování se ale neujalo, hotel se později transformoval v sanatorium.
|
|
 | | Hotel Chamois, jenž architekturou připomíná tatranské hotely, dnes hledá zachránce |
|
 | | Konečná stanice v Leysinu vzpomíná na pacienty přijíždějící vlakem rovnou na postelích. |
|
|
Ve 30. letech žilo v Leysinu 5700 lidí. Sanatoria dosahovala kapacity až 3000 pacientů. Pak ale byla objevena antibiotika a tuberkulózní ústavy tohoto typu ztratily smysl. V průběhu druhé světové války se zde ještě léčili váleční veteráni, potom se neodvratně vynořila otázka: „Co dál?“ Když dnes přijedete do Leysinu, najdete prosperující městečko, jež vyhledávají turisté z celého světa. Dokáže nabídnout klasický zimní i letní program a k tomu jako bonus za každého počasí výlet lanovkou do otáčivé restaurace Kuklos. Navíc má Leysin ono jedinečné kouzlo někdejšího města sanatorií. Nejkrásnější secesní budovy se naštěstí podařilo zachovat, dnes v nich sídlí renomované internátní školy. WWW.LEYSIN.CH
|
|
|
|
 |
obsah čísla 95 |
 |
ročník 2011 |
|
témata |
|
| SANQUIS PLUS |
|
| GALERIE SANQUIS |
|
| PORADNA |
|
|
