| Velká magie na malé ploše |
|
Libuše Koubská |
| SANQUIS č.95/2011, str. 88 |
| Vendula Císařovská: Miniatury, kapličky a dvě fresky pro pracovnu prezidenta Havla
|
|
Na obrázku o rozměrech zhruba 13 x 10 centimetrů stojí útlá ženská postava v tenkých bílých šatech a černých punčochách. V jedné ruce drží svíci, ve druhé džbán na vodu. Její odraz se mihotá ve vodní nádržce. Z oken nárožního domu upomínajícího na italskou renesanci osvětluje scénu narůžovělý přísvit. Pomáhá mu v tom i nejužší možný měsíční srpek na obloze, který se chystá dorůstat. Ale možná se nám to jen zdá, stejně jako ta tajemná bytost vycházející z podloubí. Zatím strnula na kraji bazénku. Spadne tam? Snad proboha ne.
|
|
 | | Minotaurus, 2006 |
|
|
Ještě než začneme vyprávět příběhy Venduly Císařovské a mluvit o imaginativních, na obrazotvornosti a čarovnosti založených miniaturních malbách, jež jsou podstatou její tvorby, pojďme na výlet. Na Kokořínsko...
|
|
Olešno a Okrouhlice
Do vsi Olešno jezdí už od šedesátých let velká rodina malířčina muže sochaře Petra Císařovského. On sám tu má také ateliér a – což je pro náš výlet důležité – je členem Pšovky, okrašlovacího spolku Kokořínska, jehož cílem je ochrana kulturního a přírodního dědictví této končiny. A ty cíle naplňuje i za pomoci své ženy Venduly.
Namalovala něžný obraz Panny Marie s dítětem nad oltář kostela sv. Jakuba Většího pro kostel v Bořejově, po roce 1945 totálně vysídlené německé obci někdejších Sudet. Je autorkou tamější Křížové cesty, všech čtrnácti zastavení. Na kontě má v posledních pěti letech i čtyři kapličky a dva kříže. Respektive obrázky světců vymalované v jejich výklencích. Taková stálá výstava, kterou můžete navštívit kdykoliv: tvoří ji kaple svatého Václava u obce Kokořín, kaplička Nejsvětější trojice v Blatcích, kaplička v Ráji, kaplička v Hradsku, Luňákova kaple, řečená Trojcípá, křížek ve Vojtěchově a dřevěný kříž s Kristem namalovaným na plech na Romanově. Z rozvalin zachráněné nebo znovu postavené – oživené drobné památky v krajině, útěšné body na dávných místech.
|
|
 | | Podzimní úklid, 2005 |
|
|
Vendula Císařovská se v roce 1950 narodila do malířské rodiny, jejím otcem je akademický malíř Jiří Hruška a matka, akademická malířka Venda Truhlářová, je poměrně známá krajinářka. Nad svým pracovním stolem má Vendula Císařovská pověšenou její zimní krajinu. Mamince je už osmdesát šest let, ale pořád pilně maluje. Jak řekl Vendule maminčin lékař, ona se dokáže ze všeho vymalovat, z mrtvice, z artrózy… Z matčiny strany je Vendula příbuzná s Janem Zrzavým, babička byla jeho sestřenice. Dobře se znali, babička se svými sourozenci jezdívali každé prázdniny k Zrzavým do Okrouhlice, rodina si tam pak postavila vilku, Vendula se o ni dodnes stará a Okrouhlici má ráda nade všechno.
Ale vraťme se ještě na chvilku ke kokořínským památkám. Vlastně dobře korespondují s restaurátorstvím, které Vendula Císařovská studovala na Akademii výtvarných umění v Praze v letech 1971 až 1977 a následujících jedenáct roků se jím i živila.
|
|
Milenci a fízlové
„Restaurování je moje černé svědomí, protože jsem z něj zběhla,“ říká. Proč to udělala? „Jednak pro fyzickou náročnost restaurátořiny, ale především proto, že se mi posedlostí – pánbůh mě netrestej – stalo malování.“
V roce 1974 se Vendule Císařovské povedlo získat výjezdní doložku (normalizační režim držel občany v kleci a cestovat se dařilo jen výjimečně) a jela do Itálie. „Byl to iniciační zážitek, úplně jsem se zbláznila do primitivů, do trecenta, do italského malířství 14. století. Pak mě malíř Jindřich Hegr přivedl k miniaturám, ty formáty se mi moc líbily.“
Studium restaurátorství jí pomohlo, díky němu leccos věděla o technologiích starých mistrů, a tak po návratu z Itálie začala malovat své první miniatury ovlivněné právě italskými primitivy. První výstavu měla Vendula Císařovská v roce 1980 v Malé galerii Československého spisovatele. Už tam se objevily její stěžejní motivy a náměty: sny – denní i noční, přeludy a přízraky zlehka nadnášené černým humorem a schopností čarovat.
Místnost připomínající celu, v ní ctnostně se za ruce držící milenci v nevinné růžovobílé posteli, na jejímž čele visí pár mužských fuseklí. Okýnkem skoro u stropu nakukuje rarach, voyeur, fízl. Kraječky na přikrývce strnuly hrůzou. Fízlovská chobotnice totalitního režimu se ostatně prolnula do řady malířčiných obrazových cyklů. V roce 1981 dostala Vendula Císařovská půlroční stipendium na Ecole des Beaux Arts v Paříži. Zřejmě jí pomohlo, že uměla jako jedna z mála svých kolegů či kolegyň francouzsky. Byla nadšená, i když i tam dotírali běsi úzkosti, jak dokazují například její miniatury z pařížského metra nebo Karkulčino setkání s vlkodlakem, které vznikly ve Francii. V Paříži četla Tigridovo Svědectví a Havlovy Dopisy Olze. Vzpomíná si, že po jeho přečtení ji splín přešel. A že Václavu Havlovi za to poslala obrázek prostřednictvím otcova bratrance Ivana Klímy.
|
|
 | | Auvergne, 2007 |
|
|
Po návratu z Paříže tu a tam vystavovala, ale její surrealistické, na nebezpečí a zlo upozorňující obrazy tehdejšímu režimu nekonvenovaly. V roce 1984 úspěšně vystavovala v Curychu, v roce 1986 v Amsterodamu. Po listopadu 1989 se to zlepšilo, výstav přibylo. Loni vystavovala v Českém centru v Bruselu, teď právě jsou její obrazy k vidění ve foyer pražské knihovny Opatov.
|
|
Tapeta a zima
Pro pracovnu prezidenta Václava Havla na Pražském hradě navrhla a poté namalovala dvě velké fresky. Na obou je herecká společnost, základ tvoří Commedia dell´Arte. A mezi herci se opět proplétá postava donašeče. „V jakémsi magazínu jsem po čase zahlédla fotografii Václava Havla s britským princem Charlesem, jak stojí v pracovně, povídají si a Havel zrovna ukazuje na toho fízlouna. Měla jsem radost.“ A jak to vypadá s freskami teď? Prý jsou zakryté tapetou, interiéry Hradu prošly s dalším prezidentem proměnou.
Ale přeludy, fauni, ďáblíci, špehové a jiné potvory pouhým přelepením nezmizí, stejně jako z lidské společnosti nezmizí neřesti a zlo a strach z nich. Teoretici píší, že v poslední době v miniaturách Venduly Císařovské ubývá démonických prvků a trýznivých výjevů a přibývá motivů východní filozofie a křesťanství. Podle jejích slov také přibývá v její tvorbě zimních scenérií, zimní atmosféry, protože malířce připadá, že si zima, která nám bere tolik energie, ukusuje stále delší část roku. Pro potěšení svoje i zájemců o její práci maluje Vendula Císařovská nyní také obrázky veselé. Ať tak či onak – vždycky utkané ze snů citlivé surrealistky.
VÝSTAVA SNA A PŘÍZNAKY, OD 28.11 –30.12.2011, KNIHOVNA OPATOV, www.mlp.cz
|
|
|
Vendula Císařovská (1950)
V letech 1971-1977 studovala pražskou akademii – obor restaurátorství, v roce 1981 pobývala ve Francii a studovala na Ecole des Beaux-Arts v Paříži. Její malby zdobí kancelář prezidenta republiky a soukromou vilu Václava Havla. Ilustrovala řadu knih a knižních obálek, například Bhagavadghíta, Slunce orientu, Světlo Upanišad, Tibetské lidové příběhy, Otázka Millindovi a další.
|
|
|
| Ilustrace: © Vendula Císařovská
|
|
|
 |
obsah čísla 95 |
 |
ročník 2011 |
|
témata |
|
| SANQUIS PLUS |
|
| GALERIE SANQUIS |
|
| PORADNA |
|
|
