| Vidím revoluci v oční medicíně |
|
Eva Bobůrková |
| SANQUIS č.95/2011, str. 80 |
Nanotechnologie, bionika, kmenové buňky, genová terapie. To jsou nadějné směry medicíny, které přinášejí revoluci i do očního lékařství.
|
|
 | | Lékaři i tisíce nemocných
netrpělivě čekají
na dobu, kdy nové
technologie budou
zachraňovat zrak. |
|
|
„Léčba pomocí genů či kmenových buněk zcela jistě zasáhne do medicíny 21. století. Zatím jsou však tyto postupy ve stadiu experimentů na zvířatech, nebo té úplně základní aplikované medicíny.“ To profesor Martin Filipec, hlavní lékařský ředitel a primář Evropské oční kliniky Lexum, vždy zdůrazňuje, aby nevyvolával falešné naděje v lidech, kteří ztratili zrak. I přesto jej mnoha nemocným vrátil – třeba pomocí transplantace rohovky.
|
|
Kmenové buňky z oka do oka
První kroky směrem k „medicíně budoucnosti“ však již byly učiněny. Pro regeneraci oka a k léčbě některých chorob rohovky se již skutečně začínají používat kmenové buňky, které se nechávají vyrůst na placentě nebo nanotextilních vláknech. Zatím jsou to jen vlastní kmenové buňky pacienta, které se vyskytují na okrajích rohovky a zaručují její neustálou obnovu. „Lze tedy použít buňky z rohovky druhého nepoškozeného oka nebo od příbuzného, a pokud to není možné, tak i z kostní dřeně,“ vysvětluje celý postup profesor Filipec. Výzkumy na tomto poli probíhají na mnoha pracovištích, klinika Lexum spolupracuje s Ústavem molekulární genetiky AV ČR. A tak se této léčby dostalo první malé skupině pacientů.
O kmenových buňkách v očním lékařství brzy budeme slýchat nejen v souvislosti s léčbou rohovky, ale též u onemocnění sítnice. Ve Spojených státech v červnu poprvé povolili léčbu lidí s nevyléčitelnými chorobami sítnice pomocí embryonálních kmenových buněk. Kmenové buňky získané z embryí přeměnili vědci z Očního ústavu Kalifornské univerzity ve spolupráci se společností Advanced Cell Technology na buňky pigmentového epitelu sítnice, a ty injekcí vpravili do očí prvních 24 pacientů. „U chorob sítnice jsou to skutečně první vlaštovky, první pokusy,“ komentuje to profesor Filipec.
Tyto nemoci jsou ve vyspělých zemích nejčastější příčinou ztráty zraku, ať už ji způsobí makulární degenerace žluté skvrny, diabetická retinopatie (poškození sítnice v souvislosti s cukrovkou) nebo různé genetické poruchy. I zde se tedy netrpělivě čeká na dobu, kdy se nové technologie dostanou do širšího použití a budou zachraňovat zrak tisícům lidí.
„Všechny tyto věci však obvykle trvají mnohem déle, než si představujeme. Pokud se nová léčba zkusí na prvních deseti pacientech, zjistí se, zda je postup bezpečný a účinný, ale pak klidně může cesta k cíli trvat dalších deset let…,“ brzdí přílišný optimismus profesor Filipec.
|
|
 | | „Léčba šedého zákalu nebo rekonstrukce vidění pomocí multifokálních akomodačních čoček – to je doslova převrat v medicíně,” říká profesor Filipec |
|
|
Genetické opravy
Vědecké časopisy již popisují i první experimenty s genovou terapií, a to rovněž i v očním lékařství. Prvními pacienty, kteří genovou terapii vyzkoušeli na „vlastní oči“, byli britští pacienti kliniky Moorfield v Londýně, postižení vrozenou oční Leberovou chorobou. Lékaři vstříkli do jejich sítnice správně fungující gen, jehož vadná varianta brání správné výživě oka a přináší slepotu již v dětství. Genová terapie podle profesora Filipce je určitě rovněž nadějnou cestou, ale už se o ní mluví patnáct let – a první výsledky nebyly úplně ideální. „Jistě se dočkáme, ale bude to ještě trvat, podobně jako u umělého vidění.“ Na světě je několik center, které se vývojem umělého vidění zabývají. Jedno takové navštívil během svého pobytu ve Spojených státech, kde pracoval dva roky, i Martin Filipec. „Od té doby uplynulo téměř dvacet let. Určitý posun nastal, ale zdaleka není vyhráno, všechno jsou to pokusy ve stadiu klinických zkoušek a výsledky nejsou zdaleka uspokojivé.“
Čas pro bioniku a genové terapie tedy teprve nastane. Ale již dnes oční lékařství nabízí zákroky, které se před patnácti lety teprve zkoušely ve vědeckých laboratořích. Jde například o léčbu šedého zákalu nebo rekonstrukce vidění pomocí multifokálních akomodačních čoček. „Zde zcela jistě nastal od počátku tisíciletí obrovský převrat. Dnes tato operace běžně umožní lidem vidět jako zamlada, na všechny vzdálenosti, bez brýlí,“ říká profesor Filipec.
V brzké době nastoupí ještě dokonalejší technologie. Dosud převládaly operace pomocí ultrazvuku, v tuto chvíli se objevují laserové přístroje, které operaci provedou mnohem přesněji a dokonaleji než člověk. „První lasery už jsou na světě, nicméně tato technologie je velice drahá, takže nebude dostupná pro všechny pacienty a jejich finanční spoluúčast bude nutná,“ připomíná Filipec. Přístroje mají podle něj ještě své nedostatky, ale kvalita bude stoupat a cena s konkurencí postupně klesat. Použití laseru pro kataraktovou chirurgii už nikdo nezastaví.
|
|
Populace stárne, nemocí stáří přibývá
Malá revoluce nastává i v případě vetchozrakosti, nejčastějšího očního problému lidí po čtyřicítce. „Tuto vadu jsme dříve neuměli dobře vyřešit. Ale s dnešní úrovní refrakční chirurgie není žádný problém. Již delší dobu zbavujeme pacienty krátkozrakosti, dalekozrakosti nebo astigmatismu, teď si dokážeme poradit stejným způsobem s vetchozrakostí – pomocí laseru nebo různých čoček vložených do oka.“
Další a mnohem vážnější nemocí, která trápí miliony stárnoucích lidí na světě a připravuje je postupně a nevratně o zrak, je věkem podmíněná makulárni degenerace. Do nedávné doby neměli oční lékaři pacientům prakticky nic co nabídnout. Ani dnes nemá toto závažné onemocnění přímé řešení, připouští profesor Filipec, ale je k dispozici alespoň lepší diagnostika a pro část pacientů už se pomoc našla. Do sklivce se těmto lidem, kteří trpí jednou z variant nemoci, aplikuje injekce s látkou, která brání tvorbě cév podílejících se na vzniku degenerace. „V některých případech zabráníme dalšímu rozvoji onemocnění,“ vysvětluje Filipec.
|
|
Tato léčba se začíná používat i v kombinaci s laserovou terapií, přibývá i dokonalejších léků, do popředí se dostává také úloha výživy. Výzkumy ukazují, že vitaminy, omega3 mastné kyseliny a další látky mohou zpomalit a zlepšit situaci nemocných a umějí do určité míry zabránit dalšímu rozvoji makulární degenerace. Podle profesora Filipce bude však potřeba ještě mnoho dalších nových postupů – transplantace sítnice nebo aplikace již zmíněných „revolučních“ kmenových buněk.
Na jedné straně přibývá moderních léčebných postupů, na druhé stoupá počet civilizačních nemocí. Jak je tomu u očí? Zhoršují náš zrak počítače, nebo všudypřítomná chemie? Profesor Filipec to nepotvrzuje, přímá úměra podle něho neexistuje. Jistě, žijeme v klimatizovaných místnostech a mnoho lidí pracuje na počítači. Toto spojení může přinášet potíže, při práci na počítači se totiž výrazně snižuje frekvence mrkání. Zhruba polovina lidí trpí poruchou slzného filmu, a když je ještě navíc vysušován, začnou potíže, oči pálí.
Profesor Filipec připouští, že se objevují i onemocnění nová, ale to souvisí se zlepšováním celkového zdravotního stavu populace a prodlužováním života. Dožíváme se osmdesáti let a už po padesátce se na opotřebovaném organismu začínají projevovat degenerativní změny. Čím delší život, tím více chorob se projeví. „Ale zároveň platí, že je dnes umíme mnohem lépe léčit – ať už šedý zákal, makulární degeneraci nebo poruchy sítnice při cukrovce. Když jsem v osmedesátých letech začínal, často jsem potkával slepé diabetiky, dnes už je někdo takový naprostou výjimkou,“ vzpomíná profesor Filipec.
|
|
|
Prof. MUDr. Martin Filipec, CSc., (*1955)
V letech 1974-1980 studoval Fakultu všeobecného lékařství UK v Praze. V letech 1985-1986 pracoval na oční klinice Hotel-Dieu v Paříži. V letech 1989-1991 působil na oční klinice Harvardovy univerzity v Bostonu. Od roku 1998 do roku 2003 byl přednostou oční kliniky Všeobecné fakultní nemocnice a 1. lékařské fakulty UK. V roce 1993 založil Lexum, první soukromou oční kliniku, od roku 2006 zde působí jako hlavní lékařský ředitel. Je jedním ze zakladatelů oboru refrakční chirurgie, specializuje se na laserovou a nitrooční refrakční chirurgii, operace šedého zákalu, implantace multifokálních čoček, na chirurgii a transplantaci rohovky. K jeho zájmům patří bojové umění wing tzun, cestování. Je svobodný, bezdětný.
|
|
|
|
|
 |
obsah čísla 95 |
 |
ročník 2011 |
|
témata |
|
| SANQUIS PLUS |
|
| GALERIE SANQUIS |
|
| PORADNA |
|
|
