Dvě tváře jedné ženy
Romy je zralých třicet a postupně se dostává na vrchol tvůrčí kariéry. Její hrdinky mají tajemství. Jsou krásné, ale sebevědomé, hrdé a odhodlané. Mezi všemi jejími skvělými rolemi lze jmenovat třeba válečné drama Stará puška, v němž si zahrála po boku Phillipa Noireta. Pražský minifestival nabízí z tohoto období thriller Claudea Chabrola Nevinní se špinavýma rukama (1975), v němž dvojice milenců plánuje vraždu nepohodlného manžela. A v menší roli dokázala zazářit i v konverzační přestřelce mezi policistou a podezřelým z vraždy s názvem Svědek (1981), kde jinak excelovali Lino Ventura a Michel Serrault.
Sérii filmů promítaných ve Francouzském institutu završuje existenciální scifi Smrt v přímém přenosu (1981), v němž si zahrála ženu umírající na rakovinu, kterou hyenisticky snímá kamerou voperovanou v oku novinář v podání Harveyho Keitela. Romy se vyrovnávala s neustálým zájmem papparazziů a role nešťastné ženy vláčené médii se jí stala bohužel v mnoha ohledech prorockou. V protikladu k úspěšné kariéře ji totiž pronásledovala osobní neštěstí. O Velikonocích roku 1979 se na šále oběsil bývalý manžel Harry Meyen a jen pár měsíců po dokončení Smrti v přímém přenosu ji postihla tragédie největší. Na železnou tyč se při přelézání plotu napíchl její čtrnáctiletý syn David tak nešťastně, že zemřel. Tuhle ztrátu Romy už zpracovat nedokázala. O necelý rok později jí její vyčerpané a bolestí zlomené srdce vypovědělo službu.
Zemřela legenda, o níž režisér Claude Sauset prohlásil, že je syntézou všech žen. Žila naplno a své řemeslo milovala skoro tak vášnivě jako své blízké. Její optimistickou povahu ale často doprovázel vnitřní smutek. „Má nesmírnou velkorysost lidí, kteří z nějakého důvodu trpí pocitem viny,“ definoval její nejednoznačnou osobnost režisér Pierre Granier-Deferre. Její pražskou poctu uzavře 23. listopadu představení v Činoherním klubu, které má příznačný název: Romy Schneider: Dvě tváře jedné ženy.