| O generaci nula |
|
Irena Jirků |
| SANQUIS č.94/2011, str. 20 |
Český komiks na tom nebyl nikdy tak dobře jako dnes. To jsou slova Radima Kopáče, který s Evou Janáčovou připravil pro České centrum Praha výstavu „Umění komiksu, komiksovost v umění“. Jako kritik se zabývá především výtvarným uměním a literaturou. Proč komiksem? „Protože je to skvělá syntéza slova a obrazu, říká.
|
|
 | | Jiří Grus: Voleman
... mírně uhozený
příběh z pražských Holešovic,
v němž hlavní
hrdina prožívá svoje
dobružství hned na několika
úrovních reality. |
|
|
Takže komiks nepovažujete za lehčí, či dokonce pokleslé umění?
To rozhodně ne! Komiks nevnímám jako brak nebo něco podřadného. Samozřejmě že existují pokleslejší verze komiksu, ale existují také plnohodnotné grafické romány, které se mohou směle rovnat s nejlepší beletrií, třeba práce Alana Moora „Z pekla“ nebo „Strážci“. Komiks má oproti literatuře výhodu, že je také výtvarný, a oproti výtvarnému umění, že je také literární.
Vznikají přece i komiksy beze slov…
… a existují také komiksy, které jsou přetížené slovem, jako třeba zmíněná Moorova kniha „Z pekla“, která má na šest set stránek. Tady nemá text místo jenom v bublinách, ale také v poznámkách, vysvětlivkách nebo komentářích, a kresba, velmi decentní, ustupuje přirozeně do pozadí. Na druhé straně existují komiksoví autoři, jako je třeba Thomas Ott, který se slovem skoro nepracuje. Soustředí se plně na výtvarnou řeč, ryje svoje komiksy vlastně jako negativ. Ale to jsou extrémní polohy, které v Čechách, myslím, nenajdeme. Rozhodně ne mezi autory nové vlny, takzvané generace Nula.
Proč generace Nula?
Protože vstoupila na scénu kolem roku 2000. V roce 2007 proběhla stejnojmenná výstava, loni vyšla stejnojmenná antologie, která představuje na třicet autorů. Sestavil ji Tomáš Prokůpek.
|
|
 | | Komiks Džiana Babana
a Vojtěcha Maška |
|
|
Kdo tedy do této generace patří?
Nejvýraznější jsou asi Jiří Grus, dvojice Jaroslav Rudiš – Jaromír 99 a Vojtěch Mašek s Džianem Babanem. Grus prorazil sešitovou sérií o Volemanovi, mírně uhozeným příběhem situovaným do pražských Holešovic, kde hlavní hrdina, chlapík v kšiltovce, trenkách a s paličkou na maso za pasem, prožívá svoje dobrodružství hned na několika úrovních reality najednou. Rudiš napsal Aloise Nebela, který teď vstoupil do kin. A Mašek s Babanem vydali pod hlavičkou Monstrkabaretu Freda Brunolda několik alb, která stojí za pozornost i pro techniku, jakou vznikla. Oni pracují vlastně s odpadem, především s fotografiemi, které různě opakují, variují a dotvářejí kresbou. Zpracovávají znovu to, co už bylo jednou zpracované, a dávají tomu úplně nové významy. A pokud hranici generace Nula trochu uvolníme, pak je tu ještě velký talent jménem Lucie Lomová. Svoje komiksy o Anče a Pepíkovi sice kreslila a psala už na konci 80. let, ale komiksu pro dospělé, kam patří alba „Anna chce skočit“ a „Divoši“, se věnuje teprve v posledních letech.
|
|
 | | Kresba Michala
Machata |
|
|
Pokud si dobře vzpomínám, český komiks celá desetiletí umíral na úbytě a všeobecné zákazy.
To je bohužel pravda. Po roce 1948 dostal komiks nálepku brakového umění a jako takový se stal velmi rychle nežádoucím. Byl banalizovaný, odmítaný, vytěsňovaný. Cokoli, co v tomto žánru vzniklo později, byly větší nebo menší úlitby. Buď šlo o komiks pro děti, anebo komiksy, které unikaly do různých fantazijních světů, především v rámci science fiction. Tohle nemělo na první pohled žádný potenciál režim ohrozit. Někteří tvůrci se dostali nakrátko ke slovu na konci 60. let, v první řadě Kája Saudek. Nedá se to říct jinak: měl opravdu smůlu, že se narodil a žil v Čechách. Kdyby měl možnost uplatnit svůj ohromný talent třeba v USA, ve Francii nebo v Japonsku, patřil by dneska k naprosté světové špičce a jeho komiksy by vycházely v desítkách překladů. Je smutné, že se to neděje.
Jak by dopadlo srovnání Saudka a představitelů generace Nula?
Saudek byl především kreslíř, scénáře mu psali jiní. Budeme-li tedy porovnávat výtvarnou kvalitu, myslím, že všechny předpoklady pro to, aby se stal novým Kájou Saudkem, má Jiří Grus. Je nadaný po stránce umělecké, a k tomu výborně zvládá řemeslo. Vystudoval pražskou AVU, takže má za sebou potřebnou teoretickou průpravu. A je mu teprve třiatřicet. Řekl bych, že má před sebou velkou budoucnost.
A srovnání se světem?
Grus se Štěpánem Kopřivou vydal v roce 2006 album „Nitro těžkne glycerínem“, které se dočkalo čtyř jazykových mutací a zaznamenalo ve světě jistý ohlas. Až je to s podivem, protože ten příběh je poněkud banální akční sci-fi. Myslím, že tím Jiří Grus čas spíš ztrácel, než získával. Jeho série s Volemanem je nesrovnatelně lepší. Ve francouzštině vyšly komiksy Lucie Lomové, daří se i Nebelovi, kterého vydali v polštině a německy. A dá se předpokládat, že filmový Nebel dalším překladům prospěje. I když mám za to, že ten animovaný film původní verzi trochu ubližuje.
|
|
 | | Alois
Nebel Jaroslava Rudiše
a Jaromíra 99 |
|
|
Nicméně, dá se tedy říct, že čeští komiksoví autoři dohánějí zpoždění z minulých desetiletí.
Rozhodně. Český komiks se potácel ještě celá 90. léta v ghettu, což byl důsledek toho, že čtyřicet let předtím nesměl na veřejnost. Teprve zásluhou Rudiše a Jaromíra 99, a především jejich schopného vydavatele Joachima Dvořáka, se o něj začali v posledních letech zajímat i jiní než jenom stovky komikových fanoušků. Dneska se o komiksu píše běžně v novinách a časopisech, probíhají komiksové festivaly, některá alba vycházejí v několikatisícových nákladech. To je vlastně malý zázrak. Alois Nebel tenhle trend nejenom podpořil, ale rovnou nastartoval. Čímž jeho filmovou verzi beru na milost…
Musí mít výtvarník, který se věnuje komiksu, nebo nejlépe autor, který je zároveň výtvarníkem, nějaké speciální schopnosti, vlastnosti?
Měl by mít v sobě jistou citlivost, schopnost vidět věci po svém. Pokud umělecké dílo vzniká bez nějakého vnitřního tlaku nebo nutkání, myslím, že je to na výsledku znát. Nejde o to, jestli má někdo za sebou nějaké školy, jde o to, jestli má co říct.
Máme v Čechách výtvarníka, který dělá skvělé komiksy a přitom se věnuje na špičkové úrovni také klasickému výtvarnému projevu, třeba malbě?
Určitě zmíněný Jiří Grus. Na akademii absolvoval realistickou malbu a ostatně i v rozhovorech uvádí jako své učitele klasiky typu Rembrandta, Velázqueze nebo Rubense. Ale je jasné, že jeho těžiště je aktuálně spíš v kresbě než malbě a víc v autorském komiksu než ve volné tvorbě. Také Karel Jerie je vystudovaný malíř, který se ke komiksu dostal vlastně bokem. Na jeho díle lze mimochodem dobře demonstrovat to, co znamená ona „komiksovost v umění“: jistá tvarová redukce, sytá a bohatá barevnost, dějovost až akčnost scén. A také – Karel Jerie má velmi vytříbenou imaginaci. Určitě znáte jeho příběhy lesů…
Ubohé houbičky, co jim houbaři utínají kloboučky.
Ono je to trochu dramatičtější: agresivní lovci prohánějí mezi stromy antropomorfizované houby a stínají jim hlavy. Ale pak se jim objeví v patách ohromná oživlá pasta na zuby a sežere je, protože málo dbají o svůj chrup. To je vlastně ryze komiksový příběh, pouze podaný v řadách olejomaleb.
Jak vás tak poslouchám, český komiks je dnes velmi zajímavé, rozmanité území. Je to rok od roku lepší. A znovu bych zdůraznil, že je to zásluha především osvíceného nakladatelství Labyrint a sdružení Seqence, která mimo jiné organizují KomiksFEST! a vydávají stejnojmennou komiksovou revui. Ten festival si za šest let získal mezinárodní renomé, v Čechách se objevila taková jména jako Max Andersson, Frederik Peeters, Lewis Trondheim nebo Bryan Talbot. Komiks má dnes místo v mainstreamových médiích, má své ceny, objevují se první fundovaní komiksoví teoretici a historici. To bylo dříve nemožné. Myslím, že český komiks na tom nebyl nikdy lépe, než je dnes.
|
|
|
Radim Kopáč (1976)
Redaktor, editor, literární a výtvarný kritik, publikuje v řadě novin a časopisů, napsal několik knižních rozhovorů. Od roku 2010 pracuje v Samostatném oddělení literatury a knihoven MK ČR. Knihy vydané v poslední době: Létavice touhy, Mácha redivivus 1810–2010 (s A. Hamanem, 2010), Popiš mi tu proměnu (s A. Blažejovskou, 2010), Vrchlický erotický , Pohlavní sklony v pořádku?, Erben parodický (vše s J. Schwarzem, v roce 2011)
|
|
Umění komiksu, komiksovost v umění
Výstava se koná v rámci šestého ročníku KomiksFEST! v Českém centru Praha. Vystavují na ní Jaroslav Rudiš a Jaromír 99, Vojtěch Mašek a Džian Baban, Lucie Lomová, Jiří Grus, Karel Jerie, Martin Velíšek, Michal Machat, Josef Bolf, Adolf Lachman a Petr Nikl.
ČESKÉ CENTRUM PRAHA, RYTÍŘSKÁ 31, PRAHA 1, OD 4. DO 26. LISTOPADU www.czechcentres.cz/prague
|
|
|
| Repro: České centrum Praha
|
|
|
 |
obsah čísla 94 |
 |
ročník 2011 |
|
témata |
|
| SANQUIS PLUS |
|
| GALERIE SANQUIS |
|
| PORADNA |
|
|
