SANQUIS - 2011/94 Funkcionalismus v Dejvicích

Rubriky:

Archivy SANQUIS

Archiv všech čísel

Archiv SANQUIS
ON-LINE listování

Sanquis ve formátu
PDF ke stažení

Klub SANQUIS

Užitečné odkazy

Podporujeme umění

Více z medicíny

Ze zahraničních serverů - archiv

Redakce

Funkcionalismus v Dejvicích

Günter Bartoš

SANQUIS č.94/2011, str. 78

Nejdůležitějšími budovami ve městě jsou školy. Pražské Dejvice se mohou pochlubit hned dvěma architektonicky výjimečnými budovami – takzvanými Francouzskými školami z třicátých let minulého století a novostavbou fakult architektury a informačních technologií ČVUT, dokončenou v roce 2010. Přestože je od sebe dělí osmdesát let, pocházejí tyhle domy z jedné pokrevní linie – funkcionalismu.

Strohý betonový interiér budovy ČVUT oživují barevné a světelné prvky a studentský ruch

Francouzské školy, společný komplex gymnázia, obecné a mateřské školy, se považují za klenot předválečného českého funkcionalismu. Vznikly na základě architektonické soutěže v letech 1931-1934 a psalo se o nich v architektonických časopisech po celém světě. Svůj nadstandard si vlastně uchovaly dodnes. Například sídlištní panelákové školy z éry socialismu nesahají promyšlenému návrhu architekta Jana Gillara ani po kotníky.
V čem tedy spočívá kvalita Francouzských škol? „Hlavní zásadou řešení bylo podržeti co možná největší sluneční plochy, tj. řešiti sestavení budov tak, aby nebyly překážkou slunci, které má pronikati do všech míst staveniště, volných prostorů i místností v budově,“ vysvětluje v dobovém textu hlavní téma svého návrhu Gillar. Školní učebny jsou netypicky osvětlovány ze dvou stran – na neslunnou stranu architekt umístil velká okna a na protilehlou zeď zase okna menší nebo světlíky do chodby. Světlo z různých směrů tak umožňuje variabilní uspořádání učeben. „Poměr těchto oken byl stanoven přesným výpočtem... Jednalo se o to získati dostatečné množství slunce k jakési desinfekci místnosti, ale jen tolik, aby nebylo překážkou zraku a neškodilo vyučování.“ Aby se děti v učebně cítily co nejvolněji, byla okna prosklená až k podlaze a dala se otevřít – prostor třídy se tak přes přilehlou takzvanou učebnou terasu propojil se zahradou. Nedávná rekonstrukce tenhle prvek pozměnila, z energetických a bezpečnostních důvodů už nejsou třídy průchozí do zahrady. Nadstandardním prvkem ve třicátých letech 20. století byly horkým vzduchem vyhřívaná aula a tělocvična, stejně jako specializované učebny se stupňovitým uspořádáním, jako mají vysokoškolské posluchárny. Francouzské školy předznamenaly systém školních pavilonů v zeleni, kam děti chodí od školky po gymnázium. Když dnes architekt Ondřej Císler provádí po škole návštěvníky, neopomene zdůraznit, že měl vlastně velké štěstí, že do tak kvalitní školy mohl jako žák chodit: „Taková velkolepá investice má dodnes schopnost lidi kultivovat.“ Gillarova škola byla postavena nákladem 7 milionů korun, což dnes představuje přibližně 250 milionů Kč.

Fabrika na studenty
Nová budova ČVUT stojí jen dvě ulice od komplexu Francouzských škol. I v tomto případě jde o výsledek veřejné soutěže a drahý projekt – náklady dosáhly výše 1,225 miliardy Kč. Ale i tady můžeme říct, že se vyplatilo nešetřit. V Dejvicích vznikl monumentální „tvůrčí úl“ pro 1800 studentů fakult architektury a informatiky a 250 zaměstnanců. S univerzitním kampusem na tomto místě počítal už regulační plán prof. Engela z roku 1924. Soutěž na dostavbu posledního volného prostranství vyhrál v roce 2004 ateliér první dámy české architektury Aleny Šrámkové. Nový dům měl být „rozumný, trochu chudší tak, aby vedl studenty ke skromnosti, jednoduchý až obyčejný.“

Pásová okna budovy ČVUT odkazují k funkcionalismu

Čtvercový půdorys 64 x 64 metrů je v jedné čtvrtině vybrán a na této volné ploše vzniklo nádvoří se sloupem v jeho rohu, který coby vertikální dominanta formuje prostor. Typickým rukopisem Aleny Šrámkové jsou jednoduché, možná až přísné fasády, členěné jen řádem velkých oken, která jsou pod hranou střechy přes dvě patra. Pásová okna směrem do nádvoří odkazují k funkcionalismu, „komunikují“ s obdobně řešenou fasádou hlavní budovy Francouzských škol. Vnitřní prostor je proříznut do tří čtverců s velkými krytými atrii – vnitřek budovy je přirozeně prosvětlován a provětráván a celá budova je navržena jako energeticky vysoce úsporná. Vzhledem k výšce osmi pater je úbytek světla směrem k přízemí docela velký, spolu s masivními betonovými ochozy působí interiér až syrově, jedna účastnice architektonické exkurze to rovnou označila za „Alcatraz“ (proslulé vězení v USA). Za denního provozu, kdy pavlače oživují světla z učeben i ruch studentů, není dojem tak strohý. Především se architektům podařilo vytvořit skvělý prostor pro kreativní práci, kde nic nepřekáží nebo neruší soustředění, který má promyšlenou dispoziční logiku, takže tam nikdo nebloudí a „je v něm vidět kdo kde je a hlavně kde nikdo není,“ a který poskytuje studentům všude po budově dost míst, kam se mohou uchýlit – pracovat, sjíždět internet nebo se spolu bavit.

Pavilon Francouzských škol, celý utopený v zeleni

„A tak jsme pro školu navrhli obyčejný dům. Dost pevný v kramflecích. Dům, který není příliš choulostivý na nepořádek, má svou vnitřní důstojnost, a jak věříme, je bez soudobého exkluzivního designu. Také má v sobě některé prvky, které se dnes již nepoužívají. Je v něčem jako ze staré školy – to proto, aby v budoucnu nezestárnul, aby byl trochu mimo čas,“ vysvětlují architekti svou koncepci v dopise studentům, svým budoucím kolegům. Je zcela v intencích celoživotní tvorby Aleny Šrámkové. Považuje architekturu za vážnou věc a proto by se v ní neměly dělat vylomeniny.