| Zachránila velezrádce smrt císaře? |
|
Karel Pacner |
| SANQUIS č.94/2011, str. 56 |
| Trest smrti je na dosah. Odvolací řízení končí 20. listopadu 1916. Karel Kramář, Alois Rašín, Vincenc Červinka a Josef Zamazal budou jako velezrádci rakouskouherské říše popraveni.
|
|
Jejich majetek propadá státu. Kramáře a Rašína zbavuje soud i právnického titulu. Kramář se jako panslavista stýkal s nepřátelskou cizinou a usiloval o rozbití monarchie odtržením území obývaných Slovany, Rašín mu v tom pomáhal, Červinka a Zamazal byli vyzvědači. Rakouská justice má jasno.
Ve skutečnosti to byl justiční zločin – pomsta vrchního velení rakousko- uherské armády za celou politiku, kterou vedli Češi v posledních desetiletích proti monarchii. Naštěstí vojenští vyšetřovatelé a soudci netušili, že právě Karel Kramář a Alois Rašín patří navíc do nejužšího vedení české ilegální odbojové skupiny Maffie.
|
|
 | | Karel Kramář s manželkou |
|
|
Smrt císaře
Vězení velmi těžce snášel především Alois Kramář, který byl zvyklý na luxusní život. Jeho paní, bohatá Ruska, o něho bojovala a svými údajně hysterickými požadavky pořádně ztěžovala žalářníkům službu, až velící plukovník požádal manželku druhého vězně, Karlu Rašínovou, jestli by jí nemohla domluvit. Zato Alois Rašín se s rozsudkem smířil, za svá práva bojoval jen prostřednitvím advokátů.Třebaže pobývali oba politici většinou spolu v jedné cele, nikdy se nespřátelili, nezačali si tykat. Kramář se údajně neuměl chovat jinak než jako neomezený vůdce.
Rozsudek smrti je 20. listopadu vynesen, soud čeká na podpis císaře. Avšak šestaosmdesátiletý František Josef I. je nemocný, má těžký zápal plic. Lékaři tuší, že se blíží konec, a proto mu doporučují, aby se vyzpovídal a přijal poslední pomazání. Třebaže má vladař vysokou horečku, pořád úřaduje, k večeru se mu však přítíží. Když mu večer přinášejí vojáci rozsudky smrti k podpisu, císařův lékař – pětasedmdesátiletý doktor Josef Kerzl, který pochází z Veské u Pardubic, je odmítá: „Jeho Veličenstvu je velice špatně.“ Lékař je pravděpodobně informován o tom, že už před týdnem požádal sám ministr zeměbrany Friedrich von Georgi o milost pro české politiky. Ministr to navrhoval patrně na pokyn samotného císaře a bez vědomí armádního velitelství.
Druhý den po návštěvě generálů, 21. listopadu po deváté hodině večer, císař umírá. „Jeho nástupce Karel nechtěl začít svou vládu popravami, snažil se nalézt cestu dohody s národy monarchie, a mrtví Kramář s Rašínem by mu v jeho záměrech rozhodně nepomohli,“ napsala historička Jana Šetřilová. „I zde je ovšem nutné položit si otázku, zda by starý císař trest smrti podepsal. Zda se o zmírnění rozsudku neuvažovalo již dříve.“
Začátkem roku 1917 se oba věznění politici dověděli, že poprava jim přestala hrozit. Původní rozsudek změnil nový císař na patnáct let žaláře pro Kramáře, deset roků pro Rašína, po pěti letech pro Červenku a Zamazala.
|
|
|
| Alois Rašín (vlevo) Vincenc Červenka (vpravo)
|
|
Cena svobody
Na jedné straně dobrá zpráva, na druhé úděsná perspektiva dlouhého věznění. Když paní Rašínová poprvé navštívila manžela, polekala se jeho zchátralého vzhledu. Může zemřít ve vězení, tentokrát hlady! Zatelefonovala do Prahy svému advokátovi Eduardu Koernerovi, který druhý den přijel do Vídně a rozpoutal poprask. Po třech dnech navštívil v cele Kramáře a Rašína sám ministr války a nařídil, aby vězňům povolili všechno, oč žádají. Rašín dokonce mohl na dvoře pěstovat záhon s květinami pro manželky, které přicházejí na návštěvy.
Mladý císař Karel, který chtěl dát monarchii nový směr, se snažil udobřit s Čechy. Čeští poslanci ho ale upozornili: „Jak máme s vámi spolupracovat, když vězníte naše vůdce!“ Panovník si tedy nechal v létě 1917 předložit spisy z procesů s „českými velezrádci“. Při jejich čtení se zhrozil: „Je možné, že se jedná o velezradu, ale procesy proběhly tendenčně...“ Proto 10. července udělil širokou amnestii za politické delikty – týkala se stovek lidí.
„Mohla byste přimět svého manžela, aby podepsal prohlášení, že se po dobu války zříká politické činnosti?“ nadhodil ministr Otto Trnka paní Rašínové, když ji vzápětí potkal. To ji rozhořčilo: „Jsem přesvědčena, že můj muž odmítne jakoukoli podobnou žádost, a mně, třebaže je to kruté říkat, je milejší, když tam bude sedět dál, ale zachová si svou politickou čest.“
Když se Rašínovi na dvoře věznice setkali, při polibku mu zašeptala: „Nic nepodepisuj!“ Netušil, o co jde, ale pochopil, jakmile doktor Koerner začal jemu a Kramářovi vysvětlovat, že by se měli zřeknout politické činnosti. Rašín odmítl podepsat a současně Koernerovi odebral plnou moc jako svému právnímu zástupci.
Naproti tomu Kramář by byl ochoten takový závazek přijmout, tvrdil, že s ohledem na svou manželku. „Na to jsem mu řekla, že někdo je silný, jiný slabý,“ vzpomínala později paní Rašínová. „Musím říci, že u mne mnoho ztratil.“ Nakonec se kvůli tomu Rašín s Kramářem ostře pohádali. Z vězení vyšli společně na základě císařovy amnestie, žádné prohlášení podepisovat nemuseli.
Monarchie slábla, pokus císaře Karla domluvit se na separátním míru se Západem nevyšel a naopak ho ještě víc připoutal k Německu. Ke konci října 1918 udělal císař bezprecedentní krok – souhlasil s cestou českých politiků vedených někdejších velezrádcem Kramářem do Ženevy, aby se domluvili na společném postupu s jiným velezrádcem, Edvardem Benešem. Rašín zůstal doma, a když rakouská vláda nabídla příměří, napsal první zákon svobodného státu a s dalšími politiky převzal v českých zemích moc.
Po pádu monarchie se stal Kramář prvním předsedou československé vlády, Rašín ministrem financí a Beneš ministrem zahraničí. Dalšího velezrádce, na něhož platil od roku 1916 zatykač, profesora T. G. Masaryka, zvolil parlament prezidentem. Generální štábní lékař dr. Josef Kerzl, který zachránil české velezrádce před oprátkou, zemřel v roce 1919.
|
|
|
|
|
 |
obsah čísla 94 |
 |
ročník 2011 |
|
témata |
|
| SANQUIS PLUS |
|
| GALERIE SANQUIS |
|
| PORADNA |
|
|
