| Brno je zlatá loď aneb Jak je to s brněnskou divadelní alternativou |
|
Vladimír Hulec |
| SANQUIS č.93/2011, str. 78 |
V brněnské kotlině žil člověk již od pravěku, na území Brna se nacházela sídliště v době Velkomoravské říše. Kolem roku 1000 vznikla osada u brodu přes řeku Svratku (nynější Staré Brno), která dala městu jeho jméno. Od jedenáctého století zde stál břetislavský hrad, sídlo přemyslovského údělného knížete. V předhradí se vyvíjely české trhové vsi – jak na Starém Brně, tak kolem Horního (Zelného) trhu. Tak začíná historie města Brna.
Jak a kde ale začít s historií brněnské divadelní alternativy? Vydejme se tedy po stopách nejstaršího osídlení – nejprve na náměstí Zelný trh.
|
|
 | | Maestro a Markétka, Divadlo Husa na
provázku, režie Vladimír Morávek |
|
|
Reduta
V dolní části prostranství se nachází Divadlo Reduta, nejstarší divadelní budova ve střední Evropě. Divadlo se v ní hrálo už v šedesátých letech sedmnáctého století, v roce 1767 zde koncertoval Wolfgang Amadeus Mozart. V zrekonstruované budově dnes sídlí Národní divadlo Brno a uvádí v ní divácky náročný, „alternativní“ program. V této a minulé sezoně zaujaly nejvíce inscenace režiséra Jana Mikuláška – dramatizace románu současného francouzského spisovatele Michela Houellebecqa Elementární částice a do jevištního prostoru přenesené dialogy a monology z nedávno vydané Korespondence Voskovce a Wericha. Obě inscenace zazářily na českém divadelním nebi jako divoké meteory. Ale i ostatní produkce Reduty vzbuzují pozornost: Německý oběd Thomase Bernharda v režii Arnošta Goldflama nebo třeba hitchcocková Marnie podle Winstona Grahama v režii Jana Antonína Pitínského.
|
|
 | | Extase, HaDivadlo,
režie Marián Amsler |
|
|
Centrum experimentálního divadla
Dále se můžeme vydat Zelným trhem až úplně nahoru, do čísla 9. Stojí zde Dům pánů z Fanalu – původně raně gotická stavba, začátkem osmnáctého století přestavěná do barokní podoby a v roce 1992 proměněná v Centrum experimentálního divadla. Sídlí v něm Divadlo Husa na provázku a v jeho sklepní scéně uvádí své produkce komorní Divadlo U stolu.
Historie Divadla Husa na provázku sahá do šedesátých let minulého století a jsou s ní nesmazatelně spjatá jména herců Bolka Polívky, Jiřího Pechy, Miroslava Donutila, Dagmar Bláhové, zpěvaček Ivy Bittové a její sestry Idy Kelarové či nedávno zesnulé Aťky Ambrové. A také – a možná především – dramaturga Petra Oslzlého a režisérů Petera Scherhaufera, Zdeňka Pospíšila a Evy Tálské. Oslzlý je dnes ředitelem Centra experimentálního divadla, Tálská se soustředí především na práci s dětským Studiem Dům.
Dramaturgii Husy ale už dnes určuje a hraje v ní především nová generace divadelníků, nastoupivších po roce 1989. Uměleckým šéfem je Vladimír Morávek, který miluje velké projekty a konceptuální dramaturgii. Při svém obnoveném příchodu v roce 2003 (začínal zde coby student a později absolvent JAMU už v roce 1990) připravil divadelní třináctihodinový projekt Sto roků kobry, dramatizace čtyř románů F. M. Dostojevského – Zločin a trest, Idiot, Běsi a Bratři Karamazovi, které spojil v celodenní divadelní událost. Obdobně v roce 2009 připravil a 17. listopadu představil projekt Perverze v Čechách – celodenní cyklus tří inscenací a řady jednorázových koncertů a výstupů. Program sestává ze tří velkých celků: do divadelní podoby převedeného oscarového filmu Miloše Formana Lásky jedné plavovlásky, z inscenace Cirkus Havel aneb My všichni jsme Láďa, příběhu muže, intelektuála a umělce Václava Havla, jehož hrají tři různí herci (Milan Holenda, Robert Mikluš a Jiří Hajdyla), a z „komedie z roku 2009“ České moře, Morávkem razantně upravené hry Davida Drábka Náměstí bratří Mašínů.
|
|
 | | Cirkus Havel, Divadlo Husa na provázku,
režie Vladimír Morávek |
|
|
Na repertoáru má ale Husa řadu dalších inscenací a projektů; rychle z nich vybírám ještě Morávkovy havlovské inscenace Prase, Pět tet a Pižďuchové nebo jeho dramatizaci Bulgakovova románu Maestro a Markétka. A hostují zde také další režiséři spjatí s experimentální divadelní scénou. V souvislosti s Redutou zmiňovaný režisér Jan Mikulášek zde připravil Shakespearova Hamleta s Jiřím Vyorálkem v titulní roli, Čapkova Hordubala v dramatizaci Josefa Kovalčuka inscenoval Jan Antonín Pitínský. A doyen české divadelní avantgardy, autor a režisér Arnošt Goldflam zde koncem minulé sezony ve světové premiéře představil svou nejnovější hru Blbá Veruna aneb Svět, co jsme znali, a který už není, neboli komedii o podivuhodné době, v níž jsme slavili 1. máj, magořili ze socialistického plánování, zpívali dobové písně a vychovávali děti, až jsme se nakonec křepce protančili k dnešním dnům...
|
|
 | | Korespondence V+W v Divadle Reduta,
režie Jan Mikulášek |
|
|
HaDivadlo
Arnošt Goldflam a Jan Antonín Pitínský jsou ovšem „osudově“ spojeni s jinou brněnskou, původně však prostějovskou scénou – HaDivadlem. Vzniklo a v Prostějově působilo v letech 1974 až 1985. Pak přesídlilo do Brna, kde vystřídalo několik působišť, začínali v Klubu školství a vědy Bedřicha Václavka v Kounicově ulici, po vyhazovu potom v letech 1988 až 1990 hráli v kulturním středisku na Šelepově ulici. V květnu 1991 se HaDivadlo spojilo s Pitínského Ochotnickým kroužkem a přesídlilo do Sukovy ulice v centru Brna, kde vytvořilo kreativní Kabinet múz. Zde vznikly legendární inscenace Lidská tragikomedie podle Ladislava Klímy či muzikál Hvězdy na vrbě, který jako první na jevišti reflektoval česká „hořkosladká“ léta šedesátá. Svou hereckou kariéru zde jako čerství absolventi JAMU zahájili Pavel Liška, Marek Daniel, Josef Polášek či Tomáš Matonoha.
Dnes hraje HaDivadlo v pasáži Alfa, v bývalých prostorách prvorepublikového kina. Vydejme se tam – z Domu pánů z Fanalu je to coby kamenem dohodil. Stačí sejít z náměstí, doleva Masarykovou a první ulicí vpravo, Jánskou, a jsme tam. Pasáž si udržuje konstruktivistického ducha moderního Brna a podobně je tomu i v divadle. Pár schodů a jste tam.
HaDivadlo se po trochu problematických sezonách, kdy se neumělo vyrovnat s poměrně velkým jevištním prostorem, ve kterém nefungovaly dříve úspěšné kabaretní pořady a komorní projekty, začíná opět formovat v přední brněnskou (a nejen brněnskou) divadelní scénu. Na repertoáru má řadu ambiciózních produkcí: od filmy inspirovaných inscenací Marx Bros., Machatého Extase, Kachyňova (a Procházkova) Ucha, Trierových Idiotů či Intimního života Pepka námořníka a Oliv Olivové se skvělými Jiřím Vyorálkem a Janou Plodkovou, přes významné dílo britské dramatičky Sarah Kane Psychóza ve 4:48, po soudobé české dramatické pokusy Modelka XXL Venduly Borůvkové či neverbální Rape Me! Martiny Krátké.
Vlajkovými loděmi současné tvorby jsou ale jiné tituly – oba byly světovými premiérami. Především je to groteska Arnošta Goldflama Doma u Hitlerů aneb Historky z Hitlerovic kuchyně s excelentním Petrem Jeništou v titulní postavě Hitlera a pak nedávná premiéra hry Viliama Klimáčka, několikanásobného držitele prestižní Ceny Alfréda Radoka. Napsal ji přímo pro soubor, jmenuje se Jsem Kraftwerk! a volně ji inspirovaly osudy hlavních hrdinů Čechovova Racka a všech divadelních avantgardistů světa. Vítejte v Brně!
podzimní premiéry: hadivadlo: česká měna, 30. 9., beehappy, 18. 10., divadlo husa na provázku: trosečník iiii, 27. 10., leoš aneb tvá nejvěrnější, 11. 11., reduta: valmont, 4. 11.www.hadivadlo.cz, www.provazek.cz, www.ndbrno.cz/reduta, www.divadloustolu.cz
|
|
|
| Foto: archiv divadel, J. Jíra, R. Vlk
|
|
|
 |
obsah čísla 93 |
 |
ročník 2011 |
|
témata |
|
| SANQUIS PLUS |
|
| GALERIE SANQUIS |
|
| PORADNA |
|
|
