Ten se trápí při studiích práv, ke kterým ho odsoudilo přání otce. Pragmatický bankéř z jihofrancouzského Aix-en-Provence chce pro svého syna užitečné a jisté povolání, zatímco Paul od dětství touží jen po jediném. Malovat. Muž, na jehož dílo se o pár desítek let později začnou odvolávat všichni moderní malíři, musel překonávat nejen nepochopení okolí, ale především zdolat vlastní pochybnosti. Horu pochybností! Ale když konečně na onen pomyslný vrcholek vystoupá, nenechá se už svést z cesty. Ten zarputilý podivín maluje bez přestání krajinu svého dětství, maluje věci, cukřenky, talíře, jablka a zůstává lhostejný ke všem výhradám pařížských kritiků. Neusiluje o aplaus zástupů, vlastně ani netouží po velké výstavě. A když pochybnosti přece jen zaťukají na okno, ví si už rady: „Mám vlasy a vousy větší než talent. Přesto však neztrácím kuráž, pokud jde o malbu!“
V redakci Sanquisu otevíráme tímto číslem, prvním v elektronické podobě, úplně novou kapitolu. Jsem ráda, že ji začínáme právě s příběhem Paula Cézanna.
Přeju nám i Vám, milí čtenáři, bon courage!
Děkuji Vám všem za podporu a přízeň. A moc se těším na další setkávání,
                                                Irena Jirků

Vpravo: Jan Vojta – Lovec, 2010, karton, kombinovaná technika