Vem si mou čapku, strejčku!

LEAR: Jak se máš, ty můj šašíku, jak se máš?
ŠAŠEK (Kentovi): Vem si mou čapku. Dobře uděláš.
KENT: Proč, blázne?
ŠAŠEK: Proč? Protože sloužíš tomu, kdo je v nemilosti.
Kdo není kam vítr, tam plášť, ten se brzo nastydne. Vem si mou čapku. Tvůj pán zavrhl dvě dcery a té třetí proti své vůli požehnal. Vem si mou čapku, jestli mu chceš sloužit. Jak jde život, strejčku? Já bych chtěl dvě čapky a dvě dcery!
LEAR: Proč, blázne?
ŠAŠEK: Rozdal bych jim všechno, co mám, jen
čapky bych si ponechal. Tady je ta moje. Druhou si vyžádej
od dcer.
LEAR: Pozor na bič, blázne.
ŠAŠEK: Pravda je pes. Musí do boudy. A přetáhnem ho bičem, aby se madam Čubka mohla válet u krbu a smrdět.
LEAR: To jsou hořké kapky!
ŠAŠEK: Naučím tě povídačku, chceš?
LEAR: Tak spusť.
ŠAŠEK: Dávej pozor, strejčku:
Nech si víc, než rozdáváš,
říkej míň, než co sám znáš,
nepůjčuj víc, nežli máš,
jezdi víc, než chodíváš,
méně věř, líp uděláš,
každou sázku dobře zvaž.
Zanech chlastu, holek taky,
zůstaň doma, když jdou mraky,
budeš hned mít trošku víc,
což je lepší nežli nic.
KENT: Tvá slova nejsou víc než nic, blázne.
ŠAŠEK: Taky jsem za ně nic nedostal. Nic není zadarmo, ani řeč advokáta. Nešlo by s tím nic něco udělat, strejčku?
LEAR: Kdepak, blázne. Z ničeho vzejde zase jenom nic.
ŠAŠEK: (Kentovi) Jako jeho renta. Taky nemá z čeho vzejít. Ale to mu řekni ty. Mně nevěří. Jsem blázen.
LEAR: Velký blázen!
ŠAŠEK: Víš, jaký je rozdíl mezi velkým a malým bláznem?
LEAR: Dám se poučit, blázne.
ŠAŠEK:Byl jednou jeden velký král,
co vzdal se velké země.
Jestli jsi toho krále znal,
řekni mu, ať jde ke mně.
Byl jeden blázen, teď jsou dva,
no to jsme tomu dali,
tady jsi ty a tady já,
ty velký a já malý.
LEAR: Blázníš, blázne? Já nejsem blázen.
ŠAŠEK: Všech jiných titulů ses vzdal. S tímhle ses už na-
rodil.
KENT: Ten blázen tak úplně neblázní, můj pane.
ŠAŠEK: Úplně ne. Velcí páni mi to nedovolí. A dámy jakbysmet. Chtějí si taky zabláznit, abych náhodou neměl na bláznění monopol. Dej mi vejce, strejčku, a já ti vrátím celé dvě koruny.
LEAR Dvě koruny? Celé?
ŠAŠEK: Rozseknu vejce na dvě půlky, vysaju vnitřek a dám ti dvě skořápky. Tys to tedy rozsek! Rozpůlit korunu a obě půlky rozdat! Jen osel nosí osla na zádech, aby se mu neumazal od bláta. Nasadils tomu korunu, když jsi tu zlatou rozdal. Jestli mluvím jako blázen, ať zbičujou toho, kdo na to přijde první. (Zpívá)
Blázni se letos neměli,
vždyť práce pro ně není,
moudří jim lezou do zelí,
dali se na bláznění.
LEAR: Odkdy je ti takhle do zpěvu, blázne?
ŠAŠEK: Od té doby, cos udělal ze svých dcer své matky,
strejčku. Protože kdyžs jim dal do ruky rákosku
a spustil sis kalhoty, (zpívá)
rozplakaly se radostí
a mě se zmocnil žal,
že jenom z vlastní blbosti
se bláznem stal můj král.
Prosím tě, strejčku, neměl bys pro mě učitele lhaní? Já bych se strašně rád naučil lhát.
LEAR: Když budeš lhát, blázne, dáme tě zmrskat bičem.
ŠAŠEK: Ty a tvé dcery jste rodinka k pohledání, strejčku. Ony mě dají zmrskat za to, že mluvím pravdu. Ty mě dáš zmrskat za to, že lžu. A občas dostanu bičem za to, že jsem zticha. Není nic horšího, než být blázen. Ale s tebou bych neměnil, strejčku. Okrájel sis rozum na obou koncích
a uprostřed ti nezbylo nic. Tady jde jeden tvůj skrojek. Vystoupí Goneril
LEAR: Pročpak ta chmura na čele, dcero? Poslední do-
bou se pořád mračíš.
ŠAŠEK: Tys býval kus chlapa a bylo ti fuk, jestli se tvoje dcera mračí nebo ne. Teď jsi nula, co pojde od nuly. I já jsem víc než ty. Já jsem aspoň blázen, ty nejsi nic.
(Ke Goneril) No jo, no jo, však já už jsem zticha. I když mlčíte, váš výraz mluví jasně.
Tiše, tiše, tiše, tiše,
kdo vše rozdal, o vše přišel,
tomu za čas kručí v břiše.
(Ukáže na Leara)

Úryvek z divadelní hry W. Shakespeara Král Lear, kterou přeložil Martin Hilský a v roce 2005, vydalo v angličtině a v češtině nakladatelství Atlantis

Celý svět je jeviště

Celý svět je jeviště
a všichni lidé na něm jenom herci:
mají své příchody a odchody;
za život každý hraje mnoho rolí
v sedmero aktech. Nejdřív nemluvně
kňourá a cintá chůvě v náručí.
Pak školák s fňukáním jde do školy,
na zádech brašnu, tváře čerstvě myté,
a loudá se jak šnek. Pak milenec:
pořád by vzdychal, skládal tklivé ódy
na všechno, co jen má ta jeho slečna.
A potom voják s knírem jako pardál,
kleje jak čert a žárlí na svou čest,
a rve se hned a rád a za slávou
se žene i před hlavně děl. Pak soudce,
co břicho nadité má z úplatků,
a přísný zrak a sestřižený vous,
úsloví zná i otřepané zkazky,
sehraje tu svou roli. V šestém aktu
nazuje papuče a je z něj dědek,
na nose brejle, měšec u pasu,
kalhoty z mládí, ještě zachovalé,
plandají volně na pohublých stehnech,
a kdysi zvučný hlas mu přeskakuje
a roztřeseně piští. Sedmý akt,
jímž končí tahle vzrušující hra,
je druhé dějství, zcela bez paměti,
bez zubů, zraku, chuti - bez ničeho....

Monolog Žaka (Jacques) z Shakespearovy komedie Jak se vám líbí, kterou přeložil Martin Hilský a v roce 1991 vydalo nakladatelství Dilia