„Ať žije ponožka, která lítá...“ zpívaly francouzské děti v Jizerských horách
SANQUIS č.40/2005, str. 60

V rámci projektu „Uměním ke svobodě“ uspořádalo občanské sdružení Audabiac v červenci tohoto roku ve spolupráci s francouzským sdružením Clarence 17denní pobyt francouzských dětí v Jizerských horách, v Albrechticích.

V rámci projektu „Uměním ke svobodě“ uspořádalo občanské sdružení Audabiac v červenci tohoto roku ve spolupráci s francouzským sdružením Clarence 17denní pobyt francouzských dětí v Jizerských horách, v Albrechticích. Záměr pobytu 15 francouzských dětí v České republice byl obdobný jako při výjezdech dětí z českých dětských domovů na tvrz Audabiac v jižní Francii. České děti jezdí do Francie v době letních prázdnin tvořit a odpočívat již čtvrtým rokem. Francouzské děti jely do Čech letos poprvé. Za nimi postupně přijížděli čeští „frankofonní“ umělci a věnovali se jim v „uměleckých dílnách“.
Děti z francouzského sdružení Clarence mají s českými dětmi z dětských domovů jedno společné; jejich rodinné zázemí je z nejrůznějších důvodů narušeno, ohroženo nebo vůbec neexistuje. Na rozdíl od českých dětí ale tyto děti žijí i ve ztížených rodinných podmínkách buď s jedním z vlastních rodičů, v lepším případě s oběma. Do jejich rodin docházejí denně vychovatelé a snaží se na rodiče a děti působit tak, aby děti pokud možno nemusely své rodiče opustit. Návštěvy vychovatelů v rodinách jsou vždy předem rozhodnuty soudem. Pouze ve výjimečných případech jsou děti, o které se nemůže ani jeden z rodičů postarat, umístěny buď ve sdružení Clarence, nebo v bytech v okolních městech. Žijí zde v malých skupinkách, často i se svými sourozenci a s vychovateli, kteří o ně pečují ve dne i v noci. Jakmile se situace v rodinách dětí zlepší natolik, že se o ně alespoň jeden z rodičů může opět zodpovědně starat, vrací se tito šťastní jedinci domů. Pokud ne, jsou umístěny do pěstounských rodin. Děti i jejich pěstouni však zůstávají nadále v kontaktu jak s rodiči, tak s vychovateli z dětského domova v Clarence.
Všech 15 dětí ve věku od 10 do 17 let cestovalo do České republiky poprvé v životě. Nové perspektivy „zemí Východu“ se otevřely i před očima jejich pěti vychovatelů. Ti se po celou dobu o děti starali tak jako ve Francii. Jen s tím rozdílem, že tady v Albrechticích se dětem ještě navíc věnovali umělci, s dětmi tu tvořili v nejrůznějších uměleckých dílnách a doprovázeli je i na exkurze a výlety po Jizerských horách.
Sdružení Clarence, odkud přijely tyto děti, se nachází asi 30 km od vesnice Audabiac a stejnojmenné tvrze. Nejbližší větší město se jmenuje Alés. Nepříliš vzdálený je Avignon. Počasí je v této části Francie výrazně teplejší než u nás, a to po celý rok. Teploty 30 °C a výše jsou tu koncem jara, v létě a na začátku podzimu běžné. Když zaprší, všichni se radují a vydechnou, často ale spadne jen pár kapek. Letos je v této části Francie velmi sucho a koryta některých řek jsou vyschlá.
Jaké bylo proto překvapení pro takto teplem hýčkané děti, když v Albrechticích hned druhý den po jejich příjezdu nebe potemnělo a spustil se liják. Teplota v noci klesla až na 7°°C. Provazy deště pevně obklíčily náš malý penzion a vesměs všichni ti malí a mladí Francouzi doufali, že jde o výjimečnou situaci a vyhlíželi modré nebe. Jenže to už přijížděli první umělci a vyhlížení z okna skončilo.
Jako první se do Albrechtic dostavily akademické malířky Miroslava Oberreiterová a Šárka Hejnová. Děti i vychovatelé se hned zapojili do díla. Malířkám děti pomohly rozestavět stoly pod přístřeškem na terase penzionu a v chodbě, rozmístit bedýnky, štětce, lepidla a spárovací hmotu. Za chvíli už si skupinka asi 10 dětí sestavovala své vlastní mozaiky z kousků různobarevných dlaždic a lepila je na dřevěné destičky. Mezitím dorazily hudebnice Hana Řepová a režisérka Marka Míková. Z aut vynášely hudební nástroje - kytary, flétny, bubínky, mikrofon, paličky, zesilovače... V podvečer přistála v kulečníkovém sále i celá bicí souprava. Další děti se tak už odpoledne zapojily do hudební dílny. Děti z Clarence, ovlivněny jižním a některé z nich i africkým podnebím, překypují temperamentem. Zájem o hudebně - rockovou dílnu byl proto veliký. Za pět dní tu děti secvičily nejrůznější verze českých a francouzských lidových písní, a to v jedinečné podobě. Na závěr této dílny nás překvapili i vedoucí, kteří zazpívali známý hit „Aux Champs Elysées“, jenže pozměnili text. V tom svém spontánně a radostně pěli o svém pobytu v Čechách.
Po několika dnech se počasí umoudřilo, a tak už na první společné vernisáži rozsvítily obličeje nás všech nejen sluneční paprsky, ale i nádherné pestrobarevné mozaiky a svižné rytmy bubeníků a pěvců. Mozaiky si tu vytvořili snad všichni, včetně vychovatelů a personálu penzionu. Střídaly se na nich motivy zvířat, květin a krajin. Vystavené mozaiky dětí a vychovatelů a ty, které přivezla paní Hejnová na ukázku, přitahovaly kdekoho. Pečlivě si je prohlédla i příjemná a vzácná návštěva z Prahy. Již třetí den, a to 6. července, nás totiž navštívil samotný francouzský velvyslanec v Praze pan Joël De Zorzi s chotí. Paní Soraya De Zorzi totiž převzala nad celou akcí záštitu, a tak zatoužila osobně spatřit francouzské děti, které se rozhodly podniknout dalekou cestu do Čech. Přijel i kulturní atašé francouzského velvyslanectví v České republice pan Franck Hivert. Ti všichni přivezli dětem nádherné knížky, poobědvali s nimi a poskytli rozhovor do reportáže jejich „filmové dílny“. Tu v Albrechticích vedl Francis Krummenacker, jeden z francouzských vychovatelů. Na závěr své návštěvy předal pan velvyslanec s manželkou dětem ještě jeden dárek: pozvání na francouzskou ambasádu v Praze. Tento dárek přijali všichni s nadšením. Děti na oplátku darovaly velvyslaneckému páru vlastnoručně vymodelovanou mozaiku - obraz české vlajky. Velvyslanectví na Velkopřevorském náměstí v Praze jsme navštívili 15. července. Pro francouzské děti a vychovatele to byl jistě nezapomenutelný zážitek. Součástí této návštěvy byl i přípitek s Jeho Excelencí, milé úsměvy paní Soray de Zorzi a radostné pobíhání jejich malého synka, který střídavě mizel pod velikou tabulí s koláčky a nápoji, střídavě pobíhal po nádherné terase a kličkoval mezi francouzskými dětmi. Výlet do Prahy završilo ještě jedno překvapení. Zprostředkovala je paní Michálková, šéfredaktorka časopisu o italské kuchyni Cucina Italiana. Byli jsme pozváni na vynikající italskou zmrzlinu do cukrárny Cream and Dream v Mostecké ulici. Francouzští vychovatelé se jí dobrovolně vzdali, ale zato si pochvalovali kvalitu a cenu českého piva. Z výletu do Prahy si děti odvážely navíc ještě obrázkovou knihu o Praze. Tu jim věnoval mistr italské kuchyně Vitto Mollica. Vydařilo se i počasí. Teplota se přibližovala té, kterou Francouzi důvěrně znají z domova z části Francie, která se jmenuje Languedoc Rousiillon, a ze sousední Provence.
Kromě filmové dílny se děti v Albrechticích zapojily do fotografické dílny Hedviky Šimkové, do divadelní dílny herců Pavla Kočího a Pavla Půty, do výtvarné dílny malířky Andrey Forsterové, do dílny vitráží výtvarnice Anny Wágnerové, do dílny divadelnice a sochařky Lizzy Clark, do sportovní dílny Pavla Janíka a francouzských vychovatelů. S dětmi tu tvořil i vychovatel Jean Michel Clanet, který ve svém volném čase maluje a vystavuje. Rád by, podobně jako anglická sochařka Lizy Clark, někdy v budoucnou vystavoval i v Praze.
Součástí pobytu v Jizerských horách byly i exkurze. Měli jsme štěstí. Většinou nepršelo. Děti ochutnávaly kozí sýry na kozí farmě v Pěnčíně, pilně sbíraly skleněné perly, které odpadávaly od strojů, navlékaly korálky, které dostaly v prodejně skla ve Smržovce, řádily v libereckém akvaparku. Spolu s překladatelkou a lektorkou Réjane Syslovou sbíraly borůvky na pravý francouzský koláč, ty zdatnější absolvovaly se zkušeným pedagogem Pavlem Janíkem půldenní cyklistický okruh po Praze. Nechyběl výlet do zoologické a botanické zahrady v Liberci. Tam nás také slavnostně přijal na radnici pan primátor Jiří Kittner. Liberec a Prahu si malí a velcí Francouzi oblíbili natolik, že se tam během krátkého pobytu několikrát vrátili. Mnohé děti při odjezdu z Albrechtic prohlásily se slzami v očích, že by rády svou návštěvu v Čechách zopakovaly. Ostatně něco málo z nálady dětí vyjadřuje úryvek následujícího popěvku, určený vychovatelům. Děti si totiž večer, aby nerušily, házely do pokojů tajná psaníčka a vzkazy v ponožkách. Některé z nich občas vylétly z pokojíků oknem ven a povlávaly ve větru jako pestrobarevné praporky. Spontánně tak dokreslovaly spolu s mozaikami a kašírovanými loutkami tvůrčí atmosféru v malém penzionu Fania, odkud je Špičák, „co by kamenem dohodil“.
Přeložený úryvek písně dětí pro francouzské vychovatele:
Rozhodli jste se s námi jet do Čech
A my doufáme, že jste se nezklamali
Strávili jsme v Čechách krásné chvíle
Našli jsme tu prima kamarády
Ať žije ponožka, která lítá
I když jste na nás někdy byli naštvaní
A řítili se za námi do schodů
Stejně vás máme pořád rádi
Stejně jsme všichni kamarádi
Ať žije ponožka, která lítá

Foto Radka Dubanská



obsah čísla 40 ročník 2005





poslat e-mailem



SANQUIS PLUS




GALERIE SANQUIS




ORBIS PICTUS



PORADNA