| Proč potřebujeme vědu a výzkum? |
|
Irena Jirků |
| SANQUIS č.91/2011, str. 85 |
Chtěl bych vidět kmenové buňky
Věda a výzkum přinášejí inovace, pokrok, naději, zamyšlení, zábavu... Finanční otázka? Určitě, výzkum stojí hodně, ale chceme-li překonat rakovinu či diabetes, pak se nemůžeme strašit penězi... Spousta lidí si neuvědomuje, co stojí za objevením nových léčebných postupů. Možná bychom měli svoji pozornost více poutat na lékaře a vědce než na politiky a fotbalisty, kteří nám přece nezachraňují životy.
Jako malý jsem chtěl být pilotem. Ovšem z dětského snu nezbylo nic, v současnosti studuji obor laboratorní asistent. V budoucnosti se chci věnovat molekulární biologii a genetice. Fascinujícími jsou pro mě kmenové buňky, které jsou unikátem našeho těla. Jednou bych chtěl kmenové buňky vidět na vlastní oči. To je můj malý sen, který si chci splnit.
1. místo, Lukáš Landsmann, 18 let (úryvek z textu)
|
|
|
|
A co třeba atomová bomba?
Je super, že dokážeme vyléčit spoustu nemocí, že si dokážeme vysvětlit mnoho věcí... Za to vděčíme vědě. Jenomže každá věc má rub i líc, a tak i věda má svou stinnou stránku. Co třeba atomová bomba? Každý vědec je jistě šťastný, když objeví něco nového, ale skoro vždycky se najde někdo, kdo by toho chtěl zneužít. Věda ale není špatná, ba naopak, za všechno může lidský faktor...
2. místo, Kateřina Zemanová, 12 let (úryvek z textu)
Dveře do budoucnosti
Objevy učiněné za posledních sto let v oblasti medicíny jsou skutečně převratné! Spalničky, černý kašel a další smrtelné nemoci jsou díky poznatkům vědců vymýcené. Věda zkvalitnila život, učinila ho pohodlnějším a bezpečnějším. Avšak je politováníhodné, že velkého uplatnění našla věda i ve službách armády. Chemické a jaderné zbraně, které drží pomyslný Damoklův meč nad budoucností lidstva, i to je výsledkem lidského bádání.
Bez vědy a výzkumu se v dnešní době neobejde žádná lidská činnost. Jejich uplatnění je široké – od medicíny přes průmysl, sport, astronomii, biologii až po armádu. Záleží jen na nás, na naší volbě, zda se stane věda dveřmi k lepší budoucnosti, nebo zda bude naší záhubou.
3. místo, Martin Petr, 19 let (úryvek z textu)
Modlitba za mámu
Andílku, odpusť mi, že jsem odmlouvala, když mě tatínek poslal utřít nádobí. Venku bylo tak krásně! Na zahradě lítal motýl a já si myslela, že nádobí počká, zatímco žluťásek by se mi ztratil. Taťka se zlobil. Říkal, že se mám chovat lépe, abych potěšila maminku.
Andílku, zařiď, aby se maminka uzdravila! Ať už jí nepadají vlásky, mně se víc líbila, když vypadala jako princezna! Má na těle hodně jizev. Já mám jen jednu malou, kterou jsem si udělala, když jsem spadla z kola. Pamatuji si, že mě to bolelo, až jsem brečela. Maminka má jizvy všude, ale neviděla jsem ji plakat ani jednou! Stejně si myslím, že ji to muselo bolet stokrát víc než mě!
Často si se mnou zpívala. Uměla to krásně, možná zpívala líp než Sněhurka a její ptáčci! Ale teď se mamince změnil hlas. Chraptí a poslední dobou vlastně moc nemluví. Jenom když má žízeň, anebo když chce, aby ji tatínek posadil na postel. Prosím tě, andílku, nemohl by ses v nebi přimluvit, aby doktoři vymysleli pro mamku prášek nebo sirup?
Táta mi říkal, že na její nemoc žádný lék neexistuje. Ale ty víš, jak maminku vyléčit, viď? Nechceš ten nápad pošeptat některému tomu člověku v bílém plášti? Chci, aby maminka byla zase jako dřív.
Slibuji ti, že pak budu utírat nádobí tak dobře jako nikdo na světě!
Zvláštní ocenění, Lucie Hrochová, 17 let
|
|
|
|
 |
obsah čísla 91 |
 |
ročník 2011 |
|
témata |
|
| SANQUIS PLUS |
|
| GALERIE SANQUIS |
|
| PORADNA |
|
|
