| V hlavní roli: zdravá kosmetika |
|
Marcel Sauer |
| SANQUIS č.90/2011, str. 93 |
| Přírodní kosmetika či biokosmetika představují setkání touhy po zkrášlování a uvědomění si, že tak lze činit přirozenými prostředky. Ty využívají léčivý potenciál nabízený přírodou a náš svět přitom zatěžují minimálně.
|
|
Odvětví, které začalo před pár desítkami let jako spíše pamětnická cesta za recepty našich babiček, se vyvinulo v exkluzivní řadu kvalitních produktů dobývajících si zasloužené místo na trhu. Tento trend dynamicky sílí a není divu, že se z něho snaží profitovat i některá kosmetická impéria, která ovšem nemají s přírodou takřka nic společného. Aby šly s dobou, některé firmy prostě jen své osvědčené konvenční receptury obohatí pár kapkami rostlinného výtažku, anebo prohlásí krém s obsahem ropných derivátů za přírodní a úspěch mají zaručen. Současná legislativa takové jednání totiž umožňuje.
V obchodu s kosmetikou se dnes ocitáme v hustém lese rašících výhonků a statných stromů, kde větve vzrostlejších a mohutných kmenů záměrně brání v rozhledu. Je snadné podlehnout příjemnému mámení reklamních kampaní. Anebo se nedáme ošálit a pak hledáme odpověď na prostou otázku: Co je a co není přírodní kosmetika?
Kolik bambuckého másla?
Začněme s průzkumem u popisků na obalu každého kosmetického výrobku. Etikety se složením přípravku jsou od toho, aby se četly. Složení přísad je seřazeno podle množství látky použité ve výrobku. Takzvaný INCI (International Nomenclature of Cosmetic Ingredients) standard je povinný a řídí se určitými pravidly. Všechny složky výrobku musí být seřazeny sestupně, přičemž na začátku přehledu jsou uváděny ty suroviny, kterých je v balení nejvíce. Snadno si tak lze ověřit, zda například v balení bambuckého másla je opravdu bambucké máslo či zda alespoň patří mezi hlavní složky.
V současném světě, kdy má větší váhu naše peněženka než náš hlas, ovlivňujeme svými nákupy chování firem i jejich přístup k životnímu prostředí. Právě proto je jedním ze základních hesel obchodu transparentnost, kdy společnosti zveřejňují informace nejen o složení a původu surovin, ale třeba i o své snaze zabývat se sociální situací pěstitelů.
Na rozdíl od biopotravin však u přírodní kosmetiky bohužel neexistuje nikde na světě zatím potřebná legislativní ochrana spotřebitele. Výrobci mohou jako přírodní nebo bio tedy označit cokoliv. Jak se jim máme ubránit? Chceme-li skutečně používat jen kosmetiku, která je zdravá a šetrná k přírodě, musíme hledat takovou, jíž byl udělen národní certifikát.
Certifikační organizace Kontrola ekologického zemědělství (KEZ) uděluje dva různé certifikáty: Certifikovaná přírodní kosmetika označuje výrobek, který je z přírodních surovin, značka CPK bio potom potvrzuje, že výrobek obsahuje více než deset procent surovin z ekologického zemědělství.
V České republice se tyto certifikáty udělují od roku 2007, v sousedním Německu už od roku 1996. Tamní certifikáty mají platnost patnáct měsíců a během této doby může být výrobce namátkově kontrolován.
|
|
|
Evropské parametry
V roce 2007 založili evropští výrobci přírodní kosmetiky neziskovou organizaci NaTrue, která díky jednotnému označení produktů nabízí lepší orientaci v nabídce přírodní kosmetiky, kterou vyrábějí členské firmy z různých zemí světa. Tato organizace se zároveň zasazuje o zavedení zákonných standardů, které by vymezily právní rámec pro značení přírodní kosmetiky. NaTrue rozlišuje tři stupně kontrolované přírodní kosmetiky: 100% přírodní kosmetiku bez obsahu jakýchkoliv chemických látek, přírodní kosmetiku se 70% podílem bio složek a biokosmetiku, v níž nejméně 95 % surovin pochází z kontrolované ekologické produkce nebo volného kontrolovaného sběru. Tato přísná kritéria splňuje například americká Burt´s Bees, nebo německé firmy.
Představitelem tradičních a kvalitních německých producentů je třeba Dr. Hauschka. Firma už od roku 1935 vyrábí antroposofická léčiva, koncem šedesátých let uvedla na trh také přírodní kosmetiku pod značkou Dr.Hauschka. Při výrobě využívá speciální rytmický způsob k získání rostlinných výtažků zředěných vodou, které jsou dlouho uchovatelné i bez jakéhokoliv přidání alkoholu. V roce 1989 také řetězec drogerií DM vsadil na přírodní kosmetiku a založil Alverde. Podle německé Společnosti pro výzkum spotřeby je dnes Alverde tamní nejprodávanější certifikovanou značkou - a to za dostupné ceny.
Na českém trhu najdeme zatím jen několik firem, které nabízejí certifikované produkty přírodní kosmetiky – jsou to např. Nobilis tilia, Botanicus nebo Saloos.
|
|
|
Přírodní kosmetika neobsahuje látky podezřelé z negativního ovlivňování lidského zdraví. Základními surovinami jsou rostlinné oleje (například jojobový, mandlový, avokádový), rostlinné vosky (například včelí), rostlinné extrakty (například měsíček, levandule, meduňka) a esenciální oleje. Neobsahuje syntetická barviva a parfémy, silikony, geneticky modifikované suroviny, chemické UV filtry a ropné produkty (například vazelínu, parafín). Jako emulgátory (suroviny, které spojují vodu a olej) se používají látky, které jsou doporučeny pravidly pro kontrolovanou přírodní kosmetiku (např. na bázi rostlinného glycerinu a přírodních mastných kyselin – třeba z kokosového oleje). Jako konzervanty fungují i mořská sůl, rostlinné bylinné výtažky chránící před růstem bakterií, nebo přírodní nedenaturovaný alkohol. Suroviny nejsou testovány na zvířatech.
Biokosmetika – její produkty vznikají také na bázi surovin přírodního charakteru, které ale současně pocházejí z ekologického zemědělství a pro tento účel mají platná nezávislá osvědčení. Ze zdravotního hlediska je podstatné, že při pěstování rostlinných surovin určených pro biokosmetiku nesmí být použita syntetická hnojiva ani syntetické přípravky proti škůdcům, jejichž nejznámější skupinou jsou pesticidy.
Konvenční kosmetika používá minerální oleje a vosky z ropného průmyslu (ropné produkty, parafíny, silikony). U mnoha z nich existuje podezření, že neprospívají lidskému zdraví, navíc pokrývají pokožku neprodyšným filmem, který brání přirozenému fungování a dýchání kůže. Jako emulgátory se obvykle vyžívají syntetické polyethylenglykoly – PEG deriváty, které změkčují pokožku a činí ji tak propustnější pro další škodlivé látky ve výrobku. PEG deriváty často obsahují dioxiny s ethylen oxidem, které jsou rakovinotvorné a poškozují dědičné geny. Jako rozpouštědla v parfémových směsích se často používají ftaláty, které mohou způsobovat poruchy rozmnožovacího a hormonálního systému, poruchy ledvin a jater, kde se také hromadí. Jako konzervanty fungují například ropné produkty – parabeny, formaldehydy a jejich deriváty, které obsahují zdraví škodlivé halogenorganické sloučeniny. Při nadcházejícím létu je třeba zvláště zmínit opalovací krémy, které jsou postaveny v konvenční kosmetice na syntetických UV filtrech (často oxybenzon podezřelý z hormonálního působení). Tyto filtry pronikají skrz kůži, ukládají se v těle a jejich stopy byly nalezeny i v mateřském mléce. Přírodní kosmetika naopak používá minerální pigmenty (např. oxid titaničitý), které odrážejí sluneční paprsky a nevstřebávají se do kůže.
|
|
|
|
|
 |
obsah čísla 90 |
 |
ročník 2011 |
|
témata |
|
| SANQUIS PLUS |
|
| GALERIE SANQUIS |
|
| PORADNA |
|
|
