Na satelitních fotografiích připomíná komplex budov proslulého uměleckého učiliště Bauhaus leteckou vrtuli. V Desavě, průmyslovém městě na půl cesty mezi Lipskem a Berlínem, jej postavil v letech 1925–1926 architekt Walter Gropius. Již před první světovou válkou snili italští futuristé o domu „z betonu, oceli a skla, bez plastických a malovaných ornamentů, který je bohatý pouze vnitřní krásou svých linií a modelace, výjimečně brutální ve své mechanické prostotě...“ V Desavě se jejich sen stal skutečností. Hlavní budovu s předsunutou skleněnou fasádou s průsvitnými rohy a odhalenými konstrukčními prvky můžeme s arabskou nadsázkou považovat za matku všech funkcionalistických staveb, byť princip otevřené architektonické estetiky uplatnil už evropský „skleněný“ expresionismus (1910–1925).
Změna architektonického paradigmatu, kdy nosné cihlové zdi nahrazuje odlehčená, transparentní a prostorově úspornější ocelová nebo železobetonová konstrukce s plochou střechou, byla vedle demonstrace tehdy nových progresivních technologií též odrazem společenské změny – vzniku moderní společnosti. Novorenesanční radnice v Desavě z roku 1901 ukazuje, o jak radikální změnu šlo. Ač ji postavili jen 25 let před Bauhausem, byl její historizující styl masivních zdí, arkýřů a obloukových oken už v době svého vzniku mentálně zastaralý, možná o několik století.