| Úrazy oka: zvláštní kapitola oftalmologie |
|
MUDr. Milan Odehnal MBA |
| SANQUIS č.88/2011, str. 74 |
Mechanismy i charakter poranění oka jsou velmi různorodé. Zasažena může být vlastní oční koule (neboli bulbus) nebo její okolí. V oftalmologické praxi se nejčastěji setkáváme s tržnými rankami víček a cizími tělísky na rohovce. Mezi nejvážnější úrazy patří pronikající poranění nebo poleptání chemikáliemi.
|
|
|
Příroda chrání tento jemný orgán, který nám zprostředkovává 80 procent vjemů z okolního světa, velmi důmyslně. Na komplexní ochraně oka se podílejí kosti nosu a oční jamky, ale i refl exní sevření víček, možnost pootočit hlavou a chránit se rukama. I vlastní bulbus je vůči negativním vlivům dost odolný. Přesto v některých případech, zvláště tam, kde působí velká kinetická rychlost a zásah je příliš masivní, obranné mechanismy nestačí. Dle statistik úrazy oka postihují především muže a přibývá úrazů oka u autonehod. Osvěta a prevence mají přednost před pokroky zdokonalující se léčby.
Mezi nejčastější úrazy v okolí oka patří tržné ranky kůže víček a obočí. Bývají důsledkem pádů na různé předměty nebo úderů předmětů do oblasti v okolí očí. Vídáme je při autonehodách, napadeních, ale také při pokousání zvířaty. Po chirurgickém zákroku se i rozsáhlé a krvácející rány většinou velmi dobře hojí. U některých poranění víček (např. kousnutí psem) bývají porušeny odvodné slzné cesty. Při jejich přerušení je nutná mikrochirurgická rekonstrukce, protože hrozí porucha fyziologického odtoku slz.
Oftalmologové se často setkávají s pacienty, kteří přicházejí s cizím tělískem v oku – pod víčky, na spojivce nebo v rohovce. Tyto úrazy vznikají při broušení různých předmětů, pilování či vrtání bez ochranných brýlí, ale také při vymetání sazí nebo škrábání omítky. I drobné tělísko představuje vždy bolestivé postižení, které značně dráždí oko. Z víček jej odstraňujeme mechanicky štětičkou, někdy musíme převrátit horní víčko. Z rohovky odstraňujeme tělíska pod mikroskopem speciálními nástroji. Bolestivé příznaky má i eroze rohovky, která vzniká škrábnutím prstíkem dítěte, větvičkou apod.
Další skupinu představují tupá poranění oka – při autonehodách, pádech, rvačkách. Tato poranění jsou zrádná, nemusí být na první pohled patrná, a přesto mohou poškodit oční struktury. Mohou být provázena i zlomeninami očnice. Mezi nimi má zvláštní místo hydraulická zlomenina neboli blow-out fraktura, při které v důsledku prudkého úderu (míčkem, pěstí) dochází k prolomení spodiny očnice. V místě zlomeniny je mezi úlomky kosti mechanicky uchycen okohybný dolní přímý sval. Chirurgické řešení spočívá v uvolnění okohybného svalu a plastické úpravě kostí spodiny očnice.
Nejobávanější poranění
Pronikající poranění oka je nebezpečné, protože otevřená rána v oku vytváří vstupní bránu infekce, nehledě na devastaci těžko nahraditelných nitroočních tkání. Tyto úrazy vznikají působením velké a náhlé kinetické energie a většinou ostrými předměty (nůž, drát apod.). Patří sem i střelná poranění. U penetrujících poranění může být také přítomno nitrooční cizí tělísko. Na tuto možnost myslíme již při anamnéze úrazu (u manipulace se střelnou zbraní, při bušení do kamene kladivem atd.) Penetrující poranění oka patří vždy na specializované oční pracoviště. Primární terapií je hermetické, mikrochirugické uzavření porušených očních obalů – rohovky nebo bělimy. Často přichází na řadu rekonstrukce předního segmentu oka, vyjmutí zkalené čočky i ošetření sítnice. Cizí nitrooční tělíska (nejčastěji umístěná ve sklivci nebo na sítnici) se extrahují složitými, tzv. vitreoretinálními zákroky.
Také chemické poškození oka při neopatrné manipulaci s kyselinami a louhy znamená nešťastné poranění. Louhy považujeme za horší zlo, protože pronikají velmi agresivně do očních tkání (rozpouštějí buňky) a v krátké době poškodí především rohovku. První pomoc je u chemických poranění klíčová. Rozhoduje o budoucnosti zrakových funkcí. Spočívá v okamžitém, opakovaném a třeba i násilném vyplachování oka obyčejnou vodou. Rychlé zředění škodliviny pomůže, ale nestačí. Z oka musíme co nejrychleji odstranit zbytky chemikálií a škodlivin. Jakékoli zbytky například vápna, malty, štuku ukryté pod víčky nebo ve spojivkovém vaku začnou nenapravitelně ničit oční tkáně. Proto neváháme otočit víčka (hlavně horní) a manuálně odstranit všechny zbytky škodlivin. Po očistě oko sterilně přikryjeme, nedáváme žádné kapky a masti a co nejrychleji odešleme na odborné oční pracoviště.
Popálení oka způsobí cigareta, přímý oheň, horká voda apod. Léčebný postup je obdobný jako u chemického poškození. K poškození oka ultrafialovým zářením dochází při svařování nebo slunění pod umělým horským sluníčkem a bez ochranných brýlí. V popsaných situacích vzniká ultrafialová keratokonjunktivitida – velmi bolestivý zánět rohovky, který většinou v pozdních nočních hodinách přivádí pacienty jako slepce do ordinací očního lékaře. Podobné příznaky vyvolá pobyt ve vysokohorském prostředí bez náležitých ochranných brýlí (tzv. sněžná slepota).
První pomoc při očních úrazech
Až na mimořádně důležitou první pomoc při chemickém poleptání oka u ostatních úrazů oka radikální primární ošetření raději nedoporučujeme. Jemné struktury oka by mohly být při nešetrné manipulaci poškozeny. Postačí, když oko sterilně přikryjeme, pacienta celkově zklidníme a zajistíme rychlý odvoz na oční pracoviště.
Článek je podpořen MZOFNM 2005
|
|
|
|
|
 |
obsah čísla 88 |
 |
ročník 2011 |
|
témata |
|
| SANQUIS PLUS |
|
| GALERIE SANQUIS |
|
| PORADNA |
|
|
