Hledají se sourozenci Slunce
Zuzana Sobotková  
SANQUIS č.87/2011, str. 54

Jak již dávno víme, hvězdy vznikají v početných skupinách. Ne vždy se však povede, aby hvězdní sourozenci zůstali spolu po celý svůj život. Rušivé gravitační vlivy okolí mohou skupiny roztrhat a členy rodiny poslat do různých koutů Galaxie. To se zřejmě přihodilo i sourozencům našeho Slunce. Nalezneme je někdy v obrovském prostoru Galaxie mezi miliardami jiných hvězd?
Mlhovina Rosetta – pestrobarevná „porodnice“ nových hvězd

Stačí malý impulz

Na počátku našeho rodinného příběhu se vznáší pouhý oblak plynu složený převážně z molekulového vodíku. Takový oblak částic žije v křehké rovnováze mezi vlastním pohybem částic a jejich vzájemným gravitačním působením. Jenže stačí jen malý impulz – a všechno je v mžiku jinak. Rovnováha se poruší a oblak se začne smršťovat. Spouštěcím mechanismem může být třeba rázová vlna po výbuchu blízké supernovy anebo srážka dvou galaxií.
Gravitační smršťování může zastavit jedině energie, která působí proti gravitaci. Ta se však dostaví, až když smršťování materiálu vytvoří vodíkovou kouli natolik hustou a tedy také horkou v jádru, že se v něm zažehnou termonukleární reakce. Konkrétně reaguje vodík za vzniku helia a uvolněná energie je více než dostatečná na to, aby koule dokázala čelit vlastní gravitaci. V této chvíli můžeme objekt bez ostychu nazvat hvězdou. Boj s vlastní tíhou se teď stává jejím celoživotním údělem.
Takto bude vypadat družice Gaia, která proměří miliardu hvězd. Nese dva teleskopy a 170 CCD čipů.

Sourozenci z jedné kolébky

Výsledky fyzikálních výpočtů ukazují, že maximální možná hmotnost hvězdy se pohybuje kolem stovky Sluncí. Hmotnost vodíkového mračna bývá tisíckrát větší než Slunce. Z takového množství materiálu tedy nemůže vzniknout jediná hvězda – kolos by totiž v žádném případě nedokázal držet pohromadě a vytvořit z vodíkového mračna jednu hvězdu by bylo vysloveně plýtvání, s nímž příroda rozhodně nepočítá. Proto z jednoho oblaku při smršťování vznikají rovnou desítky či stovky nových hvězd. Těmto sourozeneckým skupinkám říkáme hvězdokupy.

Kam se poděli sourozenci?
Všechny teorie o vzniku hvězd se zdají být logické, správné, ověřené také pozorováním mnoha existujících hvězdokup. Naše nejbližší hvězda, Slunce, však jako by se narodila jinak. V jejím okolí žádné sourozence nepozorujeme.
Jak bychom je poznali? Jednoduše – byli by stejně staří, se stejným chemickým složením a kolem středu Galaxie by se pohybovali úplně stejně. Gravitační pošťuchování v Galaxii sice mohlo některého z bratrů a sester odvát od skupiny hodně daleko, ale podle dosavadních předpokladů by v zásadě Slunce mělo mít většinu sourozenců relativně po boku. To znamená, že bychom je museli vidět na obloze neozbrojeným okem nebo malým dalekohledem.
Naše Galaxie z pohledu shora. Její celková hmotnost se odhaduje na tři až šest bilionů Sluncí.

Zahnala je gravitace

Kam se sluneční sourozenci ztratili? Vypadá to, že se rozprchli do celé Galaxie. Když ruští astronomové zahrnuli do svých simulací gravitační vliv galaktických ramen, dospěli svými výpočty přesně k tomuto závěru. Gravitační „postrkování“ a rušení nově vznikající hvězdokupy od spirálních ramen vůbec není zanedbatelné, jak se doposud myslelo. Neviditelní členové rodné hvězdokupy našeho Slunce už za svůj život oběhli kolem galaktického centra 27krát. Těch pět miliard let a téměř třicet oběhů je dost dlouhá doba na to, aby se rodinka rozletěla do světa.

Družice Gaia – lovec příbuzných
Možná pro nás nicméně v dálce svítí pomyslné světélko naděje na to, že objevíme alespoň několik hvězd z té samé porodnice, kde přišlo na svět naše Slunce. V roce 2012 by měla do vesmíru vyletět družice Gaia a jejím úkolem má být velice přesné měření polohy, vlastního pohybu, stáří, teploty a chemického složení asi jedné miliardy hvězd v naší Galaxii. Zdá se velmi nepravděpodobné, aby se alespoň jedna jediná hvězda svými vlastnostmi nepodobala našemu Slunci natolik, abychom mohli s klidným svědomím vyhlásit, že jde o jeho sourozence.

Plejády, nejznámější sourozenecká skupina
 
Jinak se tato hvězdokupa nazývá také Kuřátka, Sedm sester nebo Subaru (odtud také název modelu automobilu). Asi každý z nás, kdo kdy obrátil pohled k obloze, se s Plejádami setkal. Často o nich ale náhodní pozorovatelé nevědí, protože si výraznou hvězdokupu pletou s mnohem hůře rozpoznatelným Malým vozem. Tvarem se oba útvary velice podobají, rozlišit je ale lze podle velikosti. Plejády jsou velice mladé hvězdy, za sebou mají jen asi sto milionů let života. Proto také pořád drží pěkně pohromadě. Ovšem přijde čas, kdy i tito sourozenci opustí teplo rodinného krbu a vydají se každý na jinou stranu. A opět ne zcela dobrovolně – za jejich rozpadem budou i v tomto případě stát rušivé gravitační síly okolí.
 
Foto: archiv NASA/ESA, University of Arizona, ESA/PACS & SPIRE Consortium/HOBYS Key Programme Consortia


obsah čísla 87 ročník 2011





poslat e-mailem



SANQUIS PLUS




GALERIE SANQUIS




ORBIS PICTUS



PORADNA