Byli mezi nimi herci Mary Pickfordová, Rudolfo Valentino, Charlie Chaplin, Marylin Monroe, Greta Garbo, Spencer Tracy, Marlene Dietrichová či Clark Gable, dirigent Arturo Toscanini, operní pěvci Enrico Caruso a Fjodor Šaljapin, malíř Pablo Picasso, spisovatel William Somerset Maugham, ale i viceprezident Spojených států Henry Wallace, ministr zahraničí John Foster Dulles či zakladatel stejnojmenného automobilového koncernu Walter P. Chrysler.
22. října uplynulo 120 let ode dne, kdy se Max Wolf ve Vídni narodil. Muzikál je tedy do jisté míry netradičním uctěním jeho osobnosti a toho, co za svého života vykonal. Autor scénáře muzikálu Jefim Fištejn k tomu uvádí:

Jefim Fištejn
„Když jsem se nejdříve z vyprávění a pak z útlé knihy dozvěděl o zcela kromobyčejném osudu profesora Maxe Wolfa, měl jsem pocit trapnosti z očividné mezery ve vědomostech: jak je možné, že jsem se nikdy předtím nesetkal se jménem zakladatele dvou lékařských oborů, vynálezcem ve světě docela známého preparátu, „zázračného doktora“, mezi jehož pacienty nechybí snad žádný ze slavných a mocných tohoto světa? Byli mezi nimi filmové hvězdy, spisovatelé, operní pěvci, malíři a politici absolutně největšího světového věhlasu. Jak je možné, že my jsme obdivovali je, zatímco oni po dlouhá desetiletí obdivovali jeho jako nejvyšší autoritu v otázkách zdraví? Jaká je potom cena slávy a kdo z nich si opravdu slávu zaslouží? Byl to zkrátka hotový námět na divadelní zpracování - námět plný neuvěřitelných postav a situací, z nichž většina - a to je to nejneuvěřitelnější! - má původ ve skutečném životě profesora Maxe Wolfa.“

Některé scény v muzikálu čerpají pouze ze života doktora Maxe Wolfa, něco je oproti skutečnosti pozměněno, něco dokonce s uměleckou nadsázkou zcela vymyšleno. Vždyť vedle reálných postav hlavního hrdiny, jeho manželky, spolupracovnice a řady slavných pacientů v muzikálu vystupuje také Bůh, Ďábel, andělé a část děje probíhá v nebi a předpeklí. Muzikál zkrátka není od toho, aby kopíroval realitu, ale především aby pobavil. A to byl úkol především pro režiséra Jozefa Bednárika:

Jozef Bednárik
„Muzikál Elixír života je z rodu muzikálů takzvaně biografických. Jeho hrdina však nebojuje u Waterloo ani v císařských postelích jako v muzikálu o Napoleonovi, nestojí před inkvizicí jako Galileo, ani nehoří na hranici jako Johanka z Arku. Pan doktor Max Wolf, jeden z objevitelů enzymoterapie, prostě žil, usilovně pracoval a disciplinovaně konal dobro. Naštěstí jeho nefotogenická upřímnost, tvořivost a nemuzikálová prostota jsou v námětu Jefima Fištejna a v textech Gabriely Osvaldové konfrontovány s bizarním panoptikem neupřímnosti, exaltovanosti, grotesky a cynismu světa kolem něj. Ten kontrast mě zaujal. Druhým prvkem, pro mne atraktivním, je možnost vrátit se v Elixíru života k muzikálu totálně stylizovanému, nerealistickému, komponovanému spíše jako koláž revuálních čísel, díky muzice Ondřeje Soukupa atmosféricky i stylově nádherně odlišných.“

Profesor Max Wolf se se svou spolupracovnicí Helenou Benitezovou řadu let věnoval výzkumu enzymů a společně sestavili enzymové směsi, nazvané podle počátečních slabik jejich příjmení WoBe-enzymy. Muzikál ale není o lécích. Má i svou hlubší filozofickou rovinu, protože vedle řady ryze zábavných pasáží pojednává o hodnotách jako láska, sláva, vděk, podlost i o tom, co je vlastně lidský život a jak mu dát užitečnou a důstojnou náplň. V působivých scénách pak přibližuje především některé lidi, s nimiž se Max Wolf během svého dlouhého života setkal. A ty vynikajícím způsobem ztvárňují herci a zpěváci, které se podařilo do muzikálu obsadit. Ve dvojroli jako Wolfova manželka Edith a zároveň jeho spolupracovnice Helena Benitezová vystupuje Lucie Bílá, kterou alternuje Radka Fišarová. Profesora Wolfa hraje Miroslav Táborský v alternaci s Radimem Kalvodou, jako Nejvyšší se na jevišti objevuje Kamil Střihavka alternován Lukášem Kumprichtem. Vilém Čok si s chutí zahraje Anděla a Václav Bárta v alternaci s Martinem Poštou zase Ďábla. Jsou zde role Marylin Monroe, Grety Garbo, Picassa, Šaljapina a řady dalších. A pro všechny z nich složil Ondřej Soukup krásné písničky, z nichž určitě alespoň některé budou aspirovat na to, stát se opravdovými hity:
Ondřej Soukup
„Téma muzikálu bylo pro mě jako skladatele hodně zajímavé. To, že doktor Max Wolf byl Žid, který pocházel z Rakouska a odstěhoval se do USA, že se v muzikálu dále objevují sovětští špioni, brooklynští gangsteři, hollywoodské hvězdy, Bůh, Ďábel, šamanka atd., mi umožnilo velké stylové rozpětí. Mohl jsem tak použít nejrůznější žánry - od lidových písní přes kabaretní nebo etnickou hudbu až třeba po jazz nebo šanson. Tak trochu šibeniční byl termín, do kterého jsem všechno musel stihnout. Nevěřil jsem, že se dá napsat muzikál - 29 písniček - za čtyři měsíce, a to se mi teď podařilo. Kromě toho velmi rád spolupracuji s režisérem Jozefem Bednárikem, protože on je smršť invence, netradičních nápadů a občasného šílenství, a to je pro mě velmi inspirativní.“

Muzikál má spád, divák s pobavením očekává, jaká mnohdy i bláznivá scéna přijde vzápětí. A samozřejmě hudbu a písničky Ondřeje Soukupa i tentokrát doprovázejí texty Gabriely Osvaldové:

Gabriela Osvaldová
„Měla jsem zpočátku obavy, jak se do tématu - životního příběhu vědce - trefíme muzikálovou formou, ale pak mě psaní textů písní začalo bavit. Jsou to texty o obecných lidských problémech. S osobností doktora Maxe Wolfa jsem se seznámila velmi detailně a jeho přístup k životu i neobyčejná všestrannost mě velice zaujaly. Já takové lidi velmi obdivuji. V našem světě oslavujeme hlavně hvězdy šoubyznysu, a zapomíná se na vědce, kteří toho dokázali mnohem více. Tento muzikál se to snaží alespoň trochu vynahradit.“

Muzikál Elixír života v Divadle Ta Fantastika zkrátka určitě stojí za to, aby se na něj přišlo podívat co nejvíce diváků. Patrně větší měrou, než u muzikálů bývá obvyklé, budou mezi nimi zastoupeni lékaři a vědci. Vždyť hlavní hrdina byl jedním z nich.