| Co ještě nevím o snu a bojím se zeptat |
|
doc. PhDr. Jiří Kocourek Ph.D. |
| SANQUIS č.87/2011, str. 40 |
| Dovoluji si parafrázovat Woodyho Allena s jeho snímkem o sexualitě možná z podobných důvodů, které se filmem pokouší řešit. V případě snové problematiky je téma v podstatě jednoznačnější a pořád to stejné: význam snů je podceňován a bagatelizován.
|
|
Možná se nad snem více zamyslíme, když vykazuje jakousi tendenci k opakování. Pak hovoříme o tzv. typických snech a s velkou náruživostí si je třeba sdělujeme s kolegy v práci. Zapomínáme – a vcelku rádi – na to, že jevová (manifestní) forma snu v našem bdělém prožitku a v případném sdělení uplně opomíjí celý snový kontext. Například ony časté sny o létání jsou u každého zcela rozdílné – individuálně podmíněné. Jen my si při našem vyprávění myslíme, že náš sen byl nějak typický. Jeho „typičnost“ tkví alespoň v tom, že se v něm objevuje motiv, který nás spojuje s jinými lidmi. Přesto nemá smysl význam takových snů odmítat. Můžeme se nechat vést obecným vysvětlením, to však spíše působí jako podnět či prolog samotného individuálního výkladu. Nevystačíme si zde s nějakým jednotícím a tím pádem zjednodušujícím výkladem platným pro kohokoli.
Pokud jde o sen o létání, v obecném výkladu tento snový fenomén chápeme jako sen o erekci a je to pochopitelné – let coby vyjádření fyziologické funkce oponující gravitaci. V rozšířené podobě se motiv, ať už se sen zdá muži či ženě, vztahuje ke ztotožnění se s mužským principem a stylem života. Ale co konkrétně let ve snu vyjadřuje, proč se obejvuje právě v dané chvíli a na jakém osobnostním základu probíhá, o tom nic nevíme. Odpovědi nabízejí asociace snícího, protože jedině on sám může něco vědět o svém nevědomí, neboť „neví, že ví“. Podobně bychom měli přistupovat i k jiným „typickým“ snům.
Dalším jevem vzbuzujícím časté otázky je „pocit jako ve snu“, prožitek illusion dejà vu či vécu nebo stav, kdy nevíme, „jsme-li „motýlem, kterému se zdá o tom, že je fi- lozofem, nebo filozofem, kterému se zdá o tom, že je motýlem“. Jedná se o jevy bytostně člověku známé a vlastně přirozené. Pouze nepřímo poukazují na propojenost našeho bdělého života, tedy toho racionálního a vědomého, s životem nevědomým, tedy snovým a tím také vlastně iracionálním. Někdy nám tyto prožitky dávají šanci zapochybovat o významuplném vědomém životě. Mohou nám poskytnout průhled do našeho nevědomí a poskytnout nám příležitost se této oblasti více otevřít.
|
|
|
Závěrem
Snad ještě na závěr celého seriálu o snech zdůrazním něco z toho, o čem jsem psal v předchozích dílech. Za prvé: nesmíme zapomínat, že výklad jednoho a téhož snu se do určité míry vždy bude lišit u různých analytiků. Zde lze formulovat více myšlenkových linií: je-li sen literárně či jinak postoupen různým analytikům, pak výklady budou pravděpodobně skutečně různé, každý analytik má jiné profesní zkušenosti a akcentuje pojetí té či oné školy. Bude-li však sen sdělovat sám jeho „autor“ a bude k němu přinášet asociace, pak se analytici při svém výkladu příliš lišit nebudou. To je však hypotetická situace v realitě neuskutečnitelná.
Další linie mých postřehů se vztahuje k mnohovrstevnatosti a multikomplexnosti snového výkladu. Sen se nám reálně nikdy nepodaří plně vyložit a pochopit. Jinakosti ve výkladu mohou být navíc dány různými úrovněmi explikace. Avšak nejvěrohodnější výklad a závěr činí ten, komu se sen zdá, když se s výkladem ztotožní na úrovni vědomé i nevědomé. Je-li výklad správný, pak již není důvodu, aby se daným tématem další sny zabývaly.
Pokusil jsem se v našem seriálu o snech snad v únosné zkratce poukázat na to, že i v 21. století má sen a jeho výklad smysl a opodstatnění. A to možná dokonce větší než v dobách dřívějších, kdy přece jenom existovala větší obecná propojenost mezi životem veřejným a vnitřním, mezi racionalitou a iracionalitou.
|
|
|
|
|
 |
obsah čísla 87 |
 |
ročník 2011 |
|
témata |
|
| SANQUIS PLUS |
|
| GALERIE SANQUIS |
|
| PORADNA |
|
|
