Zásadní výhodou tohoto postupu oproti všem „klasickým“ metodám prenatální diagnostiky je to, že do dělohy se přenášejí pouze „zdravá“ embrya a minimalizuje se riziko nutnosti přerušení již existujícího těhotenství v případě průkazu postižení plodu.
|
|
Nedílnou součástí tohoto postupu je ovariální stimulace, odběr oocytů, mimotělní oplodnění (IVF) a následný přenos geneticky normálních embryí do dělohy.
Jelikož neplodnost má často genetické pozadí, PGD má potenciál významně zvýšit efektivitu léčby sterility metodami asistované reprodukce. V této souvislosti se rozlišuje screening chromozomálních aneuploidií (PGS), kde cílem je detekce chromozomálních aneuploidií u párů bez definované genetické abnormity, a vlastní PGD, kde předem známe genetické riziko vycházející z prokázané abnormity, ať již na chromozomální, nebo na genové úrovni. V případě diagnostiky na chromozomální úrovni je dominujícím postupem FISH (Fluorescent In Situ Hybridization), při diagnostice na úrovni jednotlivých genů se používá metodika PCR (Polymerase Chain Reaction).
Nejčastější indikací PGD poruch na chromozomální úrovni jsou chromozomální translokace. U nosičů translokací se výrazně zvyšuje riziko opakovaných potratů, sterility, resp. porodu plodu s nebalancovaným karyotypem. Translokace patří mezi strukturální chromozomální abnormity vzniklé výměnou jejich částí mezi jednotlivými chromozomy.
Rozlišujeme dva typy translokací: reciproké a robertsonské. U reciprokých dochází k výměně segmentů mezi dvěma chromozomy, postiženy mohou být kterékoli dva chromozomy.
Robertsonské translokace představují specifický typ translokace mezi dvěma akrocentrickými chromozomy – oba chromozomy se lámou v centromerické oblasti, jejich dlouhá ramena se spojí do jednoho celku a krátká ramena se ztrácejí. Výsledkem je karyotyp se 45 chromozomy, přičemž nejčastěji dochází k postižení chromozomů 13, 14 a 21. V obou případech mohou u nositele translokace vznikat gamety jak s balancovaným genotypem (v genomu není žádná přebývající ani chybějící informace), tak s nebalancovaným genotypem (přebývají či chybí geny). Genetické vyšetření preimplantačních embryí umožňuje vybrat chromozomálně normální (či balancovaná) embrya vhodná pro přenos do dělohy.
Předpokladem úspěchu programu PGD je rutinní zvládnutí všech aspektů mimotělního oplodnění. Vlastní PGD vyžaduje atraumatické odebrání jedné buňky dělícího se třídenního embrya, fixaci interfázního jádra buňky a zhodnocení genetické výbavy embrya FISH metodikou v genetické laboratoři.
|
|
 | | Vlevo karyotyp a FISH ženy s robertsonskou translokací mezi chromozomy 13 a 14, vpravo karyotyp a FISH muže s reciprokou translokací mezi chromozomy 10 a 16 |
|
|
Úspěšnost metody
Na našem pracovišti jsme dosud léčili 50 párů s reciprokou translokací a 44 párů s robertsonskou translokací, úspěšnost byla 50 % klinických těhotenství na cyklus s přenosem embryí u robertsonských a 33 % u reciprokých translokací. Rozdíl v úspěšnosti odráží skutečnost, že u párů, kde jeden z partnerů je nosičem reciproké translokace, vzniká signifikantně vyšší procento nevyvážených gamet (a embryí) oproti párům s robertsonskou translokací. V obou našich skupinách potratila jen jedna pacientka, zatímco po spontánní koncepci u párů, kde jeden z partnerů je nosičem balancované translokace, končí potratem 90 % těhotenství. Je však povinností lékaře upozornit pacienty, že metodika FISH při PGD u translokací nemůže rozlišit „normální“ embrya se zcela normální chromozomální výbavou od embryí s „balancovanou“ výbavou, tedy s „vyváženou“ translokací. Preimplantační screening a diagnostika se stále více prosazují jako nedílná součást léčby neplodnosti metodami asistované reprodukce, jsou příkladem stále užší a intenzivnější mezioborové spolupráce a nezanedbatelný není ani vědecký přínos těchto postupů otevírající zcela nový pohled na lidskou reprodukci.
Foto: archiv autorů
|
|
|
 |
obsah čísla 87 |
 |
ročník 2011 |
|
témata |
|
| SANQUIS PLUS |
|
| GALERIE SANQUIS |
|
| PORADNA |
|
|
