| Niklovo srdce na prodej |
|
Jiří Wald |
| SANQUIS č.87/2011, str. 30 |
| Interaktivní výstava PLAY v pražském Mánesu skončila, unikátní projekt však pokračuje. O jeho budoucnosti píše Jiří Wald, spoluautor Orbis pictus aneb...
|
|
|
Petr Nikl má velké srdce, vlastně dvě velká srdce. To druhé, co není jeho tělesný orgán, je unikátní umělecké dílo, které navrhl a realizoval společně s několika dalšími výtvarníky. Zdobilo v pražské galerii Mánes naši výstavu PLAY, která počtem diváků překonala nejnavštěvovanější českou výstavu výtvarného umění z roku 2009 – expozici děl Josefa Čapka, a také všechny výstavy loňského roku. PLAY byla dokonce úspěšnější než velmi populární expozice pojednávající o době posledních Lucemburků, kterou v roce 2006 vidělo celkem 100 245 lidí (denně 1055 návštěvníků!).
Co se týká PLAY, máme tedy důvod být velmi spokojeni, a také jsme. Poprvé asi pokryjeme všechny výstavní náklady a snad i něco zbude pro děti z dětských domovů a jejich letní pobyty, které již deset let s manželkou organizujeme. Projekt Orbis pictus aneb…, jehož součástí byly i výstavy Labyrint světla, Orbis pictus, Leporelohra či PLAY, představuje vlastně rozsáhlou sociologickou sondu do hlubin naší společnosti. Úspěch výstavy PLAY je pro nás konečně důkazem, že aktivní hra stále přináší lidem radost. A také, že současný zábavní průmysl tuto hojivou sílu radosti nabídnout nedokáže.
O to více nechápu, že nás zatím neoslovil žádný mecenáš, žádná banka či jiná bohatá instituce anebo nějaký vlivný politik a nezeptal se, kolik by bylo potřeba peněz na další pokračování a rozvoj našeho projektu. Že by o něm, respektive o výstavě PLAY nevěděli, je málo pravděpodobné. Zájem médií byl veliký a virtuální prostor bude ještě dlouho doslova nabitý informacemi o hravé, tvůrčí výstavě v Mánesu. Že by tedy v institucích, které disponují obrovskými finančními prostředky, nebyli lidé moudří a předvídaví? Anebo je pravda, že v určitých kruzích nadále panuje přesvědčení, že s člověkem bez fantazie se manipuluje snáze a levněji? Nechce se mi věřit! Každý moudrý podnikatel či manažer přece ví, že blaho společnosti závisí na velikosti jejího tvůrčího potenciálu a že – s prominutím – je lepší blázen s nápadem než blbec bez fantazie. A tu právě výstavy, jako je PLAY, skvěle rozvíjejí.
Vážně nechápu, proč se ještě nikdo neozval. Nerozumím... A tak mě napadlo, že prodáme Niklovo Srdce. Tedy, ne jeho tělesný orgán, samozřejmě, nýbrž již zmíněný umělecký objekt, obdivovaný v Evropě i za oceánem, který má připomínat Komenského nadčasové dílo Labyrint světa a ráj srdce a který jsme společně s Petrem Niklem před časem vymysleli jako symbol pro celý projekt Orbis pictus aneb…
Naše sdružení původně chtělo toto Srdce v roce 2023, tedy 400 let po té, kdy Komenský Labyrint dokončil, věnovat holandskému městu Naarden. Tam kdysi Komenský našel útočiště. Chtěli jsme tímto gestem vzdát hold všem dobrým lidem na celém světě, kteří v průběhu staletí pomáhali českým exulantům a ulehčili jim ono nelehké putování labyrintem světa. Niklovo Srdce by se stalo jakýmsi pomníkem české emigrace, neboť emigrace jako trvalá součást našeho národního osudu začala právě u Komenského.
Jinými slovy? Mám to Srdce rád. Také na výstavě PLAY se těšilo velkému zájmu návštěvníků. Bude mě mrzet, když ho prodáme, ale ještě větší ztrátou by bylo, kdyby musel zaniknout projekt Orbis pictus aneb... Otázka je tedy velmi jednoduchá: Peníze, nebo pomník v Naardenu? Bez peněz to nejde. I tvůrčí schopnosti lidí se bez nich dají využít omezeně. To platí v každé poctivé tržní ekonomice, a proto se tam dobré nápady a lidé, kteří je mají, vyvažují zlatem. I když – jak se zdá – v Čechách to ještě není zrovna pravidlem.
Když jsem hovořil s různými lidmi o naší neschopnosti nalézt silného finančního partnera, dostalo se mi vysvětlení, že jsme asi málo kreativní při motivaci těch, kteří na zdrojích peněz sedí. No, těžko si dovedu představit, že budu připravovat další hravou výstavu vycházející z Komenského myšlenek a zároveň nabízet provize za finanční podporu. To snad raději Niklovo Srdce prodáme.
|
|
|
Výstava PLAY byla v pražském Mánesu otevřena od 3. 11. 2010 do 20. 2. 2011, navštívilo ji okolo 105 000 diváků. Unikátní doprovodný program zahrnoval 85 festivalových vystoupení domácích i zahraničních interpretů, konaly se workshopy, mnohé přednášky... Více informací na www.orbis-pictus.com
Foto: Radka Dubanská, Ondřej Petrlík
|
|
|
 |
obsah čísla 87 |
 |
ročník 2011 |
|
témata |
|
| SANQUIS PLUS |
|
| GALERIE SANQUIS |
|
| PORADNA |
|
|
